Já, Olga Hepnarová

Nejdříve musím napsat, že případ Olgy Hepnarové znám cca patnáct let z televizního dokumentu, natáčení snímku jsem sledoval s napětím, hlavně, když to vypadalo, že mu hrozí nedokončení. Film umělecký, psychologický, nestranný, až tak, že závěrečný dialog hlavní hrdinky s obhájcem a její proměna vás pomalu ochromí. Snímek pomalý, hypnotický, připadlo mi, že točený tak, že každý záběr, scéna, mají svoji pointu, vyvrcholení a význam. Dílo tak přemýšlivé a NEČESKÉ, že jen nechápavě kroutíte hlavou. Dumáte o něm minimálně několik dnů a několikeré zhlédnutí je povinnost. 90% - zbytek si nechávám jako nezbytnou rezervu pro pozdější vytříbení svého názoru. Aspirant na nejlepší český film za ... nevímkoliklet. :-o (31.03.2016)

Pro nakypření atmosféry stojí zhruba polovina filmu na dlouhých záběrech beze slov, přičemž jsou v ději chvilkama větší skoky, což člověka vede k tomu přemýšlet a domýšlet, co se mezi scénama asi tak událo a vedlo k následovnému. Nepovažuji to více méně za zápor, jako spíš za tvůrčí záměr, ač sama bych raději pokrátila některá hluchá místa (dlouhé záběry na prázdné prostory, nebo nic nedělající Olgu apod.) a vyplnila bych je větší dějovou akcelerací. Chvalitebné je i natočení snímku v dobovém stylu, kdy film působí, že byl takřka i natočen v době, kdy se odehrává. O čem je film, jak je i z názvu vyplývající, především, to je hlavně titulní postava Olgy Hepnarové, a já musím konstatovat, že herecký výkon Michaliny Olszańské (kukuč alá charismatičtější Natalie Portman) je opravdu nekritizovatelný a já bych jí vydržela sledovat i hodiny. Ač se toho za 105 minut příliš neuděje, přesto je z ní krásně cítit, jaké pohnutky se jí asi honí hlavou a její psychologický rozklad. Doufám, že o představitelce hlavní role nadále uslyšíme. Kvůli tomuhle filmu jsem jela 65 km a vůbec cesty nelituji. Co jsem čekala, to jsem dostala. Lehký nadprůměr. (08.04.2016)

Olga Hepnarová dňa desiateho júla roku 1973, o 13:30 hodine, na triede Obrancov mieru v Prahe úmyselne vrazila nákladným autom Praga RN do skupiny zhruba tridsiatich nič netušiacich ľudí, ktorí stáli na trolejbusovej zastávke. Ôsmich z nich zabila a ďalší šiesti boli ťažko zranení. Bol to nezmyselný akt jej pomsty voči systému, spoločnosti a celému svetu. Týmto neakceptovatelným činom chcela vybiť svoj iracionálny hnev a vyriešiť svoje komplexy. Mala vtedy dvadsať dva rokov. Toto jej chladnokrvné konanie sa nedá ničím ospravedlniť, ale ak chcete vedieť aké okolnosti tomu predchádzali a i tak trocha pochopiť, kto bola táto mladá žena, tak si pozrite snímok "Ja, Olga Hepnarová", ktorý v roku 2016 natočili českí filmári Tomáš Weinreb a Petr Kazda. Je to kvalitne spracovaná historická životopisná dráma o šialenej, masovej vrahyni. Titulnú postavu stvárnila dychberúcim spôsobom poľská herečka Michalina Olszańska. **** (19.06.2024)

Příběh Olgy Hepnarové, dívky, která žila ve světě bolesti, utrpení a nepochopení, lze vnímat především jako obžalobu tehdejší společnosti, která se svou lhostejností a nezájmem sama odsoudila ke smrti. Memento, pramenící z hrůzného činu, vykonaného na nevinných lidech, dává na srozuměnou, že lidé jako Hepnarová překročili úzký práh mezi životem a smrtí, mezi sebou a druhými. (22.03.2020)

Psychologie, deprese, melancholie ve filmu. ....to vše jsou faktory, které mají své zašité místečko v mém filmovém srdci. Ovšem snímek Já, Olga Hepnarová si buduje depresivní linku tak dlouho, až to diváka začne nudit. Hudební absence sice přidá na depresivní a melancholické autenticitě, ale nepřidá na kvalitě zpracování, jak po stránce režisérské, tak po stránce scenáristické. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (03.05.2016)