Amator
Camera Buff
Amatér
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Krzysztof KnittelHrají:
Jerzy Stuhr, Małgorzata Ząbkowska, Ewa Pokas, Stefan Czyżewski, Jerzy Nowak, Tadeusz Bradecki, Marek Litewka, Bogusław Sobczuk, Krzysztof Zanussi (více)Obsahy(1)
Nahlédnutí do vlastní duše přes oko kamery. Jeden z vrcholů polského Kina morálního neklidu... Ve filmu Amatér Kieślowski dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky. Jeho závěrečná zpověď do vlastní kamery svědčí o tom, že vidí ve svém životě smysl a bere za něj odpovědnost. Sám Krzysztof Kieślowski říká: „Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací.“ Na strhující podobě filmu má výrazný autorský podíl vynikající Jerzy Stuhr v hlavní roli. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
Amatér napřed točí v mateřské továrně pohlaváry a jejich odchody ze schůze na WC prokládá holuby na parapetu a dalšími známkami "života". Filmuje tak, jak mu káže srdce a aniž o to usiluje, jde nahoru a získává si jméno. Ironií je, že kamera do jeho domácnosti přibyla, aby dokumentovala život jeho malinké dcery a že to je právě rodina, která jeho zápalem vyjadřovat se k životu prostřednictvím 8 milimetrového pásu trpí. Viděno později než Tři (nádherné) barvy, ale nenalezen důvod, proč této "šedivé" dát méně než 5*. ()
Jerzy Stuhr mi strašně připomínal Oldřich Vlacha - typově, gesty, herecky. Amatér se mi líbí od Kieslowského asi nejvíc. (25.6.2014) Amatér znamená milovník, všeobecně se používá jako označení člověka, který dělá něco jiného, než je jeho kvalifikace, ale přesný význam slova jde mnohem dál. Znamená dělat něco s vášní. Filip Mosz je obyčejný muž, který miluje svou ženu a těší se na své první dítě. Paradoxem je, že kameru pořizuje, aby zachytil svoje rodinné štěstí, pak ho ale film pohltí natolik, že se stává vášní a začíná konkurovat s jeho rodinou, on nakonec ztrácí to, co chtěl kamerou zachytit. Vsuvka s režisérem Zanussim se stává jádrem pudla - vysloví hlavní myšlenku, proč a jak točit film. Podle komise může amatér točit co chce a jak chce. Skutečně? (19.11.2022) ()
Škoda, že má film poněkud přepálenou stopáž a že Kieslowski v jednu chvíli honí hodně zajíců, rozuměj témat, takže se mu poněkud rozplizne to konečné řekněme prozření. Jinak jsem čekal spíš větší problémy hrdiny v závěru, než jen, že odejde manželka, ale tady je to geniálně podané, že za naše chyby, byť nevědomé, mohou platit i druzí. Film má pro mne vlastně dva vrcholy - jeden je na tom festivalu ("Takže ty vlastně točíš to, co je") a druhý je rozhovor s ředitelem v přírodě (Na téma, že každá věc má víc stran pohledu, a nelze vybrat správný, i když si myslíme, že máme pravdu a odhalujeme nějaký zlořád. No jo, ale kvůli vnitřní neopravené zdi se mohla postavit školka, a cihelna sice nevyrobila ani cihlu, ale lidi mají práci a mohou žít. A pak to suďte.) Potěšila mne účast Zanussiho, ale tohle už bylo právě to rozmělňování o tom, proč lidé vlastně točí filmy. Víc se mi líbilo to hlavní téma, že točí svět před sebou, ale zapomíná na ten kolem sebe a že točí prostá dramata, ale zapomíná i na to milé, příjemné a veselé. Než tedy začne točit sám sebe. Herecky je to naprosto dokonalé a všem těm hercům jsem jejich role naprosto věřil. Stuhr jako zapálený amatérský filmař je dokonalý, jak se o vše zajímá, chce o tom vědět co nejvíc, jak fungují kamery, střih, ano, takhle se chová někdo, koho jeho vášeň a koníček pohltí. Mimochodem, pobavila mě scéna, jak na festivalu v komunistickém Polsku v zákulisí popíjí Pepsi. jinak je pravda, že film nabízí spíš otazníky, které se nejspíš honily hlavou i samotnému Kieslowskému, než odpovědi, ale ono je to jak u Bergmana, kterého filmy mi to v jednu chvílu připomnělo - takové to hledání sebe sama skrze výpověď, zpověď, říkejme tomu jakkoliv. ()
Amator - Kieslowského filmová čítanka a kritická reflexia osobnostného rozvoja v ohraničení doby a kanonických pravidiel Kina morálneho nepokoja, ostro sledovaná objektívom ručnej kamery. ////////// Na príklade Filipa Mosza ilustruje Kieslowski zjednodušený stručný šlabikár základov filmovej prvouky. Ako sa hrdina chytá kamery a stavia sa za ňu, začína objavovať sprvu netušené možnosti vyjadrovania a sebarealizácie skrz skúmané médium. Jeho prvé kroky na neznámom území vedú od prostého rodinného videa a statického "dokumentu" lumièrovského typu cez vynález strihu pričinením náhody à la Méliès a preniknutie do tajov dramaturgie až po vkladanie sprvu politicky orientovanej ideológie prostredníctvom zvukovej stopy a sprievodného komentára, ale neskôr použitého ako nástroj na prezentovanie subjektívneho názoru po moment, kedy dochádza k nevyhnutnej