Insidious 2

Šablona, šablona, šablona. Viděl jsi jednoho Wana, viděl jsi všechny. Pár slušných momentů se ve druhých Insidious sice najde, ale vzhledem k tomu, že jsme se v polovině filmu začali bavit o reformě školství a na konci o tom, jestli pointa vychází z vidláckého pohledu na transgender lidi, to asi zase tak dobrý nebylo. (01.01.2020)

AMITYVILLE potkává PSYCHO. Totéž co jednička - řemeslně zdatně natočená hromada klišé, lekaček a Whannelových/Wanových trademarků (panenky) s vydatným rozvíjením mytologie originálu. Patrick Wilson se pěkně mrazivě usmívá a Rose Byrne sice nemá co hrát, ale permanentně vyděšený výraz jí sluší. Z žádné Wanovy duchařiny jsem si zatím na prdel nesedl, ale v rámci žánrové zábavy všechny nadprůměrně pobaví. (06.01.2014)

Conjuring zůstává nepřekonán,ale Insidious 2 mu slušně šlape na paty. První hodina velmi intenzivní a strašidelná, druhá naopak spletitá a chaotická,ale Wan své řemeslo zvládá naštěstí s přehledem. Bavil jsem se skvěle, párkrát jsem s sebou slušně trhnul,ale dusivá atmosféra mě tentokrát nechala chladným. Hodně silné čtyři. (12.12.2013)

Zpočátku jsem k filmu přistupoval s notnou dávkou nedůvěry a nezdál se mě nikterak vydařený. Přišlo mě jakoby se James Wan viděl již spíše v sérii Rychle a zběsile a byl již z hororů trošku otrávený. Nicméně, v polovině nastává zlom. Jednotlivé dílky do sebe začínají zapadat, děj se stává zajímavý a spousta momentů se vysvětluje. Film začíná dávat smysl a vhodně doplňuje nejen první díl, ale doplňuje, v mých očích slabý, úvod. Insidious: Chapter 2 není klasickou dvojkou na jakou jsme v posledních letech zvyklí. Kdy je všeho víc, více lekaček, více postav, více duchů. Ač se mě zdálo téměř nemožné, že by v prvním díle chyběly nějaké dílky, dvojka si našla tyto mezery, vhodně doplnila a děj více rozvinula. Nezbývá než se těšit na trojku. Pevně doufám že si James Wan ponechá i nadále určitý dohled. 75% (13.12.2013)

Jednička ujížděla výhradně na provařených žánrových klišé, kterým dodávala skrze důmyslné vizuální ztvárnění punc originality a v závěru až drtivé guilty pleasure. Dvojka sází výhradně na moderní hororový home-style, který dodává Wanovu mistrovství ve vystavění napínavé kulisy i ze stokrát viděného punc obyčejnosti a zbytečnosti. Chapter II je bezpochyby velmi slušný horor a opravdu si cením toho, že se snaží rozvíjet příběh mnohem složitější cestou, než si byl kdokoli zřejmě schopen představit, ale jako očekávaný sequel nejambicióznějšího žánrového tvůrce současnosti je pro mě přesto trochu zklamáním. Že napětí ubylo, bych vzhledem k vysoce nastavené laťce rád odpustil, ale že se mi budou i některé vrcholné scény zdát nějak rychle odbyté a bez předchozí kreativní "živelnosti", to mě už vážně mrzí. 65% (16.03.2014)