Ten třetí

Další ambiciózní projekt Paula Haggise, který to měl nejen u mě po vykalkulovaném hyperkorektním dramatu Crash lehce nahnuté, se znovu drží tradičních vzorců. Není okázalý ani výstřední, není ani polopatický. Na druhou stranu výtečně vede herce a nemůžeme mu upírat řemeslnou zručnost. Pod rouškou „klasického“ vyprávění představí několik zajímavých hrdinů, kteří se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se o nich další informace. Atmosféra houstne, Haggis se nebojí překvapení. V jistém okamžiku vyprávění se začneme těšit na to, jak se jednotlivé linie propojí; zda to udělal Haggis sofistikovaně, nechám na divácích. Sdělil vše tak, jak jsem pochopil, ptají se. Nebudu prozrazovat, ale je jasné, že fiktivní svět se s tím reálným proplétá velmi často a nadmíru rád. Určitě leckomu dojde, že Mila Kunis dělá housekeeping v New Yorku, zatímco k její zásadní ztrátě papírku s adresou dochází v Paříži, kde se odehrává příběh Liama Neesona a Olivie Wilde. A leccos dojde i beze slov, což je o to cennější. Je asi zřejmé, že Haggis na to mohl jít s mnohem jasnější formou, nešel, jeho záměrná volba, holt nemůžeme mít všechno na zlatém podnose (i tak si myslím, že závěr měl být lépe dramaturgicky uchopený). O důvěře, vině nebo odpuštění se toho dozvíme docela dost. Navrch si užijeme změny nálad Olivie Wilde, netradiční romantiku v podání Adriena Brodyho nebo půvab na hereckém poli začínající Loan Chabanol. (21.10.2014)

Dlouho jsem neviděl tak zajímavý film. Nutno říct, že už nějakou dobu jsem neviděl žádný film, ale po té určité pauze jsem si nemohl přát lepší film. Za tip na tento film děkuji uživateli KGB alias Honzovi Ryšánkovi. Hodně podobné filmu The Words, který jsem žral. A tak zákonitě moje sympatie směřují i k tomuto dílu. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Velmi šikovně propletené děje, které by i samostatně stačily na plnohodnotný film, dokázaly udržet v napětí po celou dobu představení. Na konci si s námi režisér trochu pohrál, chvilku jsem myslel, že jsem se v tom ztratil. Ale nakonec si myslím, že jsem to nějak pobral. Radši ani nebudu číst rozbory od rádoby expertů a budu si žít v domnění, že jsem dostatečně inteligentní. 80%. (26.09.2014)

Nejhorší na sledování filmů je to, když narazíte na film, u kterého si nejste jisti jestli se vám líbil opravdu hodně a nebo jen průměrně a to je právě tenhle případ. Na začátku nás režisér seznámí se všemi postavami a pak je postupem filmu poznáváme a snažíme se přijít na to, proč jsou jejich příběhy tak důležité, že byli vybráni pro tenhle film, ale to nejlepší na celém filmu jsou konce příběhů. Je to opravdu psychicky neuvěřitelně silné, hlavně s Milou Kunis a Jamesem Francem, ale i tak mě to asi neuchvátilo natolik, abych tomu dala čtyři hvězdy. (18.03.2016)

Mindfuck o smrti ne lásce. Haggis s přehledem servíruje několik dějových rovin přičemž je poměrně jasné co je záměrem a jak do sebe všechny linky zapadají, jen občas něco nehraje. Není úplně košér s vyprávěcí linkou, protože detaily se liší. Chytrá vztahovka, mylně přijímaná jako romantický film těží především díky výborným hercům v hlavních rolích (Neeson pro změnu neakční) i ještě (naposledy) před-těhotenského těla Olivii Wilde. Nejsem si jistý jestli šlo o artovku schválně nebo omylem, ale rád si to dám znovu. Nechce to jít z hlavy... (27.09.2014)

"Promiň, jsem necitlivá. To já jsem vzala telefon manželce, i když jsem s milenkou." Tak špetku sarkasmu jsem dostal, zašmodrchaný příběh jsem dostal a navíc jsem se mohl sledovat sestavu dívek a žen, kvůli kterým jsem si zase po dlouhých letech připadal jako junior - vzrušovaly mne snad všechny a to je velké pozitivum. Jenže tím to taky tak trochu končí, protože celkově to bylo spíš velké tlačení na city a na to mám vrozenou alergii. Já se raději bavím a tomuhle slzavému údolí plnému mrtvých dětí by nějaké to odlehčení určitě nezaškodilo. (14.06.2016)