Pro strach naděláno

A Touch of Cloth je fakt blbost. Hovadina. Tenhle tzv. seriál je tak blbý, protože je tak geniální. Ať už jsou to ty neuvěřitelné hlášky, jako např. "Byl nalezen mrtvý. To se mu nepodobá," a hromada dalších velmi podobného typu (zejména soudní lékařka je v tomhle sázka na jistotu), ať už jsou to neuvěřitelně ujeté zápletky (zejména pointa prvního dílu je brutální), které mají všechny velmi podobné rozuzlení, ať už je to kromě neskutečné nálože slovního humoru i ten vizuální, všechno stojí za to. A krom toho všeho je to pořád vlastně ještě i tak vynikající detektivka. Navrch je tu geniální John Hannah v titulní roli, ta ženská, co hraje Old Manovou (tedy Oldmanovou) a v poslední tzv. sérii i skvostná Karen Gillan. Next time na čtvrtou sérii je vrchol vší dokonalosti. 95 %. Jedna z nejlepších komedií vůbec. (20.04.2023)

Já mám většinou z parodií husinu, ale tady jsem se báječně bavila. Ano, souhlasím s tím, že občas to bylo na odstřel trapný, ale to ostatní to bohatě překrylo, takže kde je to pokračování, pánové, protože já bych ho určitě přivítala? :-) A to jsem k tomu měla bonusek v postavě Clotha, kterého hrál bezvadně můj oblíbenec John Hannah. - "Veřejnou dopravu využíval zřídka. Raději chodil pěšky a to tak, že umístil jednu nohu na zem ještě předtím, než přesunul váhu svého těla na druhou nohu. - Byl to samotář, i sám sebe se stranil. Nikdy předtím ho mrtvého nenašli a to se na něj vůbec nepodobá". a spoustu podobných hlášek by vám podle mě mohlo dostatečně zvednout náladu. (30.03.2015)

"Já se nesměju. Nesmál jsem se od smrti manželky." "A proč jste se smál když umřela?" "Nesmál." Britská pakárna à la Bláznivá střela. Ovšem, chvílemi krutější. Nepřetržité slovní hrátky a směs britského humoru s perverzním. Několikrát tak dokonale vypointováno, že, ač mi je stydo (není) měním ze tří na pět. (11.09.2020)

Nebýt několika pasáží s humorem, který dle mého mínění už překročil únosnou hranici, bylo by to za 5. Výborná komedie beroucí si na paškál všechny možné i nemožné prvky kriminálek a trhající je na kusy. Charlie Brooker znovu a znovu dokazuje svůj zvlášť čerstvý pohled na kinematografii. A vidět Batiata v roli hroutícího se, zlomeného Clotha bylo k nezaplacení. Ve vlně všech těch hrozných parodií si takovéto klasiky v moderním hávu cením hodně. (05.10.2012)

Co funguje bez výhrad jsou running jokes, parodování žánrových kriminálních klišé a dialogy. Naopak co nefunguje je kadence gagů. Snaha o humor je za každou cenu a doslova v každé scéně, v každé větě i v každém obraze. A to znamená, že mnoho „humorů“ vyzní naprázdno či trapně. I tak tu ovšem na pět minut stopáže připadá tolik bránici ničících gagů, že se to snad ani nedá spočítat. Hlavně a především však jde o vzkříšení klasické nefekální parodie (od osm let starého Garth Marenghi's Darkplace snad první zdařilá) a za to patří Britům velký dík. Druhá série je sice zdánlivě poněkud o něčem jiném (tentokrát si tvůrci berou na paškál veškeré ty drsně drsné kriminálky o poldech v utajení, především na Jacku Bauerovi nezůstane nitka suchá), ale ctí ji stejné klady a stíhají stejné zápory jako první sérii. Nesporná výhoda ovšem je, že se rozvíjejí některé gagy a že tvůrci neopakují již použité vtipy a nápady. PS: Pokud si nejste v britské angličtině jisti v kramflecích, tak raději neradno se přibližovat; unikla by vám drtivá většina slovník hříček (snad každá druhá věta tu je minimálně dvojsmysl) a narážek a to by byla škoda, jelikož ty tu patří k tomu vůbec nejlepšímu. (19.11.2012)