Život Adèle

Málokdy je nějaká festivalovka natolik vtahující a její umělecké volby naprosto přesně podporují sílu sdělení a emocionální účinek. Tříhodinová série detailů na tváře herců, jejichž dialogy i všední činnosti záměrně neodbočují od samotného procesu hrdinčina vývoje, má možná několik až zbytečně zdlouhavých pasáží, ale i ty by si režisér dokázal bez zaváhání obhájit. My Adele jen nesledujeme, my jsme Adele a prožíváme s ní vypjaté momenty tak zúčastněně, jak je to v rámci filmového vyjadřování vůbec možné. Sexuální scény možná až příliš dlouhé, ale vzhledem k důslednosti sledovacího procesu vnitřního a právě sexuálního vývoje křehké hrdinky nevyhnutelné a pro mužského diváka koneckonců nefalšovaně příjemné (obě herečky nejenže skvěle hrají, ale i vypadají). Sexualita může být tuhým břemenem a zde to vidíme nepřikrášleně a vysoce realisticky. 85% (20.09.2020)

Možná vůbec první film, který je pro mě pětihvězdičkový a přitom jsem si u něj dvakrát zívl a jednou zkontroloval čas. Způsob jakým si mladičká, sotva dvacetiletá herečka Adele Exarchopoulos, poradila s touhle epickou sondou do duše jedné dospívající holky, je zkrátka úchvatný. Kamera je 95% stopáže filmu přilepená na její tvář, která nám slouží jako brána do jejího vnitřního života - a Adele (herečka) nám jej svým mistrovstvím v minimalismu prodává za hubičku. Nechápu, jak se v závěrečných titulcích mohlo její jméno vyskytnout až po o něco slavnější Lée Seydoux - její Emma je sice také komplexně zahraná, charismatická a hluboká jako studně, ale oproti portrétu, který vedle ní předvedla její kolegyně hraje sotva vedlejší roli. No, zpět k filmu - dají se o něm rozhodně říct čtyři věci. Je dlouhý - a to i pro většinu těch, kterým se bude upřímně líbit. Je francouzský - čili hodně ukecaný, v tom dobrém slova smyslu. Je smyslný - a nemyslím tím jen živočišné, pro film a příběh zcela zásadní, až organické, sexuální scény, ale třeba i mnohé gastronomické rozkoše. A je úžasný. Tečka. 90% (27.11.2013)

Výborné. Sice to není zdaleka čistých pět hvězd a je to tak trochu hra na jistotu (zhruba první půlhodinu jsem se neustále děsil, že je to kopie Mezi zdmi), ale za výkony Seydoux a Exarchopoulos (nedá se říci, která je lepší), za práci s modrou a vůbec za tu celkovou čistotu a ohromující upřímnost, realističnost a odvahu - zejména v naturalistickém zobrazování tváří tak, jak ve skutečnosti vypadají...ale samozřejmě i za sexuální scény - si to Kechiche zaslouží. Není to absolutně strhující a geniální filmařské dílo, ale pedantsky vycizelovaný film, šlapající jako švýcarské hodinky ano. Vynikající vrcholnou scénu v kavárně si pustím asi ještě mnohokrát. ** update: s odstupem času dojem lehce zeslábl a film se jeví ve svém ryzím realismu docela ploše, chybí něco nedořečeného, otevřeného, vše je příliš jasné a jasně dané. (10.12.2013)

Viděla jsem to 2x v kině, 2x doma, četla jsem i původní komix. Skvělé vyobrazení citů a vztahů všeobecně. Celou dobu člověk cítí takovou intimnost, ať už je to kvůli kontaktním scénám s dialogy nebo bez, nebo kvůli délce záběrů, která se taky jen tak nevidí. Celý film bych rozdělila na 3 části: 1. hodina, která uvede děj, představí postavy, 2. hodina o lásce a vztahu ústřední dvojice, která je prošpikovaná úžasným herectvím a pikantními scénami, naprosto bere dech a člověka okamžitě táhne dovnitř a nešťastná 3.hodina, asi nejvíce citově zabarvená, kterou bych ale doslova oškubala o některé scény a 20 min bych ušetřila. Ano, režisér se snažil vyjádřit touhu a beznaděj, ale tu by každý poznal na sto honů i bez té nudné kaše okolo, kterou v komixu nenajdete. Ve srovnání je předloha mnohem lepší s naprosto jiným koncem, který mě i mrzí, že neponechali. 95%, škoda prodloužení sexuálních scén o naprosto "potěšení pro chlapy" poloh a konečného protahování. (10.12.2013)

Jeden z nejupřímnějších filmů, který jsem kdy viděla. Kdo někdy miloval, musel podlehnout... // SPOILERY! // Abdellatif Kechiche se vydal zmapovat milostný svět Adéle, a to z pozice "kamera oko" - jsme jen tam, kde je ona, jen pozorujeme, jak se chová a můžeme se domýšlet, co cítí... a Adéle je otevřená, z každého jejího pohledu, úsměvu, doteku je zřejmé, co prožívá. Skutečně neskutečně hluboká podívaná do zmatené duše, která zprvu zápasí sama se sebou, poté podlehne vášni a cele se jí oddá, aby záhy podlehla pokušení a upadla do osamění. Jak píše zdejší uživatel Matty, La Vie d'Adéle je zcela kontaktní film. A to v tom nejniternějším významu. // Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla - a nejde ani tak o samotné téma (žena dospívá, poznává sebe samu a prožívá Lásku s velkým L, takovou, která tě snad potká jen jednou), jako (a to především) o způsob, jakým je téma převedeno na filmové plátno: i když ti lesbická láska může připadat na sto honů vzdálená, jsi tam, vidíš to, cítíš to. // Prostě zatraceně dobrý a upřímný film, který se ti dostane pod kůži, stejně jako se kamera (perfektní kamera!!) dostala pod kůži hlavní postavě. (16.08.2014)