Oko dravce

Umí hodně, ale netuší - D. J. Caruso Vypočítavá jednohubka o (to je zákon schválnosti) příliš uvědomělém automatu na žvýkačky, který se rozhodne nastolit stanné právo a konečně učinit politické svévolnosti zadost. Kdo chce, dokáže si vyškrábnout anonci na svůj oblíbený kult i guilty pleassure: Oko dravce totiž vypadá jako výsledek odvětví "frankensteinovsky" zrůdného genového inženýrství přenesený do pásovosti filiálek hollywoodské říše na sny. Nesčetněkrát mi během projekce vyskočil z paměti Já, robot (ubohá lidská rasa začíná být na obtíž sama sobě) či 2001: Vesmírná Odyssea (blažen budiž Pixar, jehož citace ve WALL-Em je nejenom vtipná, ale i uctivá) onde Nepřítel státu (zastav se, nepřežiješ) či T3: Vzpoura strojů (projekt Hvězdné války hadr) nebo (jako asi každému) Na sever severozápadní linkou. Tvůrce do jisté míry omlouvá to, že si velmi dobře uvědomují svou vratkou pozici na piedestalu toaletní zábavy, a proto se zdroje své velkodušné inspirace nepokouší ani na mikrosekundu zastírat - vědecko-fantastický palec nahoru. Což o to, ale marginální logistická potíž vězí hlavně v tom, že Oko je ve všech ohledech desetkrát natvrdlejší a "dvourozměrnější" než výše vyjmenované "tradiční hodnoty", pročež neustojí hnidopišské manýry, aniž by přišlo o věneček a nezpůsobilo diváku bolení hlavy - palec dolů. Zkrátka, poselství tisíckrát omleté se stává jen a jen báchorkou pro novorozeňata a rozhodně mne nedonutí vyhodit mobilní telefon z okna a vrátit se na strom. Ale abych jen nekritizoval: odsýpá to jak má, mihne se zde Shia, což samo o sobě zahraňuje dvě dimenze najednou, akce je fantastická, hi-tech, adrenalinová a někoho mohl potěšit i hrubý a neurvalý Brian Tyler. Leč, když už sledovati Caruso show, tak osobně dávám přednost předměstským disturbancím, kde se šlape do pytlíků se psími exkrementy. Ty mají alespoň styl a šmrnc (disturbance), byť se dá říci, že Hitch se v nich znásilňuje víceméně ze stejného úhlu._____Také vám přišlo, že ta super-mega-ultrainteligentní mašinka přemýšlela strašně složitě? Viz. celý ten krkolomný plán na odstranění nepohodlných, který by nevymyslel snad ani Ed McBain. ;) (08.12.2008)

Riziko spoilerů Když se v Buffy nebo Aktech X objeví vraždící počítač, fanoušci takové díly (ne zrovna neprávem) řadí k tomu horšímu. Když ve Stealth začne samostatně přemýšlet stíhačka, je z toho propadák, kterému se veřejnost velmi ráda vysmívá. A když se v Eagle Eye začne obří centrální bezpečnostní počítač zlobit na americkou vládu a zkusí vzít osud světa do svých rukou, je z toho hit. Nemalá část uživatelské obce sice označí děj za neskonale tupý, ale s radostí filmu vlepí kladné hodnocení s tím, že to za tu jízdu přece stálo. Bohužel nestálo. Mnohem raději bych viděl více Shii jako pokerového učitele nebo jako důvěrníka osamělé matky v nákladové bedně. Nechci tím snad říct, že by mu to s pistolí neslušelo, ale v takových chvílích už se dostáváme až příliš blízko padajícím telegrafním sloupům, improvizovaným seznamům budoucích obětí a zvukovým vibracím odrážejících se od hrnku. Carusovo první smolné zakopnutí, které jeho kariéru bohužel smolně poznamenalo. (15.12.2008)

Má to super za vlasy přitažené akční scény (útěk s pomocí jeřábu a následná autohonička, vražda spadenými elektrickými dráty nebo bezpilotní letoun v tunelu), líbilo se mi, že záporák je půlku filmu jen hlasem v telefonu (podobně jako ve Smrtonosné pasti 3) a byl jsem spokojený i s pointou. A vůbec nemám potřebu se šťárat v údajných nelogičnostech. Ale fest to kazí absence sympatičtějších postav a výraznějšího režijního rukopisu. (04.10.2008)

Hitchcock a Kubrick na speedu, kterým chybí sofistikovanost, ale zato mají koule. D.J. Caruso po nepřiznané vykradačce OKNA DO DVORA v DISTURBII přichází s variací na NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU v OKU DRAVCE (scéna na poli za bílého dne!) a přimíchává k tomu 2001: VESMÍRNOU ODYSSEU, protože pochopil, že už nestačí být "jen" hi-tech, ale je nutné být sci-fi. Nemám totiž za to, že film je s přibývající stopáží čím dál béčkovější a hloupější, ale že akce je v duchu akčních filmů čím dál tím přepálenější až do úplného závěru (čím by byla první M:I bez za vlasy přitažené scény v tunelu či SMRTONOSTNÁ PAST bez seskoku z budovy na hasičské hadici?). A akci D.J. Caruso umí, a tak pokud máte vytrénovaný zrak, v dvousekundové změti obrazů se budete perfektně orientovat díky nájezdům a odjezdům a fyzicky pocítíte tříštící se kov aut (což je dáno hlavně díky rytmicky rušícím jednosekundovým prostřihům, posílením zvukových efektů a "mediaventureovskou" rytmizující hudbou, která dělá hodně). Jenže zatímco u Hitchcocka jsme se postupně dozvídali, že "ti zlí" jsou "ti navrchu (ve vládě)", tady to víme hned a závěrečné utvoření páru působí sice decentně, ale hrozně zastydle a zpátečnicky (žádný vlak zajíždějící do tunelu se nekoná). Napětí a pocit paranoie byl permanentní, ale nadšení mi kazil fakt, že jsem napřed a že se jedná o popcornovou jednohubku, která ustála sentimentální dialogy díky výbornému Shiaovi a která není tak vypravěčsky vysoustružená, protože se vrací zpět a dialogovky retardují temporytmus vyprávění. (04.10.2008)

Jízda na horské dráze se vším všudy - bohužel i s propady, kdy se stále jen těšíte, až zase vyjedete nahoru a hladina adrenalinu ve vaší krvi vystřelí do závratných výšin. Osobně mám trochu problém i s přehledností automobilových honiček a leze mi krkem další variace na kybernetický mluvící centrální mozek, ale Shia je totální frajer a ve chvíli, kdy pobíhá v policejní uniformě vstříc vladním pohlavárům, si mě Caruso totálně získal. A ani ve finále nevadí, že jsou nahackované i ty dráty elektrického vedení a vůbec to celé nedává zhola žádný smysl :). Ubrat mentorských řečiček a rodinných dilemat a šel bych vstříc i tomu absolutnímu souhvězdí o pěti vrcholech. (05.10.2008)