X-Men: Budoucí minulost

Na Singerův návrat ke ztraceným dětem se těšil snad celý filmový svět a onomu pocitu, kdy se na plátně prolnou vesmíry První třídy a klasických dobrodružství, se co se týče mrazení v zádech může rovnat jen máloco. Netřeba zastírat, že tohle sousto bylo opravdu obří a díky účasti prakticky všech přeživších mutantů se Budoucí minulost rozrostla na událost vpravdě epickou. Proto je stopáž sahající jen něco málo přes dvě hodiny pro tak osudovou kombinaci vlastně zoufale málo. Důležitých okamžiků, srdcervoucích proslovů i momentů, které v celé sáze budou mít skálopevné místo, je tu hromada, ale právě kvůli tomu, co všechno se musí stát, není místo na pořádný oddech. Chce to buď další projekce nebo pokud možno rozvláčnější režisérskou verzi, která by měla reálnou šanci stát se nejlepší mutantní podívanou. Takhle zatím za váhavých 90%, u kterých mě mrzí hlavně to, že mladý Magneto má poněkud rozporuplnou roli a zlomy v chování (nikoli neodpovídající jeho charakteru například v X-Men 2) a že doteď nevím, zda byl vůbec Trask záporákem. Oproti tomu důraz na vývoj Mystique příjemně překvapí, stejně jako fakt, že životní dno Charlese Xaviera působí dokonale přirozeně. A důvod, proč to nakonec stejně musí být za pět hvězd? Konec. Pro člověka, který většinu dílů viděl několikrát a první X-Men dodnes uctívá jako jednu z nejlepších komiksáren všech dob, je pocit (polo)uzavření jedné kapitoly něčím tak dojemným, že bych odpustil mnohem víc než jen pár nedořečeností. (02.06.2014)

První třída se mi líbila o chlup více, nic to však nemění na tom, že noví X-Meni jsou bomba a naprostá většina komiksovek poslední doby se před tímto musí krčit někde v koutě. Už to tady někdo psal, většina komiksovek je především o akci a dialogové pasáže jsou jen nutná výplň. X-Meni jsou především o postavách, dobře vystavěnému příběhu a akce je doplňující. Nejvíce si na nových X-Menech budu cenit toho, že nemají typického záporáka, každá postava má cíl a jde si za svým, každá má v něčem pravdu a v něčem se mýlí, ale divák dokonale chápe motivy všech. Navíc mám pocit, že s každým dílem X-Menů se postavy stále vyvíjejí, příběh se někam posouvá a stále si tak myslím, že další díly mají smysl a velký potenciál, tohle ale u většiny komiksovek napsat nemůžu. Naprostá spokojenost. P.S. Chci sólovku s Quicksilverem. (23.05.2014)

Viac než čokoľvek stávka na istotu, čo je u Singera do istej miery prekvapenie. Budúca minulosť postráda dravosť a dynamiku Prvej triedy a napriek remeselnej istote pôsobí kvalitnejšie dianie v budúcnosti, ktoré má pritom výrazne menší priestor. Vzťahy medzi postavami každopádne fungujú a takmer každá je zmysluplne využitá, napriek tomu sa neviem ubrániť dojmu, že niektoré by si zaslúžili výraznejší priestor (Raven, Trusk, alebo i Rouge, ktorá sa mihne doslova na pár sekúnd). Výrazný problém nemám ani s antiblockbusterovým finále, vsádzajúcim skôr na emócie. Horšie je to so správaním postáv v istých momentoch a nie úplne logickým vyústením, ktoré naviac jemne podrýva kontinuitu celého vesmíru a ako bonus k tomu nezmyselne prezrádza časť budúcnosti. Zábavný blockbuster sa síce dostavil, ale Vaughn chýba viac, ako sa pôvodne čakalo. (27.05.2014)

