School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (409)
Na filmu je dost vidět, že vychází z divadelní adaptační hry E. F. Buriana (včetně hereček jeho divadla Marie Burešové a Loly Skrbkové, v následující Cestě do hlubin se pak uplatnili Vnouček a Hrušínský), který měl film původně točit. Avantgardní postupy inspirované nejen z Mejercholda a Brechta Frič dosti (jak bylo jeho zvykem) uhladil, přesto něco z křiklavého odrazu českého dobového školství ve filmu zůstalo. Je pak paradoxem, že tento útok na prvorepublikovou pedagogiku (za což byl autor knižní předlohy J. Žák popotahován) je brán mainstreamovým publikem jako jakási nostalgie stojící v jedné lajně s červenou knihovnou. To ani náhodou! ()
Další z pamětnických klenotů dnes mírně ve stínu slavnější "Cesty do hlubin". Oba filmy si jsou podobné po formální stránce i námětově (scénář u obou dle námětu jednoho autora), nicméně Frič o rok později natočil lepší komedii, i podstatně naléhavější, což přinesl osudný čas. Třicátá léta se blížila ke konci, strach o okleštěnou republiku narůstal a mimo jiné vznikaly i dobré filmy. ()
Predvojnová komédia z čias prvej československej republiky so zásadovými profesormi, z ktorých vyzerá jeden ako mrož a divokými študentmi. Film pre pamätníkov so skvelými hláškami a smiešnymi scénkami, ale dosť sa mi to spája s filmom Cesta do hlubin študákovy duše a po dlhej dobe to už neviem veľmi odlíšiť a podľa mňa boli skoro rovnaké. Má to svoju dynamiku, svoju historickú pečať robenia komédií zo školského prostredia, je to milé. Mňa to veľmi nebavilo, aj keď vtedajšie správanie sa dá celkom pochopiť. ()
"Ich habe gesagt!!!" Kdo by neznal kultovní hlášku se "šťastnou zlatou muškou? Škola základ života vyloženě "neztrestá" bránici jako Burianovy komedie, i tak je ale úsměvná. Na první pohled jde o všední exkurzi do prostor reálného gymnázia, která je však díky mnohým nezapomenutelným momentům a hláškám nevšední podívanou, na níž se zub času podepsal minimálně - ať už šlo o zmatkovitého matematikáře, vtipnou hodinu němčiny či nečekanou inspekci. P.S. "Hrajete tenis?" ()
Ne tak dokonalá jako "Študákova duše", přesto výborná komedie, plná nezapomenutelných scén, nesmrtelných hlášek, nezapomenutelných figurek (i když na Máňu by člověk raději zapomněl). Navíc ten jalový závěr hromadného úprku ke šťastným zítřkům vzhledem k roku vzniku působí až mrazivě a dává celému filmu zcela nový rozměr. ()
Galerie (6)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Představitel šprta Krhounka František Filipovský ve skutečném životě propadl hned v primě, kterou musel opakovat. (Olík)
- Ještě před vznikem filmu existovala hra v divadle D38 Emila Františka Buriana. (M.B)
- Podľa filmových analytikov patrí film do takzvanej vlny "školských filmov", či už komediálnych, alebo dramatických. „Školský film“ bol pojem rozšírený v 30. rokoch medzi kritikmi i divákmi. Bez jasnej žánrovej diferenciácie označoval skupinu filmov situovaných do školského prostredia. (Raccoon.city)
Reklama