Zombi 2

Takhle nějak má vypadat košer zombie horor, zapomeňte na moderní zombíky, co zdrhaj jak Usian Bolt s koudelí za prdelí, navíc žádní nakažení, ale krásně červíkama prolezlý mrtvolky, co vstávají z hrobů, plouží se jak já po probuzení a maj zatraceně velkou chuť na vaše maso. Zkrátka horor, co ctí všechny atributy zombie zákonů. A tak to má být, spokojenost veliká, na rok '79 neuvěřitelný masky, klobouček. (31.03.2015)

Fulci udělal ze Zombi 2 vcelku normální zombárnu, kde první hodinka je dost nudná a na to kolik času uplyne se toho stane fakt hodně málo a posun v příběhu je minimální, určitě ta první část chtěla urychlit, jediný co v ní stojí za zmínku je fakt geniální scéna zombáka útočícího na žraloka. V druhý části, která má tak 30 minut se už ale Fulci trochu rozgoreuje a zásluhou několika drsných zombáckých žranic je z toho to, co mělo být celej film a to brutální gore horor postavenej na slušným příběhu a se skvěle namaskovanýma zombákama (16.08.2008)

Brakoví producenti jsou z převážné většiny šejdíři a bezskrupulózní prospěcháři, přičemž zvláštní uznání si pro svou dravost a vynalézavost zaslouží ti italští z druhé poloviny sedmdesátých let. Bez ohledu na autorská práva či obchodní známky produkovali rychlokvaškové plagiáty jakéhokoli amerického titulu, který měl úspěch v Evropě – např. po úspěchu Hvězdných válek (Star Wars, 1977) rychle přišli s aušusovou Hvězdnou srážkou (Scontri stellari oltre la terza dimensione, 1978) a na nadšení z Lovce jelenů (The Deer Hunter, 1978) zareagovali okázalým akčňákem L'ultimo cacciatore (Poslední lovec, 1980). Není divu, že když se evropské publikum hrnulo na Romerův Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978), uváděný pod názvem Zombi, přispěchali s projektem na falešný sequel. Tvůrci v čele s režisérem Luciem Fulcim nicméně usoudili, že výpravnému obrazu globální apokalypsy nemohou se skromným rozpočtem konkurovat, takže si z originálu přivlastnili pouze distribuční titul, a jinak se snažili od vzorového snímku co nejvíce odlišit. Zombie proto vrátili zpět do jejich původního karibského prostředí a spojili je s explicitně krvavou estetikou, na kterou lákala také nastupující vlna italských kanibalských exploatačních snímků odstartovaná Posledními kanibaly (Ultimo mondo cannibale, 1977). K výslednému úspěchu zásadní mírou přispěl maskérský mistr Giannetto De Rossi, jenž navzdory spartánským podmínkám vytvořil hrůzostrašně naturalistické masky desítek oživlých mrtvol a především nespočetné gore a splatter efekty. Snímek s prostinkým dějem, kde mladá Anne v doprovodu reportéra Petera přijíždí na tropický ostrov, aby zde pátrala po svém otci, ale místo něj nachází jeho napůl vyšinutého kolegu a mrtvoly vstávající z hrobů, je vystavěný jako mechanický řetězec brutálních atrakcí. Již dvě krvavé sekvence před úvodními titulky nastaví tón a tempo celého snímku. Zombi 2 se stala mezinárodní senzací a podle neověřených zdrojů v tržbách překonala dokonce i iniciační Úsvit mrtvých. To už zbystřili také další producenti a započal boom italských zombie filmů, které ale kopírovaly hlavně Fulciho a ne Romerův koncept. Pochopitelně se objevily také filmy, které se svými názvy snažily navozovat dojem přímé spojitosti s průlomovým titulem, ale oficiální pokračování Zombi 3 (1988) vzniklo až o devět let později. Fulci na svůj hit navázal snímkem Páter Thomas (Paura nella città dei morti viventi, 1980), který se stal první částí jeho tzv. gotické trilogie tvořené dále filmy Brána do záhrobí (L'aldilà, 1981) a Dům u hřbitova (Quella villa accanto al cimitero, 1981). (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Fulciho celkem vydařená řezničina plná zombíků. Zpočátku se film rozjíždí pomalu, ale jakmile čtveřice hrdinů dorazí na hledaný ostrov Matool, začíná boj o život s hromadou oživlých mrtvol. Kamera si libuje v detailních záběrech kousnutí či ustřelených hlav. Hlavní hrdinové nemají proti přesile šanci a jedna z mých favoritek Olga Karlatos, v roli manželky lékaře Paoly, se stane doslova "švédským stolem" zombíků. S ohledem na dobu natáčení, to určitě patří k těm lepším hororům. Italská klasika určitě nezklame a závěr filmu je to správné co k hororu patří. (16.01.2014)

Rychlé, jednoduché, brutální, zábavné. Fulci se přesně trefil do toho, jak má zombie horor vypadat. A navíc s nadhledem a atmosférou tak vášnivě lepkavou jako ovzduší na ostrově kdesi v Antilách. Hudba je stylově výborná, přesně v rámci počínajících osmdesátých let (já vím, je to protimluv, výborná hudba v osmdesátých letech, ale sem to tak nějak sedí), která se střídá s nonstop rytmy bubnů od vúdú rituálů. A ledasjaká scéna je skutečně nezapomenutelná: závěrečný pochod na Manhattan, souboj zombíka se žralokem, vypíchnuté oko... Zatraceně zábavná zombíkovina. Tak to má být. (30.05.2013)