Téměř chlap

Henrik se ztrácí sám sobě - ani jedna ze sociálních rolí, které na sebe v životě bere, mu nesedí. Sociální role kamaráda zamrzlého na prahu 20 let mu sice až donedávna vyhovovala, ale teď mu začíná téct do bot. Přítelkyně čeká dítě, pořádá párty na úrovni pro lidi, kteří ví, co a kdo jsou, a Henrik ztrácí půdu pod nohama. Začíná patřit do světa, do kterého patřit nechtěl, utíká před dospělostí i zodpovědností, ale ze své nedospělosti postupně sám dostává psotník. Kamera houpavě popisuje svět 35letého krizí osobnosti zasaženého muže s chlapeckou tváří, eskapády hořce úsměvné, posmutněle zábavné a hlavně - cyklické. Nikdy nekončící příběh Petra Pana začíná. (30.06.2012)

Společenský ztracenec, domácký ironik, přátelský blbeček, zakuklený šílenec - to je v kostce Henrik - s vystupováním, vzhledem k věku a společenskému statusu, tak trochu mimo naši sluneční soustavu... Na to, jak ho předvedl Henrik Rafaelsen, netřeba slov - musí se vidět. Navíc mně během sledovačky došlo, že tak nějak málo tančím, málo zpívám... prostě kousek Henrika v nás by nikomu neuškodilo :-) (29.07.2014)

Nejsem si jist, jestli popiska Film Europe se shoduje s tím, co jsem viděl. Dětinští kamarádi? Dvakrát tam byl s nimi na squashi, to ano, ale pak byl hlavně na nějaké sedánce se svými kolegy v práci, kde se hloupě opil a pak prováděl kousky hodné zastuzeného puberťáka, rozhodně nevím, co na čurání přes knihu Peter Pan v autě nebo na holubu u nosu je směšného. Pak se tam ještě schovával před kolegou za gaučem, v téhle trapné situaci bych se možná zachoval stejně, nu a na mozek mu šlo, že nemohl sexovat, takže pak rozčilen přišel za svoji maminkou a tam při siestě na gauči si hrál s pantoflaty. Kousíček psychologie tam byl v tom vztahu, ale milá přítelkyně se taky nezmohla moc na nic, akorát že je jí blbě jak to bývá při počátku těhotenství, a pak si stěžovala. Bylo to takové nesourodé, dohromady žádný děj, ani bych nevěděl, jak ho vyprávět. (29.10.2017)

Je Henrik prototypem muže budoucnosti? Je to Viking vzůru nohama? Ale, co je na něm vlastně tak nepřijatelného? Nemá rád práci (sedavé zaměstnání), rád by si užil s manželkou (to není až tak snadné), má rád strandu (i když mnohdy naivní a mnohdy obscénní), baví ho provádět hlouposti a vymýšlet si ke, miluje matku a hudbu. Proč je tedy pro společnost nepřijatelný podobně jako Aljoša Karamazov? Protože se oba nacházejí na v jednom bodě kružnice, ke kterému dospěli pohybem z opačných směrů: Aljoša mluví pořád pravdu a Henrik stále lže (sobě především). A kdo je tedy ve společnosti oblíbený? Přece ten, kdo umí vhodně (společensky) směšovat pravdu a lži (viz Goethe: Dichtung und Wahrheit). (19.11.2014)

Evropská filmová produkce neustále dokazuje, že se nám rozhodně vyplatí ji bedlivěji sledovat. Obzvláště její severská sekce v posledních letech vyprodukovala nespočet velice kvalitních snímků. Takže film Henrik vypadal velmi lákavě, speciálně i s návdavkem vítězství v hlavní soutěži na karlovarském filmovém festivalu. Bohužel Henrik nenaplňuje očekávání. Pojednává o dospělém člověku, který je tak nějak duší stále teenagerem (ne dítětem) a s tím jsou spojené problémy doma i v práci. Celkově ovšem velmi klidný film, nic podstatného se opravdu nestane a takhle nijaký závěr jsem už hodně dlouho neviděl. Opravdu nevím, čím by vás měl tento film nějak více zaujmout a popravdě ani čím nějak výrazněji naštvat. Od vítěze jednoho z předních evropských filmových festivalů bych čekal rozhodně víc. (08.01.2015)