Una sull'altra

Noir z Itálie, Fulci bez krve, scénář a dobří herci... Skvělá detektivka na půl cesty mezi neo-noirem a pre-giallem, která je šedesátkově precizně natočená, příběhově a atmosféricky slušná, má feeling Antonioniho Zvětšeniny a místy ztrácí tempo. Holt Fulci měl talent a koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let to bylo zatraceně dobře vidět. (25.08.2009)

Režisér sa vyhral s obrazom. Snovo - halucinačná atmosféra filmu v dôsledku toho prebíja všetko ostatné. Čo nie je na škodu. Avšak okrem obrazu je tu aj dej. A s jeho vypointovaním prichádza kameň úrazu. Isté váhanie pri hodnotení totiž spôsobila práve nepresvedčivá "šokujúca" pointa. Nakoľko nechcem vyzrádzať dej, nebudem ju tu rozoberať. No nech sa na to pozriem z akejkoľvek strany, jednoducho jej neverím. Zvlášť ak zavádzaným je lekár. Jedine teda, žeby sa mu atmosféra končiacich 60. až tak zažula pod kožu, že opojený koktailom utlmovadiel, povzbudzovadiel a halucinogénov a v následných farebných víziách nespoznával svojich najbližších. Ale to si len domýšľam, pretože o žiadny tripový výlet nejde, drogy, s výnimkou zámerne podaných uspávadiel sa tu explicitne ani len nemihnú. Čo sa, naopak, ukáže celkom zreteľne je atmosféra napätia v obklopení približujúcej sa hrozby cely smrti. Výsledkom je teda kompromisných 65%, zaokrúhlených smerom nahor. (25.06.2013)

Slušná a povedená noir-kriminálka od makabrózního mistra Fulciho. Souhlasím, že tohle není úplně nejvhodnější nazývat giallem, možná leda někým zmiňované pre-giallo, ale i to jen tak letmo, fakt spíš zajímavá kriminálka. Tenhle film je dalším důkazem Fulciho všestrannosti. Fulci byl doma v mnoha žánrech. Máme zde sytě barevné prostředí, 60s kočky (na svoji dobu je film docela odvážnej, a to chci ještě zítra pro srovnání shlídnout uncut, už se těším :-) ), stylový noir-hudební doprovod a řádně zamotanou zápletku, která se rozehrává celkem zajímavým a neobvyklým způsobem. Vůbec ten ústřední nápad je celkem neotřelý a navíc způsob, jakým Fulci celý film posouvá a nechá vyprávět je hodně zajímavý a poměrně netradiční. Mistr se jinak nezapře a dočkáme se zde i Fulciovské morbidity - záběr rozkládající se mrtvoly je velice nepříjemný a vypadá notně reálně, až se člověk lekne, jestli tvůrci fakt nanatočili nějakou mrtvolu na patologii. Závěr je docela hodně nečekaný a úměrný zvláštním způsobem se rozvíjejícímu ději. Tady musím teda podotknout a ocenit jeden skvělej joke, kterej je nepochybně plodem Fulciho totálního cynismu - jasný, myslím skoro v závěru v nejvypjatější chvíli otázku Jane ohledně hodin - nebudu prozrazovat, však uvidíte, hehehehe :-) . Další povedenej a parádní Fulciho vál. (05.11.2010)

Vynikající kriminální příběh, na kterém není nic strašidelného ani mysteriozního, ale jehož dokonalost tkví v báječné zápletce. Drama několika postav je nasnímáno skvělou kamerou, jejíž úžasné obrazy doprovází velmi dobře zvolená hudba. Notná dávka nahoty divákovi připomene, že 60.léta přinesla sexuální revoluci a hnutí hippies. Na kvalitním filmovém materiálu nám režisér předkládá pestré obrazy nezávazného života v stripteasovém baru, které jsou v protikladu se záběry na zemřelou ženu a celu smrti. Velmi působivá je scéna milování , kdy sledujeme dvojici zespoda, jako by ležela na červené skleněné desce. Kamera si vůbec vybírá zajímavé záběry - přes sklenice, odrazy na lesklém stropě apod. Vedle precizní formální stránky je navíc příběh, jenž se zdá zpočátku banální, avšak v závěru vyústí ve skutečný boj o život. Jde o ten typ snímků, kdy se zkraje nic moc neděje a přesto cítíte, že jste jím jaksi hypnotizováni a přitahováni. O to více překvapí hlavní pointa. Snímek, ve kterém Fulci dokázal, že se obejde bez gore efektů (mrtvola je sice hnusná, ale ne šokující) a že umí natočit silný film. (19.03.2012)

Priamočiarejší derivát Zväčšeniny mixnutý s Vertigom: fajn feeling 60tych rokov a dôraz na vizuálnu stránku (čo je niekedy na hrane, napr. komická erotická scéna snímaná cez zamatovú šatku), no prekombinovaný príbeh bez dôrazu na budovanie napätia a thrillerovej atmosféry a navyše s hanckockovskou jazzovou hudbou. U mňa to vôbec nefungovalo. PS: Už by sa mohlo konečne prestať označovať všetko talianske zo 60./70. rokov za giallo. Toto nemá s giallom nič spoločné, azda okrem krásnych žien a dôrazu na vizuál. No ak to stačí na zaradenie do žánru, tak giallo točil potom i Fellini. (18.09.2016)