Kovář z Podlesí

Fakt nevím, co si o tom mám myslet. A to tak, že skoro po všech stránkách. Kolikrát jsem si říkal něco jako „opravdu to tady chtěli střihnout?“ nebo „tahle hudba k této scéně?“, takže tahle pohádka mě sice občas překvapovala, ale nakonec ani nevím, jestli to znamená, že je Pavel Göbl geniální, nebo diletant. Navíc, jestli používá slova jako „rurální“, tak to asi nebude pro děti. Ale musím uznat, že řada situací mohla za jistých okolností působit vtipně. Ale ty okolnosti tu prostě nenastaly, což je tak trochu k nepřežití. (31.12.2016)

Divný film. Poetika a výtvarno se mi líbily, ono to má blízko ke Kuky se vrací, a ten zas k hrám typu Machinarium. Kamera je velmi dobrá, jak ve snímání krajiny, tak navození nálady, dokonce si párkrát hraje se zlatým řezem. Ale žasl jsem nad některými „nápady“ (ona nestačí víla, houbové víly, vynálezy a mluvící křeček a veverky, on tam ještě musí být za humny hodný drak) nebo některými dialogy (Ty asi nejsi kůň, co? - Ne, já jsem drak. - Aha. A můžeme být kamarádi? - Tak jo, když na mě neřekneš, že sem chodím na uzené.). Některé scény jsem si musel vracet - třeba jsem vůbec nepochopil, proč tam najednou lítá nějaký andílek, a ony jí houbové víly vytřásly duši z těla - ale tak, že to člověk nemá snad ani šanci postřehnout. Podobně jsem si říkal, kam najednou z jejího těla zmizeli pavouci? Až později jsem v jiné recenzi našel, že v sekundovém záběru jsou na Bětce vidět netopýři, takže mi mělo jako divákovi dojít, že oni ty pavouky sežrali. Nu, na těch pár pikosekund, kdy se tento záběr objevil, ne, nedošlo. On vůbec film vůbec nepracuje s dramaturgickými vrcholy - každá klíčovější situace je podána zastřeně, skoro utajeně, nebo nicotně a rozvláčně, jako by o nic nešlo. Třeba vypjatá chvilka u dračí jeskyně. Budou nebo nebudou bojovat? Ne, budou si povídat a filozofovat. A pak jsou zde rozhodné chyby - třeba že obyvatelé vesnice se bojí strašidelného mlýna, ale najednou tam stojí před ním, jen aby mohli střílet na draka, o kterém nevěděli, že se tam objeví? Uvědomil si někdo, že Toník jde podzemím za vílou celou noc a většinu druhého dne, a beze spánku a bez jídla? A pak jde na draka a furt nemá hlad a furt nespí? Nepochopil jsem postavu šlechticova syna - on jako blb nevypadá, ale chová se. Tudíž mně, jako divákovi, mělo být více sugerováno, že je to vlastně pablb, protože ta postava se chová nekonzistentně. Být ta postava od začátku koncipovaná jako ten blb v Mrazíkovi, co huhňá Nastěnku chci za ženu, tak to celé působí daleko líp. Stejně tak postava Bětky je hrána hodně neschopnou herečkou, které se její projev nedá moc věřit. Jo, a taky jsem nepochopil, proč jsou v celém filmu odkazy na film Frankenstein, ať v úvodní scéně s bleskem nebo později u zástupu lidí s loučemi, proč to? S pohádkou to nemělo žádnou soudružnost, vnitřní fór, nic. (07.01.2014)

Tenhle film dospělého diváka zaručeně bavit nebude, fádní a velice nudný příběh, s ne moc dobře vytvořenou animací, herecké výkony také nějak zázračné nejsou. Zkrátka hoďka a půl zoufalosti. Jedna hvězdička je za mojí ratolest, která statečně vydržela až do konce s otevřenou pusu. Což já měl sice taktéž, ale díky poslechu ústřední melodie, což je renesanční variací na Living in the Past od Jethro Tull, pro českou pohádku se moc nehodící. (21.09.2013)

Podle zdejšího hodnocení pohádku nesuďte. Hodnocení jsem předem neviděl a jsem za to rád. Zdejší hodnotící si asi už příliš zvykli na český podprůměr, resp. hluboký podprůměr, v podání Trošky, apod., a tak jim tato velmi nápaditá, milá, chytrá, uvolněná a charismatická pohádka v podstatě celá unikla. Asi už si leckdo odvykl, že nemusí u každého momentu děje být pět vysvětlivek a ještě herec ukazující, co se vlastně děje. Asi už si divák zvykl, že průběh pohádky musí být rovnoměrně prokládán vtipy tupě přisprostlými, jinak zájem o děj upadá. Pak chceme jen pohádky prokládané akcí, honičkami, výbuchy, akcí, akcí, akcí ... a pak přijde takováhle milá pohádka dělaná s nápadem a citem pro detail, které sice párkrát trochu ujede ruka, ale na celek to nemá vliv, a my ani nepoznáme, že je vlastně úplně suprová, pro děti výchovná a krásná. 95% = 5/5 Na Vánoce si ji určitě pustím. (07.11.2016)

V polistopadové éře mě divácky dokázalo ukojit pouze několik filmů pohádkového žánru. K těm obstojnějším počinům řadím koprodukční díla zkušeného Václava Vorlíčka jako Král sokolů, Kouzelný měšec, Pták ohnivák, a v podobném duchu také Smyczkovo Lotrado a Zubejda či Plívovou-Šimkovou (bohužel jenom) políbeného Zelenku a jeho Nesmrtelnou tetu. Produkce animovaného filmu, kdysi chlouba naší kinematografie, šla souvisle spolu s ustanoveným systémem tržní ekonomiky do kopru ne-li šípku – proto je paradoxní, že za jeden z nejúžasnějších pohádkových počinů od 90. let lze považovat film Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, v závěsu pronásledovaný fimfárovskou sérií. Milým překvapením se také stal nedoceněný Modrý tygr, který po dlouhé době do hraného pohádkového filmu vrátil nápaditost a nevtíravý humor. Optikou antivkusu jednoznačně vítězí štramácká / tromácká Saxána a Lexikon kouzel stvrzující neblahé dopady Vorlíčkova pokročilého věku a smrtelnosti Jiřiny Bohdalové. Film Kovář z Podlesí nám však snad seslal anděl páně; (ne)pohádka, ve které je opravdu všechno tak trochu jinak, spoustu lidí „rozčaruje“ – zvláště ty dospělé –, protože zcela rezignuje na racionální pohled na svět a stejně tak vyprávěcí konvence běžného narativního filmu. Je to nepředvídatelné, fragmentární, bizarní, exhibiční, atrakční, nesouvislé, nevyrovnané, originální, úžasuchtivé, frapantní, praštěné, nelogické a vykazuje to nesmírnou dávku hravosti a fantazie spolu s řemeslným umem od ručních efektů až po CGI grafické zpracování. Moje dvoumetrová maličkost a ti dva malí špunti s otevřenými papulami vedle mě na premiéře filmu jsme se neskonale bavili. Jsem ukojen. (26.05.2013)