Známi neznámi
Perfect Strangers
Režie:
Zuzana MariankováKamera:
Peter BencsíkHudba:
Slavo SolovicHrají:
Táňa Pauhofová, Klára Issová, Martin Hofmann, Tomáš Měcháček, Tomáš Maštalír, Petra Polnišová, Anna Kadeřávková, Sväťo Malachovský, Hana Müllerová (více)Obsahy(1)
Hořkosladká komedie o partě českých a slovenských přátel, kteří se sejdou v pražském bytě, aby oslavili příchod Nového roku. Znají se už dlouho a i toto setkání by se neslo v duchu klasické silvestrovské oslavy, kdyby… Kdyby se nenarodil zdánlivě nevinný nápad: dát všechny mobilní telefony na stůl a nahlas sdílet každou doručenou zprávu a dát na hlasitý odposlech každý příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči…? Stačí jeden večer a z dobrých známých se stanou neznámí. Adaptace světoznámé předlohy Naprostí cizinci z pera scenáristy Petra Jarchovského. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (374)
Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí. Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 ()
Sliboval jsem si, že další remake až v produkci Trinidadu a Tobaga, ale u československé verze mě přemohla zvědavost. Historka o nalévání bílého, červeného a čistého vína už těžko překvapí dějem a já chci hledat to pozitivní. Poměrně elegantně podané finále po konci „kouzla“, Martin Hofmann bavící humorem i jako Leonard Cohen light (závěrečné titulky) a jedno vyzvánění, které tu dusnou atmosféru vždy rozčíslo nadějí, že vše přijede urovnat pohledný muž v kožené bundě a s mluvícími digitálkami.. Zhodnotil bych to asi tak, že správný sběratel má kopii na zdi a originál v trezoru.. ()
vzhledem k výbornému italskému originálu tu byl jistý předpoklad, že i česká verze by nemusela být marná. Na druhou stranu ale taky víme, že i "remake" se dá úspěšně zkazit a tak je celkem potěšující, že se to partě kolem režisérky Zuzany Mariankové nepovedlo Známí neznámí jsou totiž úplně to samé a liší se pouze v drobnostech, které ničemu nevadí. Herecká Česko - Slovenská skvadra byla vybraná dobře a každý si pro sebe ukradne kus prostoru (i když Martin Hofmann trošku víc - zaslouženě) a všichni odvádí solidní výkony. Snad jen úplný závěr dává trochu menší smysl než ten v originále, kde hrál hlavní roli úplněk a pro "nováčky" to tak může být docela matoucí...70% ()
Tak a je to tady, i Češi mají svojí verzi #Dej #Mobil #Doprostřed #Stolu. A ano, bylo to fajn. On scénář, respektive motiv filmu je dafacto předepsán předem, šlo jen o to, aby představitelé hříšníků nesklouzly do trapno-debat, což se z mého podařilo. Ano, samozřejmě, těch notifikačních náhod je tu habaděj, ale to se dá u filmu tohohle formátu očekávat. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (6)
- Dle stejné předlohy byly natočeny filmy Naprostí cizinci (2016), Téměř dokonalá tajemství (2019) a Známí neznámí. Díky tomu můžeme na horizontu 4 let (2016–2020) sledovat úroveň a rozdíl mezi italskou, německou a českou kinematografií. (randycz)
- „Jsem šťastná, že jsme to byli právě my, kdo vyhrál bitvu o práva na tento film pro území Česka a Slovenska. Zájemců totiž bylo více, ale italský producent se rozhodl právě pro nás, což je nesmírně velký závazek. Scénář nás upoutal už při prvním čtení a jeho adaptaci pro slovenského a českého diváka jsme svěřili zkušenému scenáristovi Petrovi Jarchovskému a naší debutující režisérce Zuzaně Mariankové. Myslím si, že i díky této jedinečné kombinaci zkušenosti a mladické dynamičnosti můžeme vytvořit opravdový divácký hit. Přinášíme totiž skvělou vztahovou komedii ve fantastickém obsazení, plnou humoru a lidskosti, ale i odhalených pikantních tajemství,“ řekla producentka filmu Wanda Adamík Hrycová. (ČSFD)
