School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (408)
Roky som o filme pocula, ale nikdy som sa k nemu nedostala, pretoze televizia nebola nikdy nejako mojim velkym priatelom a vzdy dostal prednost nejaky iny film. No ale konecne som sa rozhodla, ze je hriech nepoznat stare dobre hlasky a vtipky priamo a nielen z rozpravania... Takze co dodat? Len to, ze ma mrzi, ze su tieto casy uz za nami, ze su studenti uz uplne inde, nie len spravanim, ale aj vymyslanim vtipkov na ucitelsky zbor... Je to naozaj skoda, ze toto obdobie lubozvucnej cestiny, ale i slovenciny, je nenavratne prec a preto je skvele, ze nam to moze pripominat aspon par behajucich obrazkov, ktore su mementom toho, ze ucitelia a studenti dokazu spolocne bojovat aj zmysluplne, s vtipom, eleganciou a hlavne mierumilovne... (Videne 27.8.2010) ()
Nejvíc u mě boduje němčinářská přestřelka („Ich habe gesagt!“) a dada scénka „tuleň nese domovníkovi dýmku“, za pozornost stojí i řada nápaditých střihů. Vážněji míněné dialogy trošku vyčpěly a zápletka není tak nosná jako v Cestě do hlubin študákovy duše, ale jak už jsem psal u ní, Žákovy knížky a obě Fričovy komedie rozhodně sehrály nemalou roli při formování dodnes vřelého vztahu Čechů k víceletým gymnáziím a v tomhle smyslu nenápadně ovlivnily kulturu tohoto národa jako málokterý jiný film. ()
Společně s filmem cesta do hlubin študákovy duše další nesmrtelná klasika ze školních lavic určená spíše pro starší generaci. Milý humor, klasiká sestava hereckých legend - todle prostě člověka vždy potěší vidět. První zmíněný film je podle mě přecijen lepším snímkem...8/10. ()
Jedna z top komédií storočia. Legenda so super hláškami, ale hlavne keď si spomeniem, ako tam nemčinár skúša Čuřila (Ladislav Pešek) a začnú na seba kričať "Ich habe gesagt", tak pri tejto scénke ma vždy až zadúša od smiechu. Kto videl, chápe kontext. Skvelý Filipovský ako bifľoš Krhounek je tiež nezabudnuteľný skoro ako Hujer. Proste niekedy sa tie komédie točili zo života a preto sú bezchybné. ()
Nemyslím si, že je tento o rok starší film nějak o moc slabší než Cesta do hlubin študákovy duše, jenom je kvůli trestání průšvihů septimánů trochu vážnější a pak je tu také závěrečný trochu podivný záběr kamery na běžící studenty. Jinak je stejně vtipný, plný hlášek a výborně vykreslující typické charektery školního obyvatelstva. "Můj syn Řehák Jan, pane profesore?" - "Nedbalý, líný, neprospívá" - "Má dcerka, pane profesore, ..." - "Nedbalá, líná, neprospívá." - Ale pane profesore, ona není na zdejším ústavě." ()
Galerie (6)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Režisér Martin Frič chtěl postavu ředitele gymnázia opticky ozvláštnit a napadlo jej, že by mohl být plešatý. Tehdejší maskéři nedokázali vytvořit věrohodnou pleš na stávající vlasy a Theodor Pištěk rozhodně odmítal obětovat svoji hustou kštici. Jít pod břitvu jej přesvědčila až finanční kompenzace. (Haller)
- Autor původního námětu Jaroslav Žák byl dlouholetým středoškolským profesorem v Praze, Dvoře Králové, Jaroměři a v Liptovském Mikuláši na Slovensku. (Duoscop)
- Reálné gymnázium v Přívlakách ve skutečnosti nikdy neexistovalo. Jako Přívlaky jsou v Čechách známy dvě obce, jedna v okrese Kutná Hora, druhá v okrese Louny, ale v žádné z nich gymnázium nikdy nebylo. (ajaxx)
Reklama