Cold Skin

Takhle nějak si představuji slátaninu. Takže zde máme 2 chlápky s neomezeným množstvím munice co každou noc zabíjejí jakési příšery (něco mezi Nebulou ze Strážců Galaxie skřety z Pána Prstenů a rasou Na Vi z Avataru) co na tom, že příšer je až 50 násobně ne li více než jich oni to zvládají. Jeden z nich si pak ve volném času s jednou z těch příšer zapíchá. S hororem to moc společného nemá a chvílema to vypadá jak nějaký dokument z posraného National Geographic. 40 procent za jednu ustřelenou hlavu a závěrečnou scénu jak ta příšera plave. Více si to nezaslouží. Gens natočil pouze jeden kvalitní horor a to je Hranice Smrti od té doby upadá, když už něco od něj radši The Crucifixion. (03.03.2018)

Veľmi zručne natočená minimalistická dráma o jednom osamelom meteorológovi a správcovi majáku ktorí spoločne lovia čudesné modré príšery. Postupom času však hlavný hrdina zisťuje že tie modré príšery majú aj svoje rodiny a city. Skvelá atmoféra a výborní herci. Nemôžem si pomôcť ale ak by amíci plánovali remake v hlavnej úlohe úplne vidím Toma Hiddlestona. (21.02.2018)

Ani neviem, či sa to dá nejako chváliť alebo kritizovať. Ale asi skôr to druhé. Xavier Gens upadá. Páčilo sa mi to síce o niečo viac ako ten predchádzajúci pobožný blábol, ale na jeho prvotné extrémne snímky sa to nechytá. Príbeh o dvoch chlapíkoch, ktorí si svoj drahocenný čas každú noc krátia tým, že z vrcholu majáka odstreľujú morské panny. Tomuto mám tlieskať? Alebo by ma mala zaujímať platonická láska medzi mutantom a hlavným hrdinom? Technická stránka je vynikajúca, o tom niet pochýb (veď za tie milióny sa to snáď pokaziť ani nedalo). Akurát že vzhľad monštier by viac pasoval do Avatara a bojové sekvencie mi prišli asi tak hororové ako v Pánovi prsteňov. Ale áno, bola tam krásna príroda. A aspoň občasná akcia, ktorá prebudila tú zdĺhavú prázdnotu. Hlavne, že som pri tom nezaspal, aj keď veľa nechýbalo. 5/10 a pre mňa ďalšie sklamanie, len tak ďalej. (05.01.2018)

Strohé, mořsky skalnaté exteriéry, mysteriózní atmosféra a poutavý příběh, odehrávající se v zajímavé době počátku 20. století. Evokace románů Julese Verna, nebo fantastických povídek H. G. Wellse. Ale přiznám se, že smysl toho všeho mi poněkud unikl. Jako vědecko-fantastické vyprávění je to slabé, protože bez odpovědí a vlastně i bez otázek na původ a způsob života oné tajemné obojživelné rasy, horror to taky není, takže ve finále jde vlastně jen o poněkud plytkou, i když líbivou pseudohumanistickou fantastiku. Ale rozhodně nelituju ztraceného času a ke zkouknutí doporučuju, minimálně zoofilové, nebo nejrůznější xenofilové si mohou přijít na své. (25.02.2018)

To takhle jednou na skoro pustém ostrově voprcal ožralej námořník, po litru rumu, makrelu a pustil jí s hubou plnou semene zpátky do oceánu. Výsledkem je zcela novej živočišnej druh, co vypadá jako plešatej avatar po lobotomii. Že se mlíčí třelo skvěle jasně dokazuje noc co noc, kdy se ostrov plní hromadou potěru, kterej dobejvá maják místního šviháka Grunera. Do tohoto krásného světa připluje Friend, co chce na ostrově celej rok studovat větry (nemyslím jeho větry ale vzdušný větry) . Hned první večer zjistí, že je něco špatně, druhej večer už je kolosálně na píču a třetí večer už bydlí v majáku u Grunera, kterej má jednu na pohled šukézní polorybu (Aura je kočka i s mejkapem) které dost často brousí rybinou páchnoucí lasturu. Netrvá moc dlouho a poloryba přijde šukézní i Friendovi, však kdo neprcal holohlavou mořskou (ne)pannu jako by nežil. Její modrý soukmenovci dále páchají noční ataky a nálada v majáku jde čím dál víc do prdele. Jak to začne smrdět milostným trojúhelníkem, je jasný, že o ploutev princezny a půl majáku se bude tvrdě bojovat. Nebo taky ne. (22.08.2018)