- Jednu z hlavních postav filmu si měl zahrát i Vojta Kotek, měl ale dopravní nehodu, díky níž skončil v nemocnici. I když se před tím zúčastnil na prvních přípravách natáčení, nakonec muselo být zahájeno bez jeho účasti a tvůrci si za něj museli na poslední chvíli nalézt náhradu v podobě Tomáše Měcháčka. (Cinemart)
Italská komedie Naprostí cizinci se zapsala do historie. Komedie z roku 2016 se totiž dočkala rekordního počtu předělávek, který by měl k dnešnímu dni atakovat číslo 20. Vznikla tak již verze španělská, francouzská, jihokorejská, turecká i německá. A nyní vznikla i verze československá. Režijní celovečerní debut Zuzany Mariankové tak koncept o sedmici známých, kteří se skrze své mobily dozví, že jsou spíše neznámí přenáší do lokálních vod a je jen otázka, zda má smysl pořád kráčet do stejné vody. I proto, že tato novinka vlastně dost možná zas tak moc nového nepřináší. Hned na samotném startu by se nejspíš hodilo oznámit, že autor textu neviděl italskou původní verzi. Viděl ovšem bohužel verzi německou a celý koncept mu přijde z lidského hlediska prakticky nevěrohodný. Proč by sedm lidí dobrovolně dovolilo se koukat do vlastních mobilů? A argument, že by je odmítnutí mohlo prozradit ve finále nefunguje jako argument. Kterákoliv z ústředních postav by totiž snadno mohla užít argumentaci, že jde o soukromé záležitosti a do těch nikomu nic není. I kdyby měl v mobilu dětskou pornografii či Felixe Slováčka v tangách. Česká verze je alespoň sympatická v tom, že v závěru přináší svěží nápad (který německá verze postrádá, obsahuje ho ovšem původní italská verze), který vlastně na celý sociální experiment přitažený za vlasy hází tak trochu jiný pohled. V myšlenkách se tak divák může upínat k myšlenkám o tom, zda někdy přeci jen není lepší nějaká ta tajemství mít a zda neplatí známé ´´co se člověk xxx nedozví, to mu neublíží´´. Jde o lehké morální dilema, kdy se především ukazuje, že náhlá absence tajemství a prozrazování citlivých informací náhle člověka může vybarvit ve zcela jiném světle. I když tak Známí neznámí i původní Dokonalí cizinci chtějí být nejspíš především komedií, vyznívají ve finále tak trochu tragikomicky. Hlavní problém Známých neznámých tak ve finále tkví především v tom, že jde o 20x variaci téhož, která skutečně nic navíc nepřidává. Ať už po struktuře scénáře či hypotetickým dodatkem. Ve finále se tak mohou ocenit především velmi dobré herecké výkony, slušná řemeslná stránka a fakt, že se to celé podařilo nepokazit. I když to vlastně moc pokazit nešlo, protože se to celé pořád drží pevného základu. Angažování scenáristy Petra Jarchovského (Pelíšky, Musíme si pomáhat) tak ve finále nehraje zas tak moc stěžejní roli, jeho role spočívala především v lokálním přenosu. Humor je například znatelně méně vulgární a nevhodný než v případě německé verze Téměř dokonalá tajemství, k vyložené zábavnosti ovšem téměř žádný moment nespěje. Klíčový tak zůstává fakt, že se žádnou nadstavbou tahle česká verze nepřichází a zaujmout tak může jediné neznalé předchozích verzí. Známí neznámí tak v součtu budou o poznání snesitelnější než většina lokálních českých komedií, protože berou odjinud. Na druhou stranu ovšem původní koncept nedokázali úplně zničit a sázka na jistotu se v tomto ohledu spíše vyplatila. Přesto je smysl existence spíše na pováženou...... () (méně) (více)