No, takže bezprostředně po skončení mám dojem, že bude trvat několik dní, než svoje myšlenky zkoncentruji do jednoho soustředěného proudu vědomí, který bude dávat smysl. Teď mě napadá hlavně následující: Na to, že je to film o tom, jak je důležité, aby se každý choval podle svých vlastních rozhodnutí, všichni vypadají hodně moc jenom jako loutky, které podléhají zlovůli zvenčí (od tvůrců) a nikoliv jako živoucí postavy, které by opravdu prociťovaly všechny ty emocionální a morální situace. Teď se domnívám, že výsledek působí asi "dospělejším" dojmem než První třída, ale zároveň si také myslím, že tomu tak reálně není a že za to nejvíc může "temnější" ladění. U První třídy jsem se několikrát rozplakala, protože určité jednotlivé scény při čistém pohledu obsahovaly prosté a silné sdělení, které má smysl i samo o sobě (většina je myslím spojená s Erikem, některé s Raven). V Budoucí minulosti jsem žádný takový dojem neměla (ale zatím jsem viděla film jen jednou, tak uvidíme, co přinesou opakovaná promítání a detailnější pitvání). Aktuální film mi přijde plytký a prázdný v tom smyslu, že se jenom utápí v sentimentálním poukazování na předchozí díly nebo na budoucnost, a hlavním obsahem je posmrkávání, že když to nevyjde, tak nám všichni umřou a nebude o čem točit další filmy (což divák od začátku ví, že nenastane, takže si nemůže během sledování filmu prožít nic zásadního). Jako další špatnou věc tady vidím to přeplnění postavami, respektive to je vlastní každému X-Men filmu, ale tady se s ním špatně pracuje. V První třídě to bylo taky jako na Václaváku, ale tam sidekickové byli prostě sidekickové a hlavní linie se soustředila na vývoj vztahů Erik x Charles x Raven, od toho nikdo neodváděl pozornost žádným zásadním směrem, hlavní záporák sice přinesl pár podnětů do diskuze, ale jinak se držel zpátky. Tady tomu tak není. Ústřední postava je přirozeně Wolverine, protože on jediný si uvědomuje všechno, co se všechno děje. Ale do toho tvůrci míchají opět spory Erika a Charlese, které tentokrát působí silně kategoricky, protože není čas nic prohlubovat, Raven, která se má jakože emancipovat a ukázat jim všem, zač je toho osel, ale kromě toho, že umí někoho uspat chodidlem, toho vlastně moc nepředvede a stejně ji ke všem rozhodnutím někdo zmanipuluje, Traska, který zajímavým a výrazným hereckým představitelem aspiruje na jednu z hlavních a silných postav místo obligátního plochého záporáka, ale opět kvůli nedostatku času vyšumí do prázdna a nemůže se pořádně rozjet. Uff. Výsledek tedy hodnotím spíš v kategoriích jako "byl tam jeden hezký dlouhovlasý Indián", "byl tam jeden hezký šedovlasý chlapec" a "James McAvoy je vždycky větší fešák s delšími vlasy", místo abych měla dojem, že jsem dozvěděla něco o sobě nebo o lidech nebo že jsem se dívala na příběh se začátkem, prostředkem, koncem a nějakým smyslem. Čímž je pro mě film rozhodně méně kvalitní než První třída. (13.09.2014)

Hollywoodští pejskové a kočičky upekli dort, ve kterém chtěli mít vše(chny) a to rovnou napříč universy, časem i prostorem. A ve výsledku se nedostává žádáného prostoru a času na plátně ničemu a nikomu. Vše je totiž tak hrrr, že naprosto zaniká dosud největší klad filmových X-menů. A to sice práce s postavami, jejich vývojem, strachy, vzájemnými vztahy a z toho pramenícími emocemi. Tady jsou všichni bez výjimky odsunuti do rolí velká slova deklamujících chladných panáků, které z toho deklamování tu a tam vyruší nějaká ta povinná blockbusterová akce. Ta navíc působí vždy dost samoúčelně naroubovaná; což neznamená, že je sama o sobě špatná, protože není. Singer si ukousl příliš velké sousto, což je škoda o to více, že z toho tu a tam probleskuje (povětšinou díky obsazení), jak dobré to mohlo být, kdyby si někdo zodpovědný uvědomil, že méně je někdy mnohem více. (21.05.2014)