konfrontácii so sebou samým a Mosz namieri kameru na svoju tvár. ////////// Pokiaľ považujeme kanonické "číslo jedna", Barvy ochronne Krzysztofa Zanussiho za film náležiaci svojou štylistikou k "čistému" realizmu, Kieslowského príspevok do hnutia konca 70. rokov je "špinavší" a o čosi "prízemnejší", pretože naproti voľbe esteticky vycibreného elegantného prostredia uzavretého akademického mikrokozmu s jasne vyhradeným priestorom sleduje príbeh jedného z nás, všedného (a mierne nedôvtipného) mestského človeka, ktorý sa nenápadne a mimovoľne začne vyčleňovať z anonymného davu. Nie je to on, kto sa začne vzpierať spoločnosti a svojou neústupnou zásadovosťou tvrdo narážať na stelesnenie zla (tak charakteristické pre poľské filmy z tohto obdobia), ako je tomu u Zanussiho. Filip Mosz zdanlivo nič proti systému nerobí, pretože si to neuvedomuje, no nakoniec má i tak špinavé ruky bez toho, aby to sám chcel. Jeho okolie s ním nebojuje, bráni sa stále zreteľnejšie prevažujúcim lakonickým postojom. Mosz, človek nula (dobrý, ale bezvýznamný článok stroja) začína objavovať sám seba a spoločnosť hrozbu, v ktorú sa mení. Nič nie je čiernobiele, všetky jednoznačné prejavy (i predkamerová realita sa ukazuje ako klamlivá vo svojej relácii ku kontextu) sú relativizované, čím sa porúša spoľahlivosť narátora-rozprávača, ktorého rolu v závere supluje samotný Mosz, uvedomujúc si svoje pochybenie. ////////// Ako film vo vnútri filmu, pojednávajúci o problematike filmu a filmového zobrazovania (začínam sa v tom pomaly strácať), ktoré vyzdvihuje autenticitu a zároveň aktualizuje otázku falošného zdania reality, rozdeľuje tvorcov na dve základné kategórie: amatérov a profesionálov. Zatiaľ čo profesionál dôkladne pozná schopnosti a funkcie filmu, ale je podriadený médiám a štátnej moci, amatér je prezentovaný ako človek mimo zabehnutý systém a pravidlá, ktorý dokáže zaznamenať skutočnosť bez akéhokoľvek zaváhania. Za kamerou stojí v jednej chvíli Kieslowski, Mosz i samotný divák (prostredníctvom filmovej kamery, preberajúcej perspektívu Mosza a jeho novej "hračky", ktorú neskôr nahrádza kvalitnejších 16mm, ale aj externé zábery na Jerzy Stuhra, do ktorých sa neskôr vkrádajú formálne návyky amatérskeho nadšenca). ////////// V postave Filipa Mosza sa spájajú prvky knižného (danosť základných aktuálnych spoločenských tém kina morálneho nepokoja - vzťahy medzi radovými zamestnancami a nadriadenými) a fotogenického (meta-filmový rozmer) charakteru, výrazne obohatené autobiografickými rysmi odkazujúcimi k osobnosti a ranému dielu Krzysztofa Kieslowského, ktoré tvorila predovšetkým séria dokumentov zameraných na všedné a pre štát dôležité zamestnania, vrcholiacu šokujúcim portrétom vzorného nočného strážnika v krátkej snímke Z punktu widzenia nocnego portiera. Na tento dokument Kieslowski vo filme voľne nadväzuje a rozvíja pôvodnú myšlienku ako jednu z vrstiev príbehu v pláne hlavného hrdinu zobraziť skutočnosť takú, aká je. Mosz má tak v sebe niečo z esencie Kieslowského schopnosti pobúriť a šokovať verejnosť, zároveň však sebareflexívny motív spoznania vlastných chýb, prevzatia zodpovednosti a vyrovnávania sa s nimi pozoruje možnú podobnú skúsenosť režiséra. Dá sa teda predpokladať, že je Amator bolestivou osobnou spoveďou a revíziou vlastných postojov a názorov zoči-voči vyšším orgánom - zanechám však špekulácií a nepotvrdených domnienok. Uspokojím sa s tým, že sa jedná opäť o vynikajúcu nadčasovú záležitosť, ktorá patrí medzi rozšírené základy filmového vzdelania a povedomia. Howgh. 100% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci seminára o poľskom filme, druhý raz v rámci sekcie „V nitru fikce“ na 2. ročníku FokusFestu 2015. () (méně) (více)
Amatér skvěle graduje, takže nakonec jsem zvažoval i o nejvyšším hodnocení. Nicméně ve mně zvítězila počáteční rezervovanost. Maličko mi vadilo, že je vždy snad až moc jasné, co ten film říká, a vše to plyne až moc přirozeně a lehce. Naprostý minimalismus má jistě něco do sebe, ale námět umožňoval i originálnější přístup. Přes tyhle výtky jde jistě o vynikající film, se kterým je dobová československá kinematografie nesrovnatelná. ()
Galerie (48)
Zajímavosti (8)
- Ve filmu si sám sebe v epizodní roli zahrál Kieślowského polský kolega filmař - Krzysztof Zanussi. Navíc je zde promítán jeho snímek Ochranné zbarvení. (vendysek)
- Celosvětová premiéra proběhla 17. srpna 1979 na Moskevském filmovém festivalu. (Varan)
- V snímke si Filip (Jerzy Stuhr) číta "Dejiny filmu pre každého" od Jerzyho Płażewského a prezerá si obrázky z filmov Popol a diamant (1958), Otec (1966), Ostře sledované vlaky (1966), Dni čakania (1971) a Kes (1969). (Kristusazapad)
Reklama