Tři barvy: Bílá

Časť Biela na mňa umelecky tak nezapôsobila ako Modrá, hoci atmosférou voľne nadväzujú. Pripadal som si ako v Kubrickovom filme postáv, o ktorých slušný človek nemá vysokú mienku, ale musí kvitovať motivátory, ktoré spravidla za zozvieraťšťovaním ľudstva zväčša stoja. Epizodické rozpoltenie na seba chirurgicky nadväzuje a zapadá, behom minúty dostane životný Knokaut osoba, ktorá dovtedy Knokauty neprijímala, ale dávala. Skutočne ide o film na zamyslenie a používa nepríjemný čierny humor (pre jej zhmotnený realizmus a rozbité osudy) a sarkasticky absurdný pre nezaujatého diváka, ktorý sa od nich drží z 20teho poschodia na dištanc. Sexualizmus > láska, sila osobnosti > pokora a empatia - všetko elementy reality a nevyfabrikovaných rozprávok idealizmu, hoc rozprávkovo prechody času v jej bezohľadnosti pôsobia a nie ako kontinuálna schizma časovej rovnodennosti. (30.07.2016)

Nemůžu si pomoct, ale i když moji oblíbení uživatelé Bílou považují za nejslabší článek tříbarevné trilogie, ale mě osobně se líbila víc, než Modrá. Je sice méně psychologická, zato je ale víc dějová, víc mě zaujala a víc baví. Navíc i zde Kieslowski dokazuje svůj filmařský um - je zde opět perfektní kamera, skvělé herecké výkony a dost dobře se tu vyvíjí děj, který každou chvíli přijde s něčím zajímavým. Je to vlastně i celkem pohodový film a osobně se mi moc líbil, takže nemám problém mu dát 5*. Kieslowski mě vždy umí příjemně překvapit. (02.02.2020)

Ačkoliv je Modrá nejspíš neslavnějším filmem z Kieślowského Tří barev, nemohl jsem si pomoci, ale mě v té báječné symfonii obraznosti a hudby rušil neustále jakýsi podprahový falešný tón. Podtón určité neuvěřitelnosti a přílišné vyumělkovanosti a to nikoliv v rovině příběhové, ale spíše emocionální (podobný tón, který měl prim v Dvojím životě Veroniky, jež je pro mě zdaleka nejhorším Kieślowského dílem). Ale pojďme k hodnocení Bílé - tato "barva" sice není tak audiovizuálně opulentní jako Modrá, zato je to film mnohem vřelejší a lidštější. Film, který mne absolutně a beze zbytku pohltil a s jehož protagonisty jsem se dokázal zcela sžít. Když se smáli, smál jsem se s nimi, když plakali, měl jsem na krajíčku. Velmi silný příběh o lásce i o životě s naprosto skvělým Zamachowským a neuvěřitelně divukrásnou Julie Delpy. (07.10.2018)

Kieslowski a Francúzsko, Kieslowski a Poľsko. Biela, to je špirála ostrovtipu, lásky a rovnosti, zmes smútku a humoru, protipól čiernej. Zamachowského povzdychnutie "A som doma." vyjadruje kritický sociálny nadhľad lepšie, než čokoľvek ostatné. A Kieslowski premieta a premýšľa nad svojim životným dielom, ktoré sa vynára v odkazoch. Bežec s trikolórou vbieha do záverečnej rovinky. 75% (04.09.2014)

Biela farba evokuje čistotu, avšak veľmi rýchlo sa zašpiní. Tak, ako sa veľmi rýchlo znečistila láska medzi Karolom a Dominique. Veľká láska, ktorej hnacou silou je najmä pomsta. Kieslowski točí pre vnímavého diváka. Scenár neoplýva komplikovanosťou, je skôr jednoduchý, postáv je zopár, no vykreslenie je naozaj precízne. Je čo vnímať, je na čo pozerať, je toho veľa nad čím rozmýšľať. Čo je vlastne láska? Čo všetko je láska a kde sa nachádza hranica, určujúca čo už láska nie je, respektíve čo už do lásky nepatrí. Je láska silnejšia ako nenávisť? (09.05.2019)