Bělyj tigr

Tak nějak jsem nepochopil, co tím básník chtěl říci. Bílý tygr jako symbol válek, které jsou středobodem všeho lidského dění? To asi těžko, to by už nikdo nežil, všichni by zhebli ve válce. Tedy kromě Hitlera, zdá se. Trocha mystiky, surových záběrů a minimum hudby. Pád davových scén, A stejně je to chladné jak psí čumák, bez emocí, bez napětí. a nakonec stejně chybí finále. Překvapivě ani ty dvě tři válečné scény nemají přes množství ohně nějaký potenciál nebo válečnou naléhavost jako třeba u Černý jestřáb sestřelen. (08.02.2013)

8. august, ktorý sa porovnáva s týmto filmom je podľa mňa len jednostranným pohľadom na vojnu. Naopak tento film mi v mnohom prišiel ako propaganda, či nezmysel. Proti nacistickému duchovi sa postavil ruský, ktorý svoju nebojácnosť a ochotu zomrieť, aby ho porazil je ochotný strieľať s pištoľou proti tanku. Neporazenie tajomného tanku je akoby symbolom neporazenia nacizmu a podobných myšlienok, no som mierne prekvapený, že natočili film o tom, ako Rusov zabíja tajomné monštrum, pričom mnoho Rusov cez vojnu doplatilo skôr na svojich veliteľov. Že tu máme mierne mysteriózny film od Šachnazarova, to sa dalo čakať, ale ja tieto filmy, ktoré mierne zahmlievajú realitu nemusím, aj keď je pravda, že Rusi toho už o vojnách natočili dosť a zobrazujú sa skôr hrdinsky. Filmu sa nedá uprieť skvelá kamera, istá ruská nepredvídateľnosť, no silne to mňa nepôsobilo. Taktiež sa to dá vyložiť rôzne, dokonca aj s obhajobou vojny a xenofóbnych myšlienok, ale to podľa mňa autor nechcel, takže si to vykladám inak. Film je to dobrý, no zatiaľ asi naozaj skôr ten 8. august. (19.07.2013)

Spáleniny třetího stupně na 90% těla nejsou slučitelné se životem, spáleniny třetího stupně na 90% těla zahojené bez jizev nejsou slučitelné s realitou, co všechno může do filmu přinést, pokud je to žánr fantasy. Tygra! (Tady milovníkům tanků a vojenské techniky doporučuji přestat číst.) Jindy, jinde, v jiné válce byla dívka, co slyšela hlasy, konkrétně hlasy svaté Kateřiny a svaté Markéty, upálena. Náš tankista byl sice hořlavý ale neupálitelný, leč hlasy slyšel taky, hlasy tanků, možná slyšel i trávu růst, ale měl dost rozumu, aby o tom nemluvil. Souboj tajemného Tygra a T-34 byl napínavý. Nějak jsem v těch tancích (jako od slova tank) a jejich tancích (jako od slova tanec) viděla spíš než co jiného souboj zvířat, abych byla úplně přesná, vybavili se mi ti brouci z třetího levelu Diabla. Přistihla jsem se při tom, že oba ty ústřední tanky vnímám opravdu jako zvířata, a to ve chvíli, když ten hodný tank jede za Tygrem do opuštěné vesnice a jak sjede do prohlubně, nabere si bahno do hlavně, říkala jsem si, že to muselo bolet. Další poznatek byl, že T-34 se usmívá a Tygr se mračí. U závěrečného Hitlerova rozjímání jsem si říkala: "Chlapče, škoda, že jsi nenapsal ještě jednu pěknou knížku, byl by to šlágr." (30.08.2013)

Vida, a pak že se obdobný námět, který velmi tuhý Bej zprasil v Trasformátorech, nedá zpracovat do celkem záživné formy! Tímto směrem se soudruzi měli vydat, když už chtějí páchat sci-fi a ne vylejt nám na hlavu kýbl Zašitů. Tankové verze Bezhlavého jezdce a Ilji Muromce mě kupodivu celkem bavily, a jelikož absentuje výraznější novovelkoruské agitování (kremelští politruci asi zrovna nedávali pozor) a navíc jsem měl vždy pro oba hlavní hrdiny, tj. samokremační železné rakve T-34 a Panzerkampfwagen VI, jistou slabost, dávám nakonec sice slabší, ale IV. (31.05.2017)

Začalo to skvěle. Děj diváka přenese na lesní mítinu těsně po tankové bitvě. Ruský tankový prapor to tam nepěkně schytal od Němčourů... Zbytky téček dohořívají v lesíku mezi borovicemi a břízkami. Zpřetrhané pásy, prostřílené pancíře a z jedné ustřelené věže ležící 10 m od tanku dávají pěšáci do pytlů to co zbylo z tankové osádky. Mají problém, protože nohy velitele tanku nejsou k nalezení...... Když tu je v jednom z vraků nalezen zcela ohořelý avšak živý tankista - řidič... Ten se velmi rychle uzdravuje z těžkých popálenin a vypráví cosi o nepřátelském tanku - bílém tygru. Prý jej dokonce viděl než to jeho T34 naplno dostal... Ruské velení báchorce o zničehonic se objevujícím velmi rychlém a silně panceřovaném stroji zprvu nevěří. Jenže tygr se vždy někde objeví a pár téček to schytá. Uzdravený tankista je pověřen jeho odstřelem. Dostane k tomu experimentální T34 s vylepšeným pancéřováním, výkonějším motorem a stabilizací střelby za jízdy... Také nejlepšího střelce a nabíječe. Ústřední osádka se s tygrem vždy několikrát utká, ale vždy je to plichta a tygr zmizí... Potud by to bylo skvělé. I to mysteriózno kolem německého stroje mne moc bavilo... Závěrečný střet v ruské opuštěné děrevni byl jak z nějakého westernu. Akorát místo pistolníků tu proti sobě stály dvě obrněné opancéřované obludy. Boje byly perfektní, pyrotechnické efekty také. Rusové jdou s dobou a válečné snímky točit umí. Prostředí jsou autentická, uniformy také. Tady každý zasažený tank vypadal jak skutečný, včetně kouřících pokroucených vraků s dírami po zásazích... ----- Jenže pak do filmu vstupuje filozofie, mysteriózno a spousta keců. Poslední třetina příběh úplně přesekne a je nám nabídnut skoro až dokumentární záznam kapitulace německého velení na konci války. Závěr jsem moc nepobral. Veliká škoda, protože tohle mělo skvěle našlápnuto na plnou sadu hvězd. Milovníci obrněných oblud tomuto filmu jistě lecos odpustí. Já však čekal více než jen ruská ,,bahna'' . Takto dávám jen tři protipancéřové střely. * * * (04.04.2013)