Iluminace

Zvuk rýchlej, nepokojnej klavírno-cimbalovej znelky v úvode naznačuje nervnosť a rozutekanosť filmu. Hľadanie zmysluplného života mladého muža je chronologicky rámované od maturity po pracovné začiatky a rodinný život. Jednotlivé úseky života, zložené z rôznych záberov ukazujúcich ako vedecký život, tak aj život rodinný, sú popredeľované fotkou aktuálneho formulára, žiadosti, či inzerátu. Uvedomujúc si riziko zakuklenia v príliš úzkej profesnej špecializácii, sa snaží mladý absolvent prejsť čo najviac prostredí, situácií. Hľadačstvo umocňuje mozaikovitá forma filmu, kde sú navzájom pomiešané napr. citáty z náučných fyzikálnych, či biologických filmov s "banálnym" rozhovorom mladomanželov v existenčnej kríze. Nesleduje sa to najľahšie, výsledný dojem po záverečnej scéne je však po celom tom dušespytovaní a hľadaní príjemný a povzbudzuje k ďalšiemu premýšľaniu, či diskusii. Iluminácia sa tak zaraďuje k otvoreným filmom, ponúkajúcim rôzne možné výklady a odpovede na položené otázky. Zaujímavosť: Vo filme odznejú i úryvky slovenských ľudových piesní Rozsutec, rozsutec, ty vysoká skala, alebo Tota Heľpa, tota Heľpa to je pekné mesto v svojráznej poľskej textovej úprave - napr. o Heľpe som sa dozvedel, že tam žije presne 200 švárnych chlapcov. (01.06.2005)

Po dvoch skúsenostiach s neskoršou Zanussiho tvorbou bola Iluminácia pre mňa miernym šokom. Ona je totiž o dosť divokejšia, ako také Ochranné zafarbenie a Konštanta, i keď rukopis je jasný. Iluminácia nie je žiadna konverzačka, rozpráva sa často iba obrazom, ale stále je to film o jednom klasickom intelektuálovi, ktorému to v hlave funguje trochu inak, ako bežnému človeku a my sa dozvedáme, že aj to sa dá vedecky vysvetliť. Ešte že si dokázal zachovať príčetnosť a pochopil, kde spočívajú odpovede na jeho ontologické otázky. Tie odpovede nie sú nijako zložité, pokiaľ máte ženu s dieťaťom, zmysel života sa ponúka sám. To hľadanie je ale zároveň zábavné, intelektuálne naplňujúce a divácky atraktívne. (07.05.2015)

Tak s tímhle filmem jsem měl opravdu velký problém. Nevím čím to, možná špatnou náladou či špatně stráveným obědem, ale toto dílko mě iritovalo od začátku až do konce. Do tohoto filmu jsem vnesl svoji veškerou averzi na pseudointelektuální snímky, a to jsem nestačil divit kolik jí vě mě bylo. Mladý doktor se mi tady svěřoval se svými nejniternějšími dilematy a problémy, ale mě to jednoduše nezajímalo. Ten člověk mě byl naprosto lhostejný už od začátku a čím víc škemral o moji pozornost tím víc mě iritoval. Detailní záběry operace mozku ve mě nadobro zhasly jakkoukoliv jiskřičku emaptie. Hlavní hrdina sice hledal smysl života, zato já jsem hledal smysl filmu, který mi doted uniká. Nikdy víc. (09.01.2007)

Otázka vztahu a vyváženosti zodpovědnosti a seberealizace je palčivá pro každého z nás. Režisér Zanussi, původní profesí vědec, ze své autobiografie vytěžil maximum. Zdánlivá rozkolísanost filmu zrcadlí ve skutečnosti hodnotové rozkolísání hrdiny samého. Psychologická hloubka, které při tom Zanussi dosahuje, je mimořádná. Polská kinematografie v poučeném českém divákovi vzbuzuje náležitou úctu. OSVÍCENÍ, jak lze název filmu také "osvětlit", to - jako mnoho jiných příkladů - jen dále dokazuje. Hloubka a zodpovědnost nejen scénáře, ale i režisérova výkladu samotného, strhává i dnes. Ale jen ty, kteří strženi opravdu chtějí být. (02.12.2007)

Iluminace Krzystofa Zanussiho je o životě mladého Poláka Franciszeka Retmana, který je zosobněním postmoderní existenciální krize člověka. Ten se ptá po tom, jak může být člověk nejvíc užitečný, zpochybňuje některé oblasti lidského poznání a snaží se dobrat smyslu života. Při tomto hledání se přesouvá od fyziky, přes biologii až k náboženství, aby zjistil, že správná odpověď stejně neexistuje. Zanussi používá celou řadu zcizovacích prvků. Vypráví zkratkovitě a vypomáhá si například dokumentárními záběry, záznamy úředních dokumentů nebo animovanými sekvencemi. Film je tak strukturován jako jakási mozaika Retmanova života. Nadbytečně explicitní mi přišla scéna, ve které sledujeme operaci mozku člověka a pokusy s ním. Chápu, že na nás měla způsobit stejně silně, jako na hlavního hrdinu, ale pro mě tohle bylo už překročení hranice toho, co jsem ochotný v kině sledovat. (20.02.2012)