Mezi náhrobními kameny

Tvrdit, že je ve snímku tolik temnoty jako ve Fincherově Sedmičce jen kvůli tomu, že antimalarik Tamal Jawari je mouřenín, neustále ve filmu chčije a běhá se po hřbitově, to by byla zhůvěřilost. Skutečně mi nevadil provařený příběh, navíc Neeson tohle zvládá bravurně a zvýšil tak sám celkový rating, ale natahování děje (?) skrzevá srpkovitého černouška... dojetí nikde, morální poselství, hehe, taky nic, taková slepá ulička. I přes náboženské bláboly jsem se dokázal cynicky povznést. Jen ta celková nedotaženost, ta mě iritovala, ale dost možná, že jsem díky téměř dvouhodinové abstinenci znervózněl a ledacos přehlédl. Možná už mám tedy také nárok někoho sejmout a považovat to za vzkaz od Šéfa, že se kořalka nechlastá z ohřívací láhve. (06.01.2015)

Nepříjemná, mrazivá noir kriminálka plynoucí jako pomalá špinavá řeka... Jednoduchý příběh, v němž je hlavní hrdina Matt spíše průvodcem než hybatelem děje, dokazuje, jak důležité je se prostě ptát, protože i v chladném a odcizeném velkoměstě lidé vidí a vědí. Divákem očekávané komplikované pátrání plné zvratů se tak vůbec nekoná, film kráčí vcelku přímou cestou, přičemž některé detaily, náznaky či motivace nechává zcela stranou, neboť pro samotné jádro vyprávění nejsou potřebné (viz linka s DEA nebo věta "You know, I just wanted..."). Díky tomuto zdánlivě opomíjejícímu ale ve skutečnosti zcela záměrnému zjednodušení je divák o to víc nasáván precizně budovanou atmosférou. Svět filmu, situovaného do pozdních 90. let, svět sestávající z šedivých ulic, vesměs poloopuštěných budov a nejednoznačných charakterů plných osobního selhání tvoří vlastní mikrokosmos, v němž není místo pro lítost nebo soucit. Také sebezpytná touha hlavního hrdiny po odčinění vlastních hříchů akcentovaná v závěru filmu (a zmiňovaná v jiných komentářích), do konceptu vyprávění přirozeně zapadá vzhledem k tomu, že Matt Scudder není žádným rozervaným hrdinou, ale již vnitřně srovnaným člověkem, který si je dobře vědom nejen svých chyb, ale i hodnot, které jsou pro něj osobně podstatné. Sečteno a podtrženo, "A Walk Among the Tombstones" nepřináší žánrovou revoluci nebo životní herecké výkony. Ale temným, vtahujícím a opravdu poctivě odvyprávěným příběhem je. (18.03.2015)

Liam Neeson je opět prvotřídní ass-kicker, jen oproti Billu Marksovi už zdolal svůj alkoholismus (akcentovaný zde přesto víc než v knize) a oproti Bryanu Millsovi dává větší prostor dušezpytu a diplomacii. Okem diváka chtivého další zběsilé akční rubačky by to dokonce mohlo vypadat, že Oskar Schindler bude tentokrát násilnické psychopaty ukecávat k smrti. Osobně jsem ale důslednost hard-boiled stylizace uvítal, třebaže s sebou nese zredukování žen na pasivní oběti. Poté, co jsou na nich napáchány brutální sexuální zločiny, je muži mohou pomstít a v jistém smyslu se tím vykoupit (dost násilně je motiv vykoupení popostrčen do popředí ve finále, kdy si musíme vyslechnout všech 12 kroků Anonymních alkoholiků). Ženské utrpení tak slouží pouze jako záminka k hrdinským skutkům a mravní očistě (po)chybujících mužů. Jediná aktivnější ženská postava z knihy (Scudderova přítelkyně Elaine) byla v zájmu plynulejšího vyprávění vyškrtnuta. Jistě, klasické noirové filmy nebyly v nakládání se ženami ohleduplnější, ale nestačilo zůstat u klasiky na rovině stylu? Právě ten vyvolává delšími, z velké části statickými záběry a klaustrofobními kompozicemi spolu s odtažitými barvami a ponurým soundtrackem potřebu úniku do jiného, barevnějšího a milostivějšího světa. Předkládaný obraz zkažené společnosti s převrácenými hodnotami je ale prohnilý do takové hloubky, že nejlíbivější scény filmu jsou zvrácenými fantaziemi sériových vrahů (první vidíme během úvodních titulků). Podobně naladěný film přirozeně nebylo lze zakončit happy endem, ačkoli tak poslední scéna napoprvé může vyznít. V kontextu bezprostředně předcházejícího dění, nejzásadněji se odchylujícího od knihy (zřejmě kvůli přisouzení aktivnější role Scudderovi, jehož postava je jinak paradoxně založena na pasivním přijímání násilí), však „superhrdinská“ tečka budí hlavně znepokojení, zda z věčného cyklu násilí, které inspiruje jen další chování podobného typu, existuje východisko. 75% (30.10.2014)

Co naplat, současné století krimi filmům příliš nepřeje. Možná je to tím, že se vyrojilo takové množství seriálů, že po nich v Americe vychází na jednoho obyvatele dva zavraždění, ale pokud máte už plné zuby opálených metrosexuálů za mikroskopem a chodících wikipedií v terénu, je tu pro vás instinkt, zabejčenost a silný měchýř Matta Scuddera. Možná se mu nemusela většina svědků svěřovat jako by byl kněz a tvůrci si mohli odpustit těch tucet mouder ze sedánků Nepodepsaných Notoriků, ale ta forma vyprávění, zasazení do minulého století a koneckonců i hudba tomu dodali prvotřídní patinu a jedinečný neo-noirový duch. Suchý zákon Neeson tradičně velmi přesvědčivý, D.Harbour (chvíli jsem myslel, že je to oplácaný C.Elwes) slizčí než podomní prodejce energií. Zkrátka jsem z toho cítil levný bourbon, déšť, prach střelný i ten z náhrobků a nad tím vším jak černý mrak se táhl smrťák zabiják a to mi v poslední době tak nějak stačí ke štěstí.. P.S.: Kdyby Liam dělal v oblasti telemarketingu, koupím od něj i to, co nepotřebuji a hovor by byl na účet volaného.. (14.01.2015)

|| Scenár: Scott Frank / Predloha: Lawrence Block - A walk among the tombstones | Hudba: Carlos Rafael Rivera | Distribúcia: Universal | Štúdio: Cross Creek, Exclusive Media, Endgame Entertainment, Jersey Films, Double Feature Films | Rozpočet: 28 miliónov $ | Tržby: 53,2 milióna $ | Ocenenia: - || Čas letí, a tak musel prísť pomali, ale iste film, kde namiesto kopancov Neesonova postava už skôr rozdáva strely alebo radšej premýšla, a následne udelí mraziacu frázu. (ako obvykle, cez telefón :D ). Príbeh je celkom nepredvídateľný, a druhá pólka dostatočne graduje. Určite jedna z lepších Neesonoviek za posledné roky, i keď skôr len na jedno videnie. 70% | FullHD, THX, EN DTS | (29.03.2015)