P.K.

Zpočátku jsem jen tiše trpěla a přemítala, jak přežiju do konce. Ale stalo se nečekané, začala jsem se bavit. Pohled na chod naší civilizace očima neznalého mimozemšťana je vtipný. A satirou prošpikované téma slepé důvěry v tu či onu víru a v jejich samozvané vůdce se mi zdá v indických lokalitách přinejmenším odvážné. Takže kašlu na zpěvy a tanečky a hodnotím výše než bych původně čekala. (08.10.2016)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

"Tancujúce autá", význam žltej prilby alebo testovanie funkčnosti boha, to sú nápady, ktoré si naozaj vyžadujú dívať sa na svet s určitým odstupom. Kto to všetko vymyslel, tomu patrí minimálne poklona, či iný východný výraz úcty. Jediné, čo mi tu vadilo, bola romantická línia okolo Sarfraza. Inak najlepší indický film, z tých piatich čistokrvných, ktoré som zatiaľ videl. (18.03.2017)

Rozjuchanější verze Křestu svatého Vladimíra, u níž si člověk mnohokrát řekne, že už té naivity a didaktičnosti má tak akorát dost, ale film ho vzápětí zas strhne zpátky. Zatímco většina jeho kolegů se dnes snaží pro indický film najít novou tvář, Hirani se pevně drží dobře zaběhnutých bollywoodských schémat. A pokud jste schopni jeho filmy vnímat v patřičném kulturním kontextu, nejde popřít, že to dělá dobře. 7/10 (12.07.2015)

Komedie o hledání toho pravého boha; boha, který zaručeně pomůže, když jste v nesnázích, se podobá evropským tumultům (samozřejmě ne tak demo(n)kratickým v 16. a dalších stoletích v Evropě. Všechno ale končí v holly/bolly-woodské taneční a pěvecké šou, která je tím nejlepším místem, kde boha hedat. A údajné náboženské předsudy? - ty už se dostaly daleko za zorné pole náboženství. (12.10.2020)