Una sull'altra

Noir z Itálie, Fulci bez krve, scénář a dobří herci... Skvělá detektivka na půl cesty mezi neo-noirem a pre-giallem, která je šedesátkově precizně natočená, příběhově a atmosféricky slušná, má feeling Antonioniho Zvětšeniny a místy ztrácí tempo. Holt Fulci měl talent a koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let to bylo zatraceně dobře vidět. (25.08.2009)

Tohle, že vážně natočil tvůrce Pátera Thomase a Aenigmy?? Neuvěřitelné!! Fakt, jakým způsobem se mistr hnusu vyvíjel je opravdu úžasné a myslím si, že by ho málokdo poznal v tomhle kousku. Perversion story bych označil jako velice povedené pre-giallo sice bez oblíbených Fulciho trade marků, za to s promakaným scénářem a kamerou. Navíc s luxusní pointou a dobrým hereckým ansáblem, což nebýva u toho režiséra vždy zvykem. Je jasné, že tohle ještě nebylo to "pravé žluté giallo", když L' Uccello dalle piume di cristallo chybělo k uvedení rok a inspirace tak mohla být Hitchcockem nebo maximálně Bavou. Ale i přesto bych neváhal tenhle snímek mezi giallo řadit. Fulci vážně na začátku své kariéry válel a teď po shlédnutích všech jeho giallo filmů, ho můžu bez debat zařadit mezi velikány žánru. (24.03.2010)

Zajímavý Fulci. Žádné giallo podřezávačky se zde nekonají, žádná perverze :o), jak by mohl název napovídat. Pouze celkem zajímavý, až „vertigovský“ příběh a spousta vkusné erotiky, která byla v době vrcholící sexuální revoluce v kinech žádaným artiklem a trendem, a Fulci se s ním svezl. K zápletce by asi hirnlego řekla, že „žena je největším zlem na Zemi“, každopádně je trošku naivní, předčasné přiznání padoucha až příliš ochotné, ale konec, ač byl až moc zkratkovitý, tak potěšil. Barvičky byly krásné, spousta, spousta záběrů opravdu cool a pan režisér si tradičně zahrál miniroli kriminálního laboranta. (29.10.2018)

Vynikající kriminální příběh, na kterém není nic strašidelného ani mysteriozního, ale jehož dokonalost tkví v báječné zápletce. Drama několika postav je nasnímáno skvělou kamerou, jejíž úžasné obrazy doprovází velmi dobře zvolená hudba. Notná dávka nahoty divákovi připomene, že 60.léta přinesla sexuální revoluci a hnutí hippies. Na kvalitním filmovém materiálu nám režisér předkládá pestré obrazy nezávazného života v stripteasovém baru, které jsou v protikladu se záběry na zemřelou ženu a celu smrti. Velmi působivá je scéna milování , kdy sledujeme dvojici zespoda, jako by ležela na červené skleněné desce. Kamera si vůbec vybírá zajímavé záběry - přes sklenice, odrazy na lesklém stropě apod. Vedle precizní formální stránky je navíc příběh, jenž se zdá zpočátku banální, avšak v závěru vyústí ve skutečný boj o život. Jde o ten typ snímků, kdy se zkraje nic moc neděje a přesto cítíte, že jste jím jaksi hypnotizováni a přitahováni. O to více překvapí hlavní pointa. Snímek, ve kterém Fulci dokázal, že se obejde bez gore efektů (mrtvola je sice hnusná, ale ne šokující) a že umí natočit silný film. (19.03.2012)

Název slibující rukodělnou podívanou je trochu falešný, přesto jsem byl jako divák uspokojen. Perverze se sice nedočkáme, ale pořádné dávky plíživého erotického dusna rozhodně ano. Setsakramentsky přitažlivá Marissa Mell a stejně tak vzrušující Elsa Martinelli jsou pozvánkou samy o sobě a jejich skryté i odhalené vnady ( dnes se spíše používá termínu kozy) a od Boha daná přirozenost při těch několika spíše decentních erotických scénách působí velmi erektibilně. Díky nim mi pak tak trochu pomalý způsob vyprávění ne však nezajímavého detektivního příběhu utekl jako voda a v samém závěru, kdy sexuální napětí střídá to skutečné, už jsem byl zcela uvolněný a mohl jsem si užít i tuhle třešničku. (24.09.2014)