Dvojník

Všechny věci, které Richard Ayoade točí, mě hodně baví a mám pocit, že je s každým dílem lepší. V tomto případě už jde o téměř bezchybné dílo. Po celou dobu jsem si užíval to bezčasí a nervozní atmosféru, která Dostojevskému překvapivě sedí. Navíc ta nádherná kamera a hra se světlem a stíny, to si člověk nemůže neužít. Herci taky všichni výborní, ale i tak Jesse Eisenberg zvládne vyčnívat. K dokonalosti mi tady chybí už jen o trochu více režisérské osobitosti, ale ty inspirace už tady nějak výrazně neční, což naznačuje, že příště se můžeme potkat pod pěti hvězdami. (30.05.2014)

Existenciální mindfuck, o bludném kruhu nároku současného světa, který člověka tlačí k neustálému zlepšování svých výkonů, extrovertnosti a stejnosti s ostatními. Jinakost a individualita je přežitek, pokud někdo takový je, v korporátních společnostech (a nejen tam) už z principu působí jako exot a společenská "mrtvola". Už se ani nedivím, že za něčím takovým stojí právě Ayoade. Sice by se něco takového od Mosse z Ajťáků, který běžně dabuje v animácích a hraje v reklamách, na první pohled čekat nedalo, ale už Submarine bylo dostatečně jiné, takže mě tady ta jinakost stylu i příběhu nezaskočila. Naopak, forma se mi hodně líbila, jak svým neurčitým světem a firmou s totalitním řízením, tak i černo-žlutou stylizací a v podstatě neexistencí denního světla. Zpočátku to pro mě mělo dost silnou atmosféru, jenže jak se to už od úvodní scény tvářilo dost tajemně a postupem času z toho byl jen prostý příběh o boji s dvojníkem, který nahrazuje život hlavní postavy Simona (a na rozdíl od něj je takový, jakého si ho společnost žádá), docela mě to přestávalo bavit a ten konec je skutečně takový, jaký si ho člověk představí, ale zároveň doufá v něco víc. Je to budované chytře, ale jaksi bez nápadů, které tam zoufale chybí k tomu, aby z toho bylo něco skutečně silného. Díky tomu to nevidím na vyšší hodnocení, ale určitě uznávám, že to má něco do sebe. Silné 3* (22.07.2023)

Mé hodnocení není příliš objektivní, ale tenhle film se mi přesně trefil do vkusu i do nálady, což jsem ostatně i očekával. Depresivní, noirová atmosféra ušmudlaného, šedivého a neustále deštivého města byla dokonale provedena. Když k tomu přidáme policisty nestíhající vyšetřovat sebevraždy, ubíjejícící nesmyslnou práci, hrdinu s nulovým sebevědomím, je pak skutečná zápletka třešničkou na vynikajícím dortu. Je to však třešeň obrovská a bez pecky ;). (14.09.2014)

O zápletce moc mluvit nebudeme, protože byla předvídatelná a hrála druhé housle. Hlavní je vizuální a zvuková stránka. Ve které době se děj odehrával? Občas to vypadá na válečná léta, jindy na šedesátá, osmdesátá nebo současnost. Stín, světla žárovek a psychedelická stísněná atmosféra doprovázena skvostným hudebním doprovodem. Herci výborní, režie taky. Děj zaostává, ale je to jedno. Jeden z nejdepresivnějších a nejpůsobivějších filmů poslední doby. (20.05.2014)

Po všech těch velmi vydařených videoklipech a poměrně povedném Submarine se Moss režisérsky vrátil, a stojí to za to. Vizuálně to připomíná klipy pro Arctic Monkeys, Ayoade si skvěle hraje se světlem, stíny a kouřem, většina záběrů je esteticky vycentralizovaná, mizanscéna velmi strohá, takže skvěle koresponduje s celkovým Simonovým odcizením a samotou. Jesse Eisenberg opět hraje zuckerbergoidní postavu pohybujícím se na autistickém spektru, ale s objevením jeho "doppelgängera" se rozehraje, a schizofrenika balancujícího na pokraji nervového zhroucení mu uvěří snad každý. A IT Crowdovské camea rozhodně potěší! A mimochodem, produkoval to Harmony Korine! (08.04.2014)