Na jezeře

Další z městeček, kde nikdo není tak úplně normální a všichni mají nějak ušpiněné prsty. Ale tohle bylo nějaký divný. Tím nechci říct, že občané Twin Peaks jsou normální, ale tohle bylo divně divný. A přitom námět nebyl špatný, provázanost jednotlivých postav fungovala, vše se odehrávalo v nádherných scenériích Nového Zélandu a Elisabeth Moss s Peterem Mullanem neměli chybu. Jenže Top of the lake patří k těm seriálům a filmům, na kterých mi vadí něco, co nedokážu pojmenovat, takže v tomto případě je to u mě jen na 60%. (28.07.2015)

Silné stránky? Ženský fenomén, výprava, hudba, dětští herci, sociální sonda do novozélandského prdelova a jeho rodiny.. Autoři měli asi hodně práce se střihem (mraky natočeného materiálu), resp. zde se patrně rekrutuje kombinace různých (a často svérázných a originálních) dějových linií a celkové kompoziční nekonzistence. Závěr pak překresluje vše a zanechává velmi intenzívní (děsivý) zážitek, se kterým se dokonce druhý den ještě vzbudíte.. Nejen proto se nabízí srovnání s první sérií Temného případu (True Detective), kde je však palba rozložena do celé plochy a pozornost diváka poněkud nekolísá. Na televizi výborné, vedle True Detective však přeci jen kapánek slabší. (26.06.2017)

Ryzí příběh ze sympatického prostředí drsných hochů, kteří nesdílí potřebu zbytku světa mazat si med kolem huby. Hluboký nádech a výdech. Pravda a láska v syrové podobě uprostřed novozélandské přírody předkládá etické otázky, jako je ta, zda je dobro to, co vidíme, nebo to, co opravdu je. Skupinka protivných a těžko snesitelných bab vnáší do ryzí scenérie kopců kolem jezera kontrast sebeklamu i směšné a kruté městské hlouposti. Oproti tomu charismatické duo hlavních postav (Robin a Johno) získává divákovy sympatie záhy. Jen Al má s Robin problém: "Umíš být velmi tvrdá. A nelíbí se mi, že to považuješ za svou silnou stránku." Rozuzlení případu je sice nápadně servírováno od samého počátku, takže konec nenabídne žádné překvapení, atmosféra jednotlivých příběhů, odehrávajících se synchronně na pozadí odporného zločinu, však přívětivě vtahuje do děje až do šťastného konce. Nakonec tedy divák omluví i přeci jen poněkud přepjatou stopáž. Strhující a velmi emotivní je pohřební kytarové provedení Bjork "Emotional landscapes" v předposledním díle, které jakoby vyvstávalo ze samé podstaty příběhu. (12.08.2014)

Jo hele a to mi to někdo srovnával s True Detective... jó vlastně hoši z "čelistí" (radiowave). Hm... no tak to raději koukat na vidláka Harlesona a mudrujícího McCounaInterstellara. Máte tu seriál s absolutně necharismatickou hlavní hrdinkou "detektivkou"... co občas chrápe s místním vidlákem v lese na mechu a nechá se u toho natáčet na Nokii 3110 ;-) Problémem je, že hlavní hrdinku herecky a charismaticky zastiňuje otec postižené.... do toho dementní bláboly Holly Hunter (kterou jsem vůbec nemohl v tom sestřihu poznat) co stanuje v kontejnérech v nádherné přírodě NZ. Takže jako záběry z National Geographic tam jsou luxusní a tak bych to asi tak i bral... a to jsem se vůbec nesnažil brát v potaz genderově zabarvení celého příběhu... (01.02.2015)

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)