Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

O třídu horší než dvojka. Upovídané, zoufale neakční a zbytečně moc politiky. A to kolem toho byl takový humbuk a dokonce i nová skladba Lorde se tak povedla - vše zbytečné. Je až nepochopitelné, jak Lawrence oproti skvěle koherentní a z hlediska tempa výborně rozvržené dvojce takhle kravsky zakolísal a natočil typicky velkohubě se tvářící uslzenou hollywoodskou limču, která postrádá všechny ingredience, které dělali dvojku o třídu lepším filmem. Skok zpět do průměru a jediná extrémně nápaditá momentka - ta s pádem komínu na budovu. (08.12.2014)

Druhá světová válka pro děti už zase přestává být zajímavá. Druhý díl byl jakési zjevení, které hlavně v aréně ukázalo v čem mohla být skutečná síla této série. Třetí díl se už zaměřuje vlastně jen na revoluci. Jsou tady asi tak dvě dvouminutové akčnější scény a zbytek vlastně je bezemoční srágora, ve které se opět bude rozhodovat, který z chlapců to Katniss nakonec udělá. Samozřejmě že zlý Capitol padne. Nemám o tom nejmenších pochyb. Woody dostal všehovšudy dvě scény. Na poslední díl se podívám vlastně jen z povinnosti. Jinak tedy musím uznat, že série je tedy hodně slaboduchá. Tohle vědět na začátku, zřejmě si ušetřím 8,5 hodiny času. 45% (27.02.2015)

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)

Opět další z těch případů, kdy je nulový obsah naprcán do nadstandardního vizuálu. Takhle se to dá vlastně praktikovat se vším a ihned vám to předvedu. Vezmu svoji včerejší historku, jak jsem si šel do Jednoty pro půl kila gothaje, protože jsem neměl co žrát a odvyprávím ji formou dramatické básně ukrutného poety; I vstal za sychravého rána, a břich jeho zel prázdnotou, již není poblíž jeho máma, aby nakrmila ho dobrotou. Police spíže pokrývá prach, zmatený Ištván neví si rady, jeho duši zúží děsivý strach, že brzy chcípne hlady. Zoufale vrhá se na dveře lednice, zkouší všechny svoje taktiky, ač modlí se převelice, v dóze není ani trocha paštiky. Ledový pot jeho čelo polévá, a tak na záda dá si batůžek, protože mu opět nezbývá, než jít nakoupit za tou kundou na růžek. I vypravil se statečně, nástrah ulic nedbaje, uklidňovalo ho částečně, že v cíli cesty chleba je. Pln neochvějné vervy, sveřepě rozrazil dveře Jednoty, "tak jsem tady vy kurvy", začal sypat bonmoty. Záhy však přikryl si ústa dlaní, za což patří mu pochvala, protože za pokladnou ta tlustá paní, určitě by ho přeprala. Jídla v akci plné police, z nichž mžitky před očima měl, až omylem vrazil do zákaznice, jejíž podbradek ještě čtyři léta se chvěl. Ani slůvkem se neomluvil, pak prošel sýrů celý blok, nakonec v oddělení salámů se zastavil, načež vznikl ten epický dialog. "Tak pro co sis mladej přišel?", "chci půl kila gothaje a papiňák", "ty vole gothaj není gothaj došel", "tak mi pičo dej tam ten točeňák". Nadšen z výhodné koupě, u pokladny zaplatil patnáct kaček, poté upustil potravinové doupě, a hladově nacpal si krček. Po přežrání budiž faktem, že v křečích se potil, a obelhán svým trávícím traktem, zvonáče si poblil. Tak vidíte, historka o hovně, ale určitě jste si ji užili. Dávám tři, ale jenom proto, že film jsem viděl v rámci "pracovních povinností" zadarmo, mám slabost pro Jennifer Lawrence a taky mám velký péro. To poslední nijak nesouvisí, jen se tím rád chlubím. (20.11.2014)

Původně jsem Jennifer Lawrence chválila, protože knižní Katniss byla pravděpodobně více nesnesitelná. Unáhlila jsem se. V tomto filmu bylo několik scén, u kterých jsem nedokázala pochopit, jak někdo s takovým afektovaným projektem mohl dostat Oscara?! Silně to vypovídá o tom, že tato "prestižní" ocenění již nelze brát vážně. Naopak kritika označující Lawrence za nejpřeceňovanější herečku je zcela opodstatněná. Každý divák se zdravýma očima musí potvrdit, že scéna s jejím hysterickým výlevem "Ztratila jsem je, ztratila jsem je oba?" byla úplně přes čáru, co se nepřirozenosti týče. Ohledně její úlohy v ději to probíhalo nějak takhle - Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu na obrazovce a bulí, Katniss se podívá do kraje č.12 a bulí, Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu a bulí, Katniss bulí. Abych však nebyla nespravedlivá, knihy v této části jsou také nezáživné a hlavní hrdinka protivná. Proč tedy rozdělovat poslední díl na dvě části? Odpověď samozřejmě všichni známe, tvůrci raději budou ždímat penízky, než aby vyprodukovali něco kvalitnějšího. Tomu všemu vévodí trapné chvíle, jako je průchod zavírajícími dveřmi na poslední chvíli nebo natáčení propagandy. Vizuálně je to však nádhera a dějově to odsýpá, samozřejmě až na frustrující výlevy hlavní hrdinky. Písnička s oběšencem se povedla, přesto musím uznat, že jsem trochu zaujatá a je mi hodně líto dát méně, než tři hvězdičky. (27.02.2015)