Zlá krev

Ono je celkom zrejmé, že chce  Carax odkazovať na raného Godarda, predovšetkým na U konce s dechem, Made in USA a Partu pro sebe. Darí sa mu to viacmenej úspešne (Godard nikdy nebol nenapodobniteľný, ani najlepší, bol iba prvý). Ten film dokáže byť neskutočne cool v jednotlivostiach, a rovnako ako Godard sa podráža vlastnou neochotou byť vážny. Za pekné ženy a kultové scény dávam 4*, rovnako ako u Godarda, a rovnako som sa nudil. A rovnako mi tie  zostanú v pamäti. (14.09.2021)

Sešel se Blier, Godard, Gondry a Jeunet. Uspořádali velkolepý mejdan a opili se takřka do bezvědomí. Když se ráno probudili, zjistili, že na stole plném prázdných lahví a cigaretových nedopalků leží scénář k tomuto filmu. A jelikož ani jeden z nich nebyl sto ho natočit, našli blázna většího něž jsou všichni čtyři dohromady, podstrčili mu své delirózní dílo a doufali, že on to natočí. A pán, jehož jméno je přesmyčka, je nezklamal. I vzniklo dílo s maximálním důrazem na svoji obrazovou stránku, s odzbrojující kompozicí a monumentální hudbou. (21.09.2014)

Ako poloamatér natočil pekný, nádejný debut plný nápadov a jeho ego sa obludne nafúklo. Tak mi to pripadá. ___ Podobne ako vo svojom prvom filme nadväzuje Carax na celé prúdy tradícií vo francúzskej kinematografií, tentokrát dokonca žánrovej - Lenže na ten žáner, aj to, čo by ho malo tvoriť, sa hneď zvysoka vyserie... - Presvedčený o tom, že všetci budú bez seba nadšením nad tou „umeleckou“ dekonštrukciou a kvíliaci vzrušením nad jeho opájaním sa vyprázdnenou, posadnutou romantikou. Lebo vášeň, ktorej dal nejaký chorý vizuál, vážení! Romantické veci sú tu podané nekonečne nudne, „žánrové“ prvky okolo "príbehu" otrasne, všetky tie odkazy na film minulosti sú nasilu a len tak, halabala. Keby som nebol na smrť otrávený, bolo by to iba trápne. A nevidieť jeho debut, už by som si brúsil jazyk na tirádu o tom, ako je vidno, že autor nikdy film neštudoval a sebastredne si myslí, aký je geniálny, keď robí všetko inak... ___ Jediné jeho šťastie je Denis Lavant, ktorý tým niekoľkým krásnym a úplne náhodným nápadom dodal auru nezabudnuteľnej momentky. Vo vizuálne-pohybových jednotlivostiach je fascinujúci, ale keď začne rozprávať tie nekonečné Caraxove monológy imitujúce hĺbku, je to neznesiteľné. To sú také žvásty, čo môžu naozaj zaujímať len dvoch milencov v intimite alebo do času vysekaných momentov uhranutia kúzlom iného človeka… Nie že by som to osobne nepoznal a nemiloval, ale pozerať sa na to u druhých je utrpenie. Stred filmu tvoriaci nekonečné dávanie si dobrej noci som takmer neprežil, dalo to dobrú noc aj mne a pokračovať som dokázal až ďalší deň... a ani som nemusel. (29.05.2024)

Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Zvířecí rysy Alexovy tváře perfektně ladily s jeho žlutou koženou bundou (takovou chci taky!), upnutým bílým či černým trikem a rozčepýřenými vlasy. Jeho divoký vzhled byl naopak v kontrastu s jeho zálibou v knihách, poetickou duší a zejména se dvěma svého času nejhezčími francouzskými herečkami – Binoche a Delpy. Juliette Binoche se vyznačovala jemnou, tajemnou krásou, oděna v ostře červenou či modrou barvu půlku filmu záhadně vyhlížela nekonečno a přitom vedla s Alexem řeči, které sice nebyly plytké, ale prokazovaly její nedospělost a velkou závislost na Piccolim. No a Delpy coby Lise, tu si nechávám nakonec. Ona je nádherná, ty smutné, trochu ospalé nepřítomné oči, ty plné smyslné pootevřené rty (kam se na ni hrabe Jolie s tou svojí nechutnou pneumatikou), husté dlouhé vlasy, zkrátka takový andílek, je to můj platonický idol… Platonický, protože ona bohužel nechce. Na druhou stranu jsem na tom líp než ti, kdo mají za idol někoho jiného, protože já aspoň viděl, jak se ten můj tváří při navlékání kondomu a to není málo. Alexovi se divím, já bych jí rozhodně dal přednost, i když uznávám, že její závislost na něm byla poněkud protivná. Nejlepšími scénami jsou jízda Alexe a Lise na motocyklu, šílený Alexův útěk před písní Modern life kombinovaný s tanečky okolo ohrady, kde se v pruzích střídaly pouze dvě barvy – šedivá a červená a pak samozřejmě úplný závěr. Je to hloupé přiznat, ale pár slziček jsem uronil. (05.09.2012)

I když to vizuálně hodně imituje Godarda, neměl jsem u JLG nikdy takový pocit zahleděnosti do sebe sama, samoúčelné filmové hříčky, která jen zkoumá možnosti filmového stylu tak moc, že jednotlivé záběry jsou sice skvělé, ale celek je otravný až iritující. Všechny ty kejkle a vyprázdněná zasněnost mě začaly v polovině nudit. V první řadě proto, že film působí vyumělkovaně, uměle a nepřirozeně. Ta důrazná stylizace tu není proto, že by nějak prohlubovala děj a zážitek, ale protože tu být může. Pro mě definice samoúčelnosti. Jako dvacetiminutová práce studenta FAMU na téma "jak mě ovlivnil JLG" by to bylo skvělé, jako film naprosto k ničemu. Někdo si do těchhle vyprázdněných filmů dokáže promítat z hlavy celé filosofické soustavy, pro ty pak asi Zlá krev asi bude mít smysl. Pro mě to ale není. (08.02.2013)