Blízko od sebe

Proč já se pořád týrám. Jak já nenávidím tyhle charakterní herce, jak si hrají svoje charaktery. Jedná se o jeden z těch filmů, kde si stačí přečíst děj na Wikipedii a jinak se vůbec není třeba na samotné dílo dívat, protože z filmařského hlediska nedochází k žádné přidané hodnotě v žádném ohledu. Adaptace divadelní hry do filmového prostředí taky stojí za starou belu. Střídání pomalých, citlivých pasáží s těmi dynamickými a extrémně řvacími selhává v kýženém efektu, protože filmaři to všechno snímají stejným způsobem, nedlí na detailech charakteristických pro které dané postavy, nevyniká výjimečnost žádných situací ani vztahů. Já jsem se na film dívala, protože tajná láska jediných dvou nevinných charakterů na půdorysu rodinné dysfunčknosti zní eňo ňůňo a těšila jsem se na melancholii z toho pramenící, ale ve výsledku se jednalo asi o dvě scény s minimem prostoru oproti nekonečnému řvaní všech ostatních na sebe při každé příležitosti. Jakákoliv potenciální chemie postav tak zanikla v "oscarových výkonech", přesto mám nulový dojem, že by se jednalo o živoucí postavy. A ještě člověk musí celou dobu poslouchat ten příšerný přízvuk. (25.01.2014)

Výčitky jsou jako řetízkáč. Je to laciné a pořád dokola, někomu se z toho udělá špatně a někdo si to náramně užívá. A hlavně, když už se to rozjede, těžko se vysedá.. V rozpáleném oklahomském domě hrůzy se pere opravdu zasviněné prádlo a vy můžete jen tipovat, v jakém pořadí se monstermamá podaří nasrat a donutit k odjezdu členy své rodiny. Zahořklost je neléčitelná, její symptomy nesnesitelné.. Škoda, že se Lettsovy látky do třetice nechopil živočišný Friedkin.. (25.02.2019)

Už když jsem zjistil, oč v tomto filmu jde, jsem si říkal, že tady mě můžou uhranout maximálně tak herecké výkony. Nakonec byl jeden a zajistila mi ho právě Meryl Streep, která rok, co rok předvádí, že je na hereckém vrcholu. Jenže ona na tom vrcholu už je několik let, ne li desítek let. Fakt klobouk dolů. Film jako takový nicméně nemá nic, čím by mě výrazněji zaujal. Nápad dobrý, ale zpracování takové, že nebýt Meryl, budu tenhle film považovat za další rodinné existenciální drama o ničem, kterých je tuny. Přiznám se, že nevím, čím by mě samotná hra, podle které je natočen tento film, mohla zaujmout. Každopádně chápu, že je to pastva pro dobré herecké výkony. To je ale podle mě od tvůrců dost egoistický. Dvě hodiny jsou totiž dost úporná doba na takový film. (11.02.2014)

Takéto vzťahové drámy na báze rodinného stretnutia, pri ktorom vyplávajú na povrch rôzne rodinné tajomstvá mám veľmi rád. V tomto prípade však výsledok trochu zaostal za očakávaniami. Myslím, že režisér si mohol nechať trochu viac záležať na filmovom spracovaní, takto to až príliš pripomínalo divadlo, pričom od atmosféry som tiež čakal viac. Ale herci sa snažili, to treba uznať (aj keď mi miestami postava Meryl Streep liezla riadne na nervy). Slabší nadpriemer. 70/100 (06.06.2018)

Vinterbergova Rodinná oslava, Kočka na rozpálené plechové střeše s Elizabeth Taylor, o které se tu mimochodem mluví, a teď multidialogové Blízko od sebe Johna Wellse. Konverzační dramata o křehkých rodinných vazbách a kostlivcích ve skříni, která ve mně vyvolala silné emoce. Cynismem obdarovaná matka, její tři dcery, svérázná sestra, půltucet dalších příbuzných, nastávajících nebo služebných a máme tu břitkou sondu, ve které nejdou přehlédnout divadelní kořeny. Režisér Wells si je velmi dobře vědomý mistrovství zejména svých hereček a nabízí dramaticky i emocionálně rezonující dílo, které si svými všedními momenty, rodinnými rituály i vyhrocenými hádkami zajišťuje vysokou míru pozornosti. Třikrát hurá za přepečlivý casting!! Hned šest herců tu má nebo bylo nominováno na Oscara, vévodí jim krutá a sarkastická Meryl Streep, která předvádí charakterní hru složité osobnosti (z její jedovatosti je nám zle, ale dokážeme ji nejednou pochopit) a Julia Roberts, která mě k obrazovce přikovala, a to pochopení i vrčení (případně fyzické svalení matky na podlahu) jí šlo dokonale. Její zdaleka nejlepší role za posledních deset let. Nominace na Zlatý glóbus i na Oscara je zcela na místě. Zlomovou je pak právě smuteční večeře (páč tmel i alkoholik rodiny to po svém zabalil), kdy to každý druhý pořádně schytá a divák si ji milerád pustí znovu. Tohle řezavé drama mě skutečně bavilo, přemýšlím o něm už druhý den, a i když se ve finálním řešení problémů už lehce přehrává, pořád je to jedna velká filmová „radost“!! 80% (09.02.2014)