Jméno

Brutální konverzačka, u které jsem měl pocit že kdyby pokračovala ještě půl hodiny, tak celý ten pokoj lehne popelem. A nebo vše skončí rozpustilým smíchem. Nálada totiž skáče ode zdi ke zdi, zcela plynule a přirozeně. Dobrosrdečnou debatu v mžiku střídá hutné a mrazivé drama, ne nepodobné Kdo se bojí Virginie Woolfové. Francouzi se umí jak se patří rozvášnit, ale tohle není jenom o křiku a pitvořících se obličejích, ale taky o perfektních hereckých výkonech a mazaně vymyšleném scénáři. Top 10 za rok 2012. (10.06.2013)

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)

Francouzština je pro mě jedním z nejlibozvučnějších jazyků, které existují a být svědkem takové dlouhé konverzačky je balzámem pro uši i duši. Nenudíte se od začátku, do úplného konce. Zvrat, který nastane zvrhne pohodovou, přátelskou večeři v pořádné dusno a máme tu i "hru" na pravdu. Kolikrát jsem si říkala, že bych už asi dávno práskla dveřmi, nebo porodila předčasně, ale oni ne. Oni si i v té napjaté situaci dokázali občas výstižně zavtipkovat. Pičunem mě ale odrovnali. To mě tak rozesmáli, že mě dokonce z vedlejšího pokoje museli pštít! Na druhou stranu bych v takové společnosti vzdělaných lidí očekávala jistý nadhled a odstup. Každopádně, co je komu do koho, hlavně ať je mimčo zdravé, ne? ;-) (13.07.2015)

Výborná konverzačka, aj keď to bolo v podstate o ničom a dej sa odohrával iba v jednej miestnosti. Treba uznať, že sa tu veľmi slušne podarilo poodhaliť minulosť všetkých zúčastnených, a to iba na základe dialógov medzi postavami. Tiež ma zaujala jedna myšlienka - tá s tými hitlerovskými fúzami. No... podľa môjho názoru máme my chlapi neskutočné šťastie, že Hitler nosil taký charakteristický pristrihnutý fúz (v tých časoch pomerne populárne). Predstavte si, že by nosil normálny, alebo by si pestoval bradu. To by sme potom museli byť povinne oholení a po Hipsteroch by sa samozrejme tiež zem zľahla. Zaujímavé ako sa niečo také bezvýznamné ako je strih fúzov, môže stať symbolom niečoho "prísne zakázaného". Samozrejme, určite by sa našli prípady kde niečo podobné platí aj naopak, alebo len v pozitívnej rovine. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.02.2019)

Oscar Wilde vložil jedné ze svých postav do úst větu: „Když se mi někdo nesmírně líbí, nikomu nikdy neřeknu, jak se jmenuje. To jako bych se něčeho na něm vzdával.“ Budoucí otec Vincent by taky udělal líp, kdyby držel hubu. Minimálně by se z přátelské sleziny nestala poslední večeře. Každý cestuje životem s určitým množstvím frustrací, zklamání, křivd, masek a tajemství, když ale všechny najednou vyplavou na povrch, je z toho slušná mela. Jméno je rychlopalná konverzačka, balancující mezi divadelní komedií a rodinným dramatem, vycházející z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to podobné jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. (03.02.2014)