Dvojí život Veroniky

Tohle je teda film. Mám ho v hlavě, dalo vy si říct záběr po záběru, četl jsem si zdejší komentáře, přemýšlím o tom co jsem viděl, abych se dokázal rozhodnout v jeho hodnocení, ale je to těžký. Geniální aspekty kamery a hudby o těch přemýšlet nemusím, to je fakt mistrovský kousek, když Veronika běžela ulicí Paříže měl jsme dojem, že je to absolutně reálný, tzv. "za plnýho provozu" a současně to bylo děsně filmový, jenže já pořád nemám jasno jak mám vnímat polskou Veroniku v kontextu s francouzskou, resp. vnímám jí v rámci dvou zde uvedených dramat drama - fantazie a to mně dělá v hlavě bordel. Zatím dál neutrální tři, ale nevylučuju v budoucnosti zvýšení, pokud si to sedne v mé mozkovně. (27.08.2016)

Pokud má film hudbu, ze které mi srdce krvácí, musel by se opravdu hodně a hlavně aktivně snažit, aby se mi nelíbil. Ale když má takovouhle hudbu, tajemnou hrdinku a ještě tajemnějšího loutkáře, je takřka nemožné, aby se mi nakonec nezadřel pod kůži a nezačal tam rezonovat při každém okamžiku, kdy mi ho něco jenom malilinko připomene. Asi začnu mít slabost pro filmy z roku, kdy jsem se narodila. Kdyby byly všechny jako Dvojí život Veroniky, byl bych utrašťastný člověk. ♥♥♥ (17.03.2010)

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)

Kieslowski to proste vie...Vie sa pohrať s divákom tak, aby mu dôkladne po častiach odhalil celý vnútorný svet hlavného hrdinu, aby ho celých 98 minút nenudil ani chvíľu.....všetky jeho skvosty ako Krátky film o zabíjaní, Krátky film o láske, slávna "Trikolóra" majú svoju charakteristickú hustú a tajomnú atmosféru. takisto vie pracovať s tichom, hudbou a obrazom, až sú z toho zimomriavky..a to isté platí aj pre "Dvojitý život Veroniky". Znova len výborné.. (22.03.2006)

Schizofrenní drama s neomezeným množstvím interpretací. Kieslowski poprvé kombinuje polské a francouzské reálie a zároveň radikálně mění obrazové kompozice. Pryč jsou špinavé a chladné záběry, namísto nich využívá emocionálně hřejivé barvy, z nichž dominují červená a zelená, které za pomoci netradičně komponovaných záběrů a nadpozemské hudby vytvářejí ojedinělý zážitek. Kieslowski nám ukazuje dvě stejně vypadající (ale odlišné) ženy, představované empatickou I.Jacobovou a jejich jen na první pohled nesouvisející životy. Důležitou úlohu zde zastupují loutky, kterými jsou v režisérových rukou sami diváci a ve filmu pak obě Veroniky, jejichž osudy jsou ovládány neuchopitelnou silou (loutkář/ Bůh/ režisér). Tento neobvyklí film tak můžeme chápat i jako zamyšlení se nad osudem. ___ Určitě je nutnost film vidět několikrát. Při opakovaném shlédnutí si divák začne všímat maličkostí, které napoprvé nepostřehl. Pod poetickým povrchem se začnou formovat myšlenky a úvahy: Film je vlastně o spojení/propojení (duševním, fyzickém, metafyzickém) všeho a všech a o vzájemných vazbách těchto složek. 10/10 (11.03.2009)