Arrow

Už v polovině první série bylo jasnejch pár věcí. Zaprvý, že Arrow nebude kdovíjaká seriálová pecka, jejíž look připomene hollywoodský spektákly. Zadruhý, že Arrow nebude zase až tak špatnej seriál, protože je narvanej hezkejma holkama. Teda... No, ale abych to nějak zkrátil, místama telenovelní look je opřesdržku, místama to opravdu vadí, k tomu ke všemu se přidává ještě telenovelní milostnej čtyřúhelník v čele s nepříjemně nesympatickou Laurel. Zlatá Felicity. Herecký výkony taky nejsou bůhvíco, ale Amell se dá v pohodě zkousnout a sem tam se objeví i nějakej náznak herectví. Ale zaujal mě hlavně scénář a jeho rozložitost do stran a zároveň jeho roztěkanost. To nejlepší se totiž odehrálo před pěti lety na tom ostrově, a to druhý nejlepší se odehrává, když se na scéně objeví Felicity a má jinej úkol než hrabat se v klávesnici. V kasinu byla sexy. To nejhorší se odehrává, když se na scéně objeví Laurel a Oliver začne filozofovat. Takový kódy, co vypouštějí oba ve svých dialozích z huby, jsem neviděl ani v Ulici. Příjemně (ne)překvapuje Paul Blackthorne, a.k.a. Detektiv Kopí (ještě tam chybí poručík Luk a kapitán Meč a třeba desátník Štít a budeme mít kompletní středověkou sbírku zbraní), který na scéně vždy potěší a je to nejlepší herec v seriálu, tedy samozřejmě až po Felicity. Nepříjemně nepřekvapuje telenovelní Queenovic rodina v čele s naspýdovanou ségrou, stejně tak naprosto zbytečně působí omáčka okolo jiných postav, jejichž úloha je nakonec jen epizoidní a v rámci seriálu naprosto zbytečná. Původně se mi první epizody i líbily tím, že byly epizoidní, a vždycky šlo jen o to, že Arrow zabije nějakýho frajera, ale ve chvíli, kdy scénáristi konečně dostali zaplaceno a začal se utvářet celek okolo Undertaking, to nejzajímavější vyplodili právě ve chvíli flashbacků. Tehdy jakoby seriál dostal konečně nějakou tvář, jenže zároveň mu to dost škodí z příběhovýho hlediska, protože mít finále je super, ale jakmile se objeví nějakej záporák, vždycky je jasný, že ve finále prohraje. V tomhletom případě to opravdu hodně připomíná Temnýho rytíře. Batman Begins totiž taky vlastně nastolil jen první epizodu, a častokrát zmiňovaná podobnost s tím Nolanovým Batmanem je v tomhle ohledu ještě očividnější. Neboť Temný rytíř představil Jokera a ve chvíli, kdy se poprvé dostal Batman do kontaktu s Jokerem a stala se z toho osobnější věc, Temný rytíř ztratil jistou dávku toho očekávání, co se stane. Od chvíle, kdy Joker utekl z vězení, Temný rytíř ztratil příchuť. Od chvíle, kdy se Oliver poprvé setkal s "tím druhým lučištníkem", seriál ztratil chuť a tempo a přitažlivost mu daly už jen ty flashbacky. Neboť divák věděl, že ten druhý Lučištník je teď záporák a na konci nejspíš umře (nebo prohraje), zmizelo očekávání toho neznámýho a... očekávanýho. Na druhou stranu flashbacky z ostrova mají pořád svojí příchuť, protože pořád divák neví, co všechno se na tom ostrově stalo a co všechno Olivera změnilo. A to dávkování flashbacků je dobře udělaný, neprozrazují moc. Až teprve poslední epizoda první řady ty flashbacky háže na stejnou úroveň se "současností". Na druhou stranu finále má solidní grády, mohlo by být lepší, ne že ne, ale taky to není takovej průser, jak jsem čekal. Konfrontace obou lučištníků sice nemá koule, ale "redundancy" ústí v sympatickou snahu nezakončit první sérii úplně špatně. [SPOILER] Z osobního pohledu můžu jen říct, že nejzbytečnější postavou v seriálu je Laurel a měla zůstat pod tím šutrem.[/SPOILER] (01.04.2013) (méně) (více)