Hedwig a Angry Inch

Moc pěkný punkrockový muzikál, který příjemně navozuje atmosféru newyorské punkové scény z počátku 70. let a jejich transvestitismus (New York Dolls, Jayne County). Hlavní hrdina/ka Hedwig obdivuje Davida Bowieho, Iggy Popa a Lou Reeda a musí se vypořádat s problémy lásky a svého pohlaví (moc pěkná písnička Origin of Love), ale taky peněz a rock'n'rollové slávy. Nejvíc mě ale dostal vtípek o tom, že Hedwigu vyhodili ze školy za referát o agresivním vlivu německé filozofie na rock s názvem "You, Kant, Always Get What You Want":) (03.11.2006)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

Napodruhé se mi to líbilo ještě mnohem víc a jen co doběhly závěrečné titulky, dal jsem na videu zpátečku a to krásné finále (tři písně + další dvě se závěrečnými titulky) si pustil znovu. HEDWIG AND THE ANGRY INCH se dá prostě vidět víckrát a řada z vás si ho snad i zamiluje. Pominu-li krásný příběh u kterého se ani nechce věřit, že je fiktivní, dále nádhernou vizