Tři barvy: Červená

Strhující dovršení spirituální trilogie Tři barvy, jež sérii metafyzicky uzavírá do korelační vazby, a skutečně mistrovské dílo světové kinematografie 90. let. Jen těžko se z toho zážitku lze na první dobrou vzpamatovat a napsat něco kloudného, ne-li převratného. Celá trilogie je nesmírně komplexním dílem, kde jedna část nefunguje bez těch ostatních (nebo nám minimálně neodhalí veškeré souvislosti), avšak Červená je ve všech složkách dotažená nejdále. Od Modré a Bílé ji dělí zejména úchvatná obrazová stylizace (každý díl točil záměrně jiný kameraman) a také něžná tvář Irene Jacobové (Valentine), potkávající se s odpudivostí famózního Jeana-Louise Trintignanta (soudce / Bůh). Otázka bratrství je tu v relevantní rovině významu, avšak motiv zhřešení, vykoupení a následného údělu v podobě možnosti předpovědi událostí celou vypočítanou symboliku francouzské trikolóry značně převyšuje. Za nejlepší film Krzysztofa Kieślowského jsem doposud považoval milovaný Dvojí život Veroniky (opět s úchvatnou Jacob). Červená jí však silně konkuruje, ne-li předhání. Hlubší zamyšlení napíšu později. Snímek ve mně zatím čerstvě rezonuje. Masterpiece! (22.12.2023)

V tomto psycholigickém dramatu jsem postrádal jediné - emoce. Což je ovšem ve filmu tohoto ražení nedostatek dost podstatný. Film je příjemně natočen, příjemně zahrán, příjemně ozvučen, ale právě kvůli absenci emocí mi nemá moc co říct. Večer jsem u toho usnul. Dávám takové lepší 2*. Víc rozhodně ne. Další díly trilogie rád vynechám. (16.12.2012)

Tak po dlouhém přemýšlení musím konstatovat, že Červená mi sedla ještě o něco více, než Bílá. Tentokrát tu jsou hlavní hrdinové 2. Sice se během příběhu neustále míjejí, aniž by o sobě něco věděli, ale mě zaujali oba. Žena, která žije poměrně hektický život a jejíž žárlivý přítel ji neustále bombarduje kontrolními telefonáty, zažívá dennodenní klišé. Až do chvíle, kdy málem zajede psa a díky němu se seznámí s postarším soudcem v důchodu, který žije osamoceně a jedinou zábavou mu je odposlouchávání telefonických rozhovorů svých sousedů (btw, to jak se pak sám udá mě docela dostalo ;-)). Navážou spolu po počátečních neshodách přátelský vztah (přitovnal bych ho k neteři a strýci, nebo možná k vnučce a dědovi), kdy spolu rozmlouvají a neustále víc se o sobě navzájem dozvídají. Na druhé straně je tu líčen smutný příběh mladíka/studenta, který se zamiluje, ale jeho milá ho opustí kvůli jinému (je to sice dost klišovité téma, ale zpracováno velice dobře). No a ten konečný záběr se kameramanovi opravdu vyvedl. (28.05.2008)

Asi nejtajemnější, nejhlubší a nejvíce oslovující Kieslowského "barevný film", jenž si hraje s náhodou a vypráví o třetím francouzském hesle - fraternité, o sounáležitosti a účasti. Irène Jacob roste do neskutečných hereckých i "žensky-lidských" výšin. Tajemství Jean-Louise Trintignanta pak zůstává nevyřčeno až do poslední chvíle. (08.08.2005)

FARBA : červená. Tak tá je naozaj všade, či už v exteriéroch, alebo v interiéroch, a medzi tým sú dvaja ľudia, ktorých sa to vyslovene týka. Vďaka neúmyselnému nočnému zrazeniu belgickej ovčiarskej feny, spozná nesmierne pôvabná modelka Valentína majiteľa aktuálne zraneného psa, ktorá našťastie nepodľahla svojim zraneniam, práve naopak, čoskoro sa bude môcť pochváliť šteňatami... SUDCA na dôchodku, ktorý trávi voľný čas odposluchom susedov, je tým majiteľom. Valentína sa s ním dôverne, nie telesne zblíži, “a zahryzne sa do jeho minulosti” , ktorú ak som dúfam správne pochopil, tak je prezentovaná v prítomnosti, kde som dôkladne zoznámený z čoho pramení balvan na srdci zo strany starého sudcu. Režisér Krzysztof Kieślowski neponúka možnosť nahliadnutia prostredníctvom účinnej, už klasickej retrospektívy, ale skôr vnímam, akoby dva krátke filmy v jednom poriadnom. Viacvýznamová, taká je posledná časť z trilógie, a herecky sa zhostili úloh dvaja mimoriadni FRANCÚZI - PAR EXCELLENCE. Jean-Louis Trintignant je žijúcou legendou, s rôznymi filmami na konte, a na margo - je ich neúrekom... Irène Jacob sa dobre pozná s režisérom a scenáristom v jednej osobe, zahrala si v jeho významnom, autorskom filme - Dvojaký život Veroniky. Tento režisér je v nejakých 80-90 percentách mojou šálkou kávy. (17.12.2017)