Dvojí život Veroniky

Jeden z nejlešpích filmů režiséra Krzysztofa Kieslowského, který se věnuje opět svému oblíbenému „ženskému“ tématu. Jedna Veronika žije v Polsku, druhá ve Francii – narodily se ve stejný den, jejich osudy jsou si velice podobné. Jedna však tíhne k duchovnějšímu životu, druhá k naplněnému láskou a obyčejnými lidskými hříchy. Pak však jedna z nich umírá, a jakoby její duše začala ovlivňovat život té druhé. DVD: Jako bonus jen textová informace o edici 6+6+6. (30.08.2019)

Film, kde forma zkopala do kuličky obsah a pracuje s různými magickými obrazy, záběry plnými různých vizuálně zajímavých věcích, ale celek je jako takový zoufale nudný a celý příběh (respektive příběhy dvou Veronik) je jen plytká pitomina plná různých nefunkčních obrazů a spodobnění. Ano, výsledek není špatný, je jen průměrný a titulní Veronika (které jsou teda dvě, ale to je detail, ehm) sice zpočátku působí sympaticky a étericky, jenže čím dál film běží, tím víc se stává v mých bulvách přihlouplou husičkou. Nehledě na to, že ani to vizuálno tu nehraje tak silnou notu, aby bylo sledování zábavné samo o sobě, buď to chtělo lepšího scénáristu, nebo kameramana. A nebo tam nechat Iréne Jacob nechat hrát oblečenou maximálně ve spodním prádle a nechat ji obtěžovat chapadlatým monstrem z Vernónie, ale to už by byla poněkud jiná situace. Vhíííí. (05.10.2015)

Asi jsem čekala víc, ale tohle byl jen prachsprostý průměrný film. S Kieslowskim obvykle splyneme v jednu bytost, která se nepozorována stává součástí děje. Veronika si nás všimla hned na začátku a odmítla mi dovolit vstoupit. Tak jsem musela zpovzdálí pozorovat, co se s ní děje. Možná to bylo tou nemístnou vzdáleností, tou odtažitostí, nebo jen tím chladem, který z filmu sálal, ale postrádala jsem obvyklé Kieslowského mystično. Nudila jsem se. (03.12.2012)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa Kieślowski týmto filmom snažil si to po spoločensky nonkonformnom Dekalógu a spriaznených filmoch (najmä Krótki film o zabijaniu) u divákov trochu vyžehliť. Kombináciou krásnych obrazov, nebeskej hudby a Irène Jacob v enigmatickej dvojroli so záhadným príbehom vytvoril nepreniknuteľné dielo plné šifier a symbolov, ktoré mi však svojou konštrukciou príde zostrojené len pre potechu oka a ucha diváka, považujúceho sa za milovníka európskeho klubového filmu. Popravde ako mnohí ďalší tiež neviem, o čo tam vlastne šlo a či je tento spôsob podania nezbytný (to snáď ozrejmí opakovanie niekedy v budúcnosti). O nakladaní s mizanscénou a montáži by šlo písať diplomové práce, u mňa však len zaháňali nudu, ktorá sa našťastie nezmenila v utrpenie. Ak bola Veronika anjelom, rád by som ju mal po svojom boku. Ale to je všetko. 55% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (03.05.2015)

Mal som nejaké očakávania o tom, aký bude film, ku ktorému napíšem svoj 3000. komentár. Náhoda mi dopriala Kieslovského Veroniku. Opäť mám z filmu taký inertný pocit. Viem, že režisér sa snažil niečo divákom pretlmočiť, vybral pôvabnú herečku, dobrého kameramana a zvolil nekompromisný strih. Napriek tomu všetkému som sa nedokázal naladiť na jeho vlnu, film som sledoval bez väčšieho záujmu a určite si ho kvôli väčšiemu porozumeniu nepozriem opakovane. N a základnej vojenskej službe sme mali také pravidlo: nerozumiem - nevykonávam, takže nikto odo mňa nemôže očakávať, že budem zasvätene písať o symbolike, o skrytých významoch a celkovo o výnimočnosti tohto diela. To prenechám iným. (13.04.2019)