Nymfomanka, část I.

Hail Trier! Ačkoliv tu není žádný natolik pamětihodný polo-psychedelicý záběr, jakým je chaos vyznávající liška z Antikrista, pořád je výsledek skvělou kombinací mezi dramatickým příběhem o zlomeném člověku a extrémně absurdním, podvratným a černočerným humorem (upřímně, tahle dobře jsem se už dlouho u filmu nezasmál), dokonce si myslím, že dramatická a depresivní poloha (ha, humor!) jde Nymfomance o něco hůře. Co ji ovšem sluší je nejen Stacy Martin, ale i povídkové vyprávění, zasazené do celkem přijatelného rámce. Upřímně, nevím, jestli si von Trier dělá u věcí jako je fibonacciho posloupnost z diváků prdel, nebo to myslí vážně, ale je mi to jedno, neb jsem se bavil. Kór když u toho hraje J.S. Bach, nebo Ramsteini, kteří dokáží udělat ze záběru Stellana Skarsgarda jdoucího koupit mlíko zážitek o síle dobře vzrostlého dubu. Viděn a hodnocen režisérský sestřih (03.12.2014)

Kdyby "pan umělec" von Trus natočil čtyřhodinovou pičovinu o míchání betonu, vsadím se, že by tu poďobaní hloubaví hošíci naprosto stejně veřejně masturbovali nad tím, jak skvěle se mistrovi povedlo zachytit psychologický rozklad vody v excelentním přesahu cementového potěru, jak hluboce filosoficky dávkoval štěrk do mísící se směsi, a nebo jak si svým veledílem tropí žerty ze všech zkušených polírů (To ti méně hloubaví.). Hovno, ani tak, ani tak! Prostě by si na wykydpédii načetl pár betonářských pouček, a pak by kamerou čuměl do točící se míchačky z extravagantních úhlů, aby to vypadalo kůl a moudře, přičemž by se celou dobu jen míchal beton. I já Larse považuji za velikána. Velikána mezi exhibicionistickými narušenými kokoty. A artoví hnědopichové všech zemí, vytáhněte si hlavy z prdelí. Viděli jste totiž jen další transcendentní, pseudoyntelechtuální blábol dánského egoisty o tom, jak se stal expertem na jeblé krávy s anginou klitoris poté, co si zahulil se svým nudným gynekologem, avšak zapomněl si dělat poznámky, jak by se měla chovat a píchat diagnostikovaná dívka s permanentním svrběním v motorovém pekáči. Ale co. Alespoň jsem se dozvěděl, že "podávat židovský rohlík s vidličkou je slabošské", což považuji za myšlenku roku otce Fura a budu nad ní sáhodlouze rozjímat, dokud nedosáhnu plného souznění se svými čakrami. Jediné, za co jsem "mistrovi" vděčný, je to, že mě nenechal dívat se na šukající Šarlotu Gejnsbrk, takový eksploitejšn by mi dozajista definitivně narušil pohlavní svěžest. Každopádně, jeden díl k dokonalému otrávení a znudění stačil, a tak nymforumcajze s chutí vynechám, a raději si skáknu vyprcat nějakou v rozkroku veselou vdovu, co se u toho netváří jako Frigo, neleží na zádech a unyle nefuní. (18.03.2014)

Autentické zápisky patologicky závislého nymfomana Ištvána, jež byly nalezeny v jeho laptopu. Jsou to necelé tři týdny, co mu utekla slepice: "Už osmnáctý den bez sexu. Zdá se to jako celá věčnost. V hlavě mám neuvěřitelný rachot, jakoby mi tam cinkalo tisíce příborů, dlaně se mi bez přestání třesou a dole se to bouří. Vidím ji všude. Ráno, když se procházím po své zahradě a myslím na ni, číhám přes plot na sousedův dvůr, kde pobíhá plno jejích sester. Nejradši bych na ně skočil, strhal z nich peří a všechny je osouložil. Ale nemají o mě zájem, žijou si na vysoký noze. Pche, vůbec se s nima nebudu zahazovat, jsou to slepice. Trpím. Třu svým rozkrokem prakticky o vše chlupaté, babička neměla nikdy tak precizně načesaný knír. Moje čivava už toho má taky dost a kdykoliv vidí malý smradlavý předmět oválného tvaru, sevřou se jí hrůzou půlky. Nedávno mě spatřila jak jím křupky a oběsila se na ocasu. Lituji se. Celé dny se jen lituji a usedavě pláču. Nikdy dřív se mi židle nezdála být tak sexy. Strkám ho všude, kam mě napadne; do vysavače, do hlíny, do odpadků, do termixu, do ženy, ale nic mi nenahradí tu její sladkokyselou čokodírku. Nedávno jsem si otevřel mrazák a tam zahlédl zmražené kuře. Snažil jsem si zachovat chladnou mysl, ale bylo to silnější než já. Okamžitě jsem se ztopořil, protrhl obal a přirážel s vervou sobě vlastní. Bylo to velice příjemné a klidně bych si to zopakoval znova, ale ti vyděšení zákazníci v Tescu měli jiný názor. Zavřeli mě na psychiatrii. Tady se nemohu pomilovat téměř s ničím a čajový sáček se prakticky ihned protrhne. Šílím z toho. Prosím, vrať se mi..." (02.10.2014)

Že po záměrně nafouklé kampani přichází skrz naskrz "normální" film, dost možná (určitě) nejnormálnější, nejmíň výrazný a nejmíň kontroverzní v Trierově kariéře, beru jako milý vtip. Nevadí mi to a do značné míry to je vlastně poměrně odvážné. Že za rok si z toho budu pamatovat jen, že to bylo fajn + velmi vtipnou etudu Umy Thurmanové, to už tak k popukání není. Lars se bohužel s nejfádnějším námětem své kariéry vyrovnal jen důstojně, předvedl pár kusých režijních nápadů, pár pro sebe typických dialogů a jinak to spíš kvalitně "uplyne". Nejde na to nadávat, to v žádném případě, na to je to stále moc trierovsky kvalitní, ale nemůžu se zbavit dojmu, že zde pan režisér dlouze rozvádí něco, co mnohokrát plně obsáhl coby vedlejší motiv. Rozdělení tomu rozhodně nesvědčí. Předpokládám, že dvojka by mohla dodat kontext, třeba i tenhle rozjezd postavit do nového světla. Zřejmě bude i odvážnější, ale jak říkám, samotná absence kontroverze mě především pobavila. Rozdělení ale nechápu. Opravdu je čtyřhodinový art něco tak nepředstavitelného? (19.12.2013)

Lars von Trier vážne nie je "môj" režisér. Vie tvoriť dobrú atmosféru a v každej scéne má aspoň jedného bizarného herca, ale inak ma to vôbec nebavilo. Výnimku tvorí zopár škandalóznych eroticko-pornografických vsuviek, ale čakal som ich od filmu s takým názvom a s takou zápletkou oveľa viac. Takže sklamanie a hodnotím to (pre nedostatok sexu vo filme o posadnutosti sexom) až ako podvod, ktorý bol Larsom von Trierom spáchaný na divákovi. (17.01.2017)