Stopy

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila. (15.09.2014)

Pouštní samotu vyhledávali eremité, lidé nábožensky exhaltovaní. Samota za pochodu je věcí nomádů. Kde je však mez mezi potřebou "být sám" a "něco dokázat"? U spisovatelky Robyn Davidsonové k tomu zřejmě přistupuje i snaha "něco zažít a pak to využít". Byť by to byl jen trénink Mii Wasikowské v ovládání velbloudů. Film mi konvenoval i jako cestopisný už tím, že nepopisoval noční život šelem, ani tajný život broučků, ale na zemi se díval jako na takovou, bez jakékoli taxonomie nebo hodnocení. "Život v Austrálii je těžký / stejně za vozem jako pěšky." (28.05.2020)

Krásný a dojemný příběh. Každý máme svou cestu, kterou si musíme projít... Kromě nádherných záběrů přírody a velmi civilních hereckých výkonů podbarvuje celý snímek naprosto podmanivá hudba, která jednoho strhne a do konce filmu už ho nepustí. Není dominantní, a přesto si ji jeden nějak tak vnitřně stále uvědomuje. O to silnější dojem z celého filmu. (08.05.2018)

Já jsem nikdy moc nechápala lidi, kteří mermomocí musí vylézt na nějaký příšerně nebezpečný kopec anebo zdolat nějakou podobně nedostupnou divočinu, nedejbože poušť. Bylo pro mě proto velkým překvapením, že mě ta strastiplná cesta australskou pustinou zaujala více než jsem očekávala. Může za to samozřejmě Mia, potom nádherná kamera a hlavně samotný magický kontinent a jeho původní obyvatelé. (24.04.2019)

MOŽNÉ SPOILERY - Jakmile jsem uviděla krásnou Diggity, věděla jsem, že to nebude film pro mě. Miluji zvířata a tak jsem ani nepochopila, proč se inteligentní Robyn (která ke zvířatům měla kladný vztah) rozhodla vzít sebou psa, když musela předem vědět, že to rozhodně dobře nedopadne. A navíc střílení velblouda už jen podtrhlo můj silně negativní dojem z celé té výpravy. Já se totiž od začátku soustředila hlavně na Diggity a to ostatní mě míjelo. Pro otrlé to bude jistě skvělý film, ale já dávám jednu hvězdičku Diggity a jednu za Miu, protože je to skvělá herečka i když v této roli jí vidím doufám naposledy. KONEC SPOILERU Ani závěrečný, uhlazující dovětek mně náladu nezvednul. (06.10.2014)