Cold Skin

To takhle jednou na skoro pustém ostrově voprcal ožralej námořník, po litru rumu, makrelu a pustil jí s hubou plnou semene zpátky do oceánu. Výsledkem je zcela novej živočišnej druh, co vypadá jako plešatej avatar po lobotomii. Že se mlíčí třelo skvěle jasně dokazuje noc co noc, kdy se ostrov plní hromadou potěru, kterej dobejvá maják místního šviháka Grunera. Do tohoto krásného světa připluje Friend, co chce na ostrově celej rok studovat větry (nemyslím jeho větry ale vzdušný větry) . Hned první večer zjistí, že je něco špatně, druhej večer už je kolosálně na píču a třetí večer už bydlí v majáku u Grunera, kterej má jednu na pohled šukézní polorybu (Aura je kočka i s mejkapem) které dost často brousí rybinou páchnoucí lasturu. Netrvá moc dlouho a poloryba přijde šukézní i Friendovi, však kdo neprcal holohlavou mořskou (ne)pannu jako by nežil. Její modrý soukmenovci dále páchají noční ataky a nálada v majáku jde čím dál víc do prdele. Jak to začne smrdět milostným trojúhelníkem, je jasný, že o ploutev princezny a půl majáku se bude tvrdě bojovat. Nebo taky ne. (22.08.2018)

Cold Skin dokazuje, že být filmařsky šikovným řezníkem není to samé jako být všeobecně šikovným režisérem. Respektive režisérem, schopným komplexně odvyprávět například příběh s citlivým rozvojem setkání dvou živočišních druhů. Cold Skin je nefunkční kočkopes, který Xavier Gens postupně přelaďuje ze survival hororu do fantasy pohádky se srdcem. Ale již v polovině filmu v něm něco přestává být v pořádku a výsledek pak vzbuzuje jenom trpký úsměv. Přitom námětovo a prostředím drsného sopečného probřeží měl potenciál a vzhledem k budgetu / možnostem nasazení by mu šlo odpustit i průměrné digitální provedení. (23.06.2022)

Atmosfericky příjemná věc, navíc režíjně a technicky fakt na vysoké úrovni. Pochmurnost prostředí, osamělý maják, začátek dvacátého století, počáteční tajemno. Všechno O.K. Co je to ale platné, když mistr Gens neměl k dispozici lepší scénář. Cold Skin neví, jestli má více strašit, nebo řešit podivnou milostnou linku. Herci jsou v pohodě, ale kdyby mi to celé nepřipomínalo del Tora, bylo by to lepší. (28.11.2018)

Stejně jako v nedávno viděným snímku " Headgame " i tento film začíná tím samým citátem od Nietzsche(ho) : Při boji s monstry si dej pozor, aby ses sám nestal monstrem. Jestli se dlouho díváš do propasti, samotná propast se také dívá do tebe . " Cold Skin " má podle mě společné s hororem jen velice málo. V podstatě jen pár úvodních minut. S odhalením ostrovních monster upadá atmosféra i napětí. Monstar bych vzhledově přirovnal jako něco mezi Avatarem a monstry z filmu " The Descent ". Já osobně bych film označil jako dobrodružný Sci-Fi s pár akčnějšíma scénama. Po vizuální stránce je film na vysoké úrovni, ale obsahově je to slabší. (04.05.2018)

Takhle nějak si představuji slátaninu. Takže zde máme 2 chlápky s neomezeným množstvím munice co každou noc zabíjejí jakési příšery (něco mezi Nebulou ze Strážců Galaxie skřety z Pána Prstenů a rasou Na Vi z Avataru) co na tom, že příšer je až 50 násobně ne li více než jich oni to zvládají. Jeden z nich si pak ve volném času s jednou z těch příšer zapíchá. S hororem to moc společného nemá a chvílema to vypadá jak nějaký dokument z posraného National Geographic. 40 procent za jednu ustřelenou hlavu a závěrečnou scénu jak ta příšera plave. Více si to nezaslouží. Gens natočil pouze jeden kvalitní horor a to je Hranice Smrti od té doby upadá, když už něco od něj radši The Crucifixion. (03.03.2018)