Útok na Bílý dům

Nejpoctivější a zároveň nejzábavnější akčňák posledních let. Na rozdíl od jiných snímků pomrkávajících po akční slávě let minulých má White House Down jednu velkou výhodu - působí úplně přirozeně, nenuceně, v každé druhé minutě se nám nesnaží říct: "Koukněte, tuhle scénu jsme si půjčili odtud, tuhle zase odjinud, smějte se." A natočil ho Roland Emmerich, což je možná poslední člověk, od něhož by kdekdo čekal tak výborné a nápadité přestřelky (které tentokrát hrají větší roli než mamutí digitální destrukce)... Ale stačí si vzpomenout na jeho Univerzálního vojáka a rázem je jasné, že i tady je režisér jako doma. Kromě akce ale vytáhl ještě jednu důležitou zbraň - humor. Spoustu humoru. Perfektně načasované gagy (zombíci v limuzíně), slovní přestřelky, vtipné postavy, které nejsou stupidní (průvodce Bílým domem). Jedinou výhradu nemám ani k hercům počínaje Channingem Tatumem (McClaneův nátělník si zasloužil) a konče Jamesem Woodsem a celou tou charizmatickou záporáckou bandou. A to se ani nezmiňuji o mazaně napsaném příběhu, který dovede překvapit. Dávám pět hvězd a líbilo by se mi, kdyby Roland Emmerich zfilmoval Rainbow Six od Toma Clancyho. (23.07.2013)

Velmi jsem chtěl tento snímek vidět a už ani nevím jak, ale do náruče mi odněkud spadl jakýsi podvratný kinoRIP. Tak, když už takhle náhoda pomohla, říkám si, tak proč ne. Koukám na to chvilku a zjišťuji, že je to nějaké tmavé. Z prezidenta jsem viděl jen bílou košili. Jsem si říkal, jestli to není nějaký fór, že tam všichni mluví k poletující košili, něco na způsob strašidel ze Spessartu. Ale ne. Ne. Tak jsem na to musel plácnout kilo pade v kině, sedaje si mezi dvě tělnatější dámy, které s kýblem popkornu chtěly vidět amerického prezidenta na kolenou. Zážitek to byl zajímavý, přísahám, že už nechci cítit ten intenzivní zápach puklé kukuřice míchané v nějaké sladké sračce a přes mocný chrupot umělých zubů i z filmu něco slyšet. Nicméně, ještě stále váhám jestli mám tento počin zatracovat či chvalořečit, či si počkat na dývýdý a pěkně v klidu domova, s tím, že žrát budu pouze já, muhehehe, si to dokonale vychutnám. (22.08.2013)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Další řadový Emmerich a další tupý film, který je hrozně snadné milovat i nenávidět. Mně to bylo všechno celkem putna - devadesátkový odér byl fajn, jelikož kdyby hlavního akčního hrdinu hrál Bruce Willis, jednalo by se o slušné pokračování a zároveň výbornou parodii na Smrtonosnou past (kterou Útok na Bílý dům hojně cituje, stejně jako Skálu a několik dalších klasik). Sledování mě neuráželo a byl jsem rád, že se nemusím nutně moc soustředit - příběh je předvídatelný od začátku až do konce a inovací je pramálo. Patosu a klišé bylo dost, nicméně kdo by ho nečekal, když Emmerich točí film o přepadení amerického prezidenta v Bílém domě? Jen to mohlo být kratší. 5/10 (17.01.2015)

Kdo by to byl řekl, že zrovna Rolandu "zapněte co nejvíc počítačů a vyrenderujte mi zničení světových památek" Emmerichovi tak moc půjde k duhu klasické pojetí akce? Vzít si to z Pádu Bílého domu to nejlepší (tedy Butlera s Eckhartem a eRkovou nekomprominost) a zbavit se občasné infantility i rodinných eskapád, tak už by stačilo jen aby zdejší John pronesl "jupíjájej šmejde" a bylo by tu rázem důstojné pokračování Smrtonosné pasti. (12.10.2013)