Poslední dny na Marsu

Celovečerní debut od režiséra nejen mnou kladně hodnoceného Fifty Percent Gray (nominace na Oscara za animovaný kraťas) je adaptací povídky The Animators od Sydneyho Jamese Boundse - sci-fi autora, o kterém jsem až doteď neslyšel. Povídka pochází z roku 1975, a jestli byla adaptována věrně, tak nezbývá než říct, že už tenkrát moc originality nepobrala. Rozhodně to tedy platí pro The Last Days On Mars, a to ještě o to víc, že za těch cca čtyřicet let v mezidobí bylo napsáno a natočeno mnoho podobného. Není to špatné, Robinson umí navodit atmosféru, má k dispozici slušné herce, a rozpočet využil měrou vrchovatou. Ale jaksi není důvod dívat se na to víckrát, a pokud jste trochu žánru znalí, tak dost možná ani jednou, protože "něco" se začne dít až po dvaceti minutách a po hodině a půl nabíhají titulky. A to "něco" jede podle obvyklého scénáře, kdy se někdo zachová jako idiot - ale kupodivu je to relativně přijatelně vysvětleno (byť jednou větou o tom, že jsou všichni tak ve stresu, že prostě nejednají racionálně), a pak už se to veze po kolejích promáznutých nějakým tím krvavým stříkancem bez nějakých ozvláštnění až ke konci. Nutno přiznat, že přesně tuhle mixáž dějových zlomů jsem ještě neviděl - ale jednotlivě tu už každý rozhodně byl. Jsem na vážkách ohledně doporučení. Kdyby se mě někdo zeptal na slušně udělané sci-fi s dobrou atmosférou, jen tak na vypuštění po práci, ideálně ještě aby nebylo moc dlouhé, tak bych navrhl Pandorum nebo tohle. V zásadě nemůžu vytknout nic kromě té neoriginality - a kdyby každá žánrová tuctovka vypadala takhle, mohli bychom si gratulovat. Takže to nakonec dá na 70%, i když těsně. (29.06.2014)

„Pripadá mi to tak, akoby v ňom stále niečo bojovalo. Ako keby bol uväznený vo vlastnom tele...“ – „To mi znie ako peklo.“ 70 %. Toto mi sadlo, toto je presne moja šálka kávy. Plíživá atmsoféra, jedinečná sci-fi výprava, do nej našraubovaná čisto hororová zápletka, sympatický kasting v čele s Lievom Schreiberom. Nanešťastie ku koncu už to začne jemne prechádzať do rutiny, nudy a stereotypu. Ale videl som tento film rád a rád si ho v budúcnosti ešte niekedy pozriem. (23.01.2017)

* za vzhled vozítek, skafandrů, vesmírné lodi a to je všechno. ~ Co to mělo znamenat? Vizuálně to vypadá jak amatérský počin nějakých fanoušků, herci hrají, jak když si dělají srandu a největší gól je nalezení TOHO - do prkýnka, tohle by neprošlo snad ani jako cvičení na FAMU! Tragédie, neuvěřitelně trapná prkená tragédie s tak odfláklým dějem, že se snad vyvíjel přímo na place bez jakýchkoliv pokusů o myšlení. Nedokoukáno. A víte co? Prd hvězdička, Odpad to je. Tfuj tajxl. (05.11.2013)

Pre mňa nakoniec celkom príjemné prekvapenie. Film implicitne rieši otázky, čo robí človeka človekom, respektíve akí v skutočnosti ľudia sú keď príde na lámanie chleba, alebo ak chcete, kedy nastáva ten moment, že sa z človeka stane bezcharakterný jedinec. Ako metafora pre tieto myšlienky je tu využitá béčková schéma zombie hororu, takže je potom zrejmé, prečo ide pre mnohých v konečnom dôsledku o sklamanie a varenie z vody. Posledné dni na Marse ale slušne šľapú, niečo podobné sme tu mali prípade Life, takže komu sa páčil ten, s týmto kúskom by nemal mať problém. No a pomerne otvorený záver celkom potešil, až by tí spokojnejší z náš prijali aj pokračovanie... 70% (15.12.2019)

Divácky vděčná zápletka (i když samozřejmě nikterak originální) o mimozemském viru, měnícím lidi ve vraždící zombies, mohla spolu s povedenými marťanskými exteriéry The Last Days on Mars posunout do té lepší poloviny sci-fi horrorů. Ovšem pan režisér se rozhodl film ještě "vylepšit" vyzoomovanou kamerou na provázku a "zvýšit napětí" tmou, blikajícími žárovkami a pableskujícími baterkami, čímž ho spolehlivě dokurvil. "Blahopřeju". (23.11.2013)