Útok na Bílý dům

Velmi jsem chtěl tento snímek vidět a už ani nevím jak, ale do náruče mi odněkud spadl jakýsi podvratný kinoRIP. Tak, když už takhle náhoda pomohla, říkám si, tak proč ne. Koukám na to chvilku a zjišťuji, že je to nějaké tmavé. Z prezidenta jsem viděl jen bílou košili. Jsem si říkal, jestli to není nějaký fór, že tam všichni mluví k poletující košili, něco na způsob strašidel ze Spessartu. Ale ne. Ne. Tak jsem na to musel plácnout kilo pade v kině, sedaje si mezi dvě tělnatější dámy, které s kýblem popkornu chtěly vidět amerického prezidenta na kolenou. Zážitek to byl zajímavý, přísahám, že už nechci cítit ten intenzivní zápach puklé kukuřice míchané v nějaké sladké sračce a přes mocný chrupot umělých zubů i z filmu něco slyšet. Nicméně, ještě stále váhám jestli mám tento počin zatracovat či chvalořečit, či si počkat na dývýdý a pěkně v klidu domova, s tím, že žrát budu pouze já, muhehehe, si to dokonale vychutnám. (22.08.2013)

Emmerich je pořád hovádko, kterému soudnost říká zhruba tolik jako invence, tentokrát má ale v ruce zábavný scénář, jenž i na ploše přes dvě hodiny dovede bavit svou sebeparodií a důmylsným podlézáním a variováním žánrových pravidel. Prvních 30 minut a uberpatetický závěr jsou sice na facku a i za pár nepřehledných střípků z akce bych německého dobrmana nejradší profackoval, ale jako proč ne. Bavil jsem se. U "padajícího Olympu" ale přece jen o něco víc. Asi to bude tím, že ten mi v té své konstantní republikánské debilitě přišel ještě zábavnější a hlavně si mohl dovolit prostřelené lebky. Mít ve filmu rotační kulomet je super. Ale v PG-13 filmu je to asi stejný trumf jako kdyby se terorista osázel dynamitem a po zmáčknutí tlačítka vyletěly leda bublinky. 7/10 (12.08.2013)

Nejpoctivější a zároveň nejzábavnější akčňák posledních let. Na rozdíl od jiných snímků pomrkávajících po akční slávě let minulých má White House Down jednu velkou výhodu - působí úplně přirozeně, nenuceně, v každé druhé minutě se nám nesnaží říct: "Koukněte, tuhle scénu jsme si půjčili odtud, tuhle zase odjinud, smějte se." A natočil ho Roland Emmerich, což je možná poslední člověk, od něhož by kdekdo čekal tak výborné a nápadité přestřelky (které tentokrát hrají větší roli než mamutí digitální destrukce)... Ale stačí si vzpomenout na jeho Univerzálního vojáka a rázem je jasné, že i tady je režisér jako doma. Kromě akce ale vytáhl ještě jednu důležitou zbraň - humor. Spoustu humoru. Perfektně načasované gagy (zombíci v limuzíně), slovní přestřelky, vtipné postavy, které nejsou stupidní (průvodce Bílým domem). Jedinou výhradu nemám ani k hercům počínaje Channingem Tatumem (McClaneův nátělník si zasloužil) a konče Jamesem Woodsem a celou tou charizmatickou záporáckou bandou. A to se ani nezmiňuji o mazaně napsaném příběhu, který dovede překvapit. Dávám pět hvězd a líbilo by se mi, kdyby Roland Emmerich zfilmoval Rainbow Six od Toma Clancyho. (23.07.2013)

,,Napadly nás veverky! A jsou v přesile!" Za veverky hvězda navrch (i když je tam jen jedna). Emmerich mi dal přesně to, co jsem očekával. Úvodní přednášku o Bílém domě vystřídá technicky bravurní (jak je u režiséra zvykem) apokalypsa, kdy si to užijí zejména antiameričané. No a pak ti, co mají rádi katastrofické snímky, kde se stále něco bortí, sesouvá a vybuchuje, jedno, zda puká čínská historická váza nebo se propadá kopule domu. A mrtvoly se vrší jedna radost, stačí jen říci:,,Ani se ji nedoknete, jen přes mou mrtvolu!" A pic! Od poloviny svižné, demoliční, napínavé (tedy pokud vám nebudou osudy postav lhostejné). Triky, kamera, hudba. Jen ta děvenka, Joey King, byla protivná jak osina v zadku, a tedy na ránu, ale jinak fajn. Tak - kamera, raketa a jedéééééééééééééééém! (19.11.2013)

"Prezident chce udělat tamto." Chvilku jsem se bál, že Maggie bude Jamiemu utírat zadek, ale nakonec jediný, kdo tu něco posral, zůstává Roland. Takhle bizarní hříčku filmového řemesla jsem dlouho neviděl a něco mi říká, že do dalšího výplodu Emmerichovi bujné fantazie zase neuvidím. Kdybych měl býval tlesknout při každé hovadině, kterou uvidím, celý film by provázel mohutný aplaus. Vážně, někdo by už konečně měl nechat zřídit nový oficiální filmový žánr - žánr Emmerich. Vymazlená kamera, nádherné nadhledy, podhledy, vhledy, super jízdy, vyvedená muzika, vypečená herecká sestavička, čupr námět, spousta vtípků, ale obsah stejně pochybný, jako pod kapotou ojeté škodárny. (13.08.2013)