Pinocchio Guillerma del Tora

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Tvorba Guillerma del Tora mi nesadne vždy stopercentne, ale sledujem ju a cením si ju. Pinocchio mi ale sadol veľmi. Snáď preto, že mi pripomenul obľúbený Faunov labyrint (2006). Pinocchio nesie typickú Guillermovu estetiku, je plný prazvláštných, no charakterovo výnimočných bytostí v okúzľujúcom vizuáli. Ak príliš nepatríte medzi fanúšikov muzikálov, nedajte sa odradiť. Objavia sa tu iba pomerne krátke spevavé pasáže. Zato hudba, ktorú mal na starosti Alexandre Desplat, ľahko ulahodí. Ďalšie poňatie príbehu o chlapcovi vyrezanom z borovice sa drží originálu, ale v istom zmysle je aj celkom iné. Miestami del Torovsky desivé a na animák až reálne skutočné. Dej načŕta mnoho tém, no niektoré z nich nerozvíja plnohodnotne. Tou najdotiahnutejšou je súčasne aj tá najzaujímavejšia tematická línia - život/smrť/láska/obeta. Režisér nás cez Pinocchia učí, čo je skutočne správne a že si to občas musíme v hlave utriediť sami. Pretože spoločnosť nám bude vždy podsúvať určité názory a presvedčenia, ale ak nesúznia s naším vnútrom, nemusíme im naslúchať. Rozhodne odporúčam aj 30-minútový špeciál Guillermo del Toro's Pinocchio: Handcarved Cinema. (02.01.2023)

Pohádka, která má v sobě řadu "dospěláckých" témat z nichž nejlepší se mě zdálo to o životě a umírání. GdT je skvělý vypravěč a ještě lepší vizuální mistr, takže film je zajímavý od začátku do konce. Trošku jsem se bál toho slova "muzikál" naštěstí se tam snad 3x zazapívá a to je všechno, takže i tohle bylo OK. (11.12.2022)

S Pinocchiem se v posledních letech roztrhl pytel a co režisér to jiný přístup - po italské verzi s výraznými maskami a celkem násilnými scénami nebo hrané předělávce klasické disneyovky se o slovo přihlásil i mistr obrazově podmanivých a makabrózních příběhů Guillermo del Toro. Byl jsem celkem zvědavý na jeho první animovaný a zároveň muzikálový film, protože ho mám zafixovaného úplně v jiných žánrových končinách. Na del Torovy poměry se jedná o celkem střídmý kousek, který ale zároveň není úplně vhodný pro mladší publikum, které se bude během filmu místy asi hodně nudit. Vedle nádherné stop motion animace zaujme film především jiným pojetím příběhu o "oživlé loutce, která si přála se stát chlapcem" - ať už šlo o problematiku ztráty blízké osoby, vnímání světových válek a nazírání politicko-náboženských témat (nejen) skrze dětské postavy ("Proč lidé uctívají Ježíše ze dřeva, zatímco oživlou dřevěnou loutku považují za dílo Satana?"), či zobrazení posmrtného života (pohřební králíci mastící karty neměli chybu a při scénách se Smrtí jsem si nemohl nevzpomenout na postavu Smrti v druhém Hellboyovi). Ve výsledku to jsou za mě sice slabší, ale stále čtyři hvězdičky. (13.12.2022)

Tak přece jen ke konci roku to Netflix dokázal a dal do oběhu něco kvalitního. Měl jsem obavy z té animace, ale je v pohodě nejvíce mě potěšila ta víla , ta smrtka nebo co to bylo a ti králíci. Je tam i jeden dobrý vtip s vybuchujícím rackem   Konec je hodně smutný, ale zase tam pasuje  a podle děje se dal i čekat určitě lepší než ta verze od Disneyho a navíc tam nemusí dávat černé plešaté víly s metrovýma nehtama a černošky co zotročují bílé děti a smějí se jim. 80 procent (10.12.2022)