Kód neznámý

Na Hanekeho si vždy nájdem čas, ktorého nemám na rozhadzovanie, a opäť ma čaká nemilá štúdia ľudskej psychiky, povahy a osobnosti. Obsadenie francúzskej herečky Juliette Binoche vnímam, ako pozitívny aspekt, pretože si celý snímok kradne pre seba v pozitívnom duchu, v scénach, ktorých sa zúčastňuje, tak tie veru, stoja za to ! Inak, Michael, je nemastný - neslaný, ťažký, komplikovaný, a iný byť ani nemôže ! Vskutku, film mi až tak nesadol, ako som si pôvodne predstavoval. Rozhodol som sa razantne zhliadnuť všetku tvorbu tohto rakúskeho psychológa, kde som jednak videl snímky, ktoré ma totálne priklincovali do sedačky - napríklad : Siedmy kontinent, Bennyho video, či trebárs AUSTRIA - FUNNY GAMES, alebo taký televízny film Zámok, ma strašne nudil a odpudzoval, a ani americká verzia : Zábavných hier, nebola bohviečo, a tak aktuálny Kód neznámy, je priemer, taký zlatý stred, ktorý ničím neurazí, ale ani nenadchne. Dôležité je, aby dotyčný divák, venujúci sa pozeraniu, pochopil hlavný zámer - režiséra a scenáristu, v jednej a tej istej osobe, Michaela Hanekeho, ktorého by som zavolal do prostredia, v ktorom bohužiaľ, žijem, a verím, že by sa extrémne čudoval, poprípade by sme spoločne o tom nakrútili ďalší z depresívnych, nekompromisných filmov, ako čert ! Haneke je takým ANTIKRISTOM ? (01.10.2017)

Mě to vyrazilo dech. Naprosto přesné! Výstižná sonda do života obyčejných lidí, sociální propletenec vztahů, nepochopení, nalézání, úcta a pohrdání, skica, mozaika, puzzle - jak chcete.Aneb co způsobí bezděčné gesto, dá se slušnost vynutit? A vede dobře mínění vždy k dobrému konci? Všechno je řečeno na začátku, pochopíme to až na konci. Neúplná zpráva z různých cest. Jiný kód na dveřích, neznámý kód ... (21.05.2014)

Akoby si Haneke (opäť poháňaný potrebou skúmať ľudskú dôstojnosť) skúšal inscenovanie pred kamerou – bez potreby zasiahnuť diváka uceleným príbehom. Chronologicky rozhádzaná mozaika úryvkov z príbehov skupiny ľudí, ktorí si vzájomne ovplyvnili denné fungovanie. Pozorovanie chovania postáv v dlhých záberoch bez hudby. Niekoľko TOP scén, pri ktorých nedýchate, a niekoľko scén, bez ktorých by bol film súdržnejší, jednoduchší pre vnímanie a emocionálne viacej angažujúci. Pre žrútov Hanekeho podnet pre hodinové diskusie. Vyborná Juliette Binoche. (05.07.2013)

Další Hanekeho výtečný snímek, tentokrát o skrytých frustracích soudobé společnosti, ke kterým ona sama postrádá klíč. Přesto je to film překvapivě velice křehký a dojemný. Syžetem připomíná Hanekeho předchozí díla 71 fragmentů chronologie náhody a Zámek, přičemž zde najdeme i drobnou epizodu odkazující na Funny Games. Mizanscéna je komponována velice prostě, ale přitom účelně. Jednotlivé postavy, předměty, barvy a pohyb jsou zachyceny vyváženě a přesně. Kamera většinou snímá z pozice stojícího člověka a zdůrazňuje tak naši rovnocennost a angažovanost. Nechybí zde film ve filmu i agresivní aluze na Lamorisseho Červený balónek. (09.02.2008)

Tentokrat nazev filmu docela sedi, skutecne takova neuplna zprava. Haneke rozjizdi nekolik pribehovejch linii, dle distributora tri osoby, me prislo, ze se jich tu mota tak deset, jeden nevyraznejsi nez druhej, s naprosto nudnejma a o nicem pribehama, ktery spolu prakticky nesouvisi a bez nejakyho smyslu se mezi nema striha, kdybych chtel videt lempla chodiciho po ulici nebo jen tak cumiciho, podivam se z okna a nemusim koukat na film. Tady se absolutne nic nedeje, postavy me absolutne nezajimaly, jde to od nikud nikam a konec tady zadnej neni. Herci nezajimavy, snad jen ta Binoche docela ujde, proste opruz a nuda o nicem, nechapu co tim chtel Haneke rict, po paradnim Funny Games silny zklamani. (20.02.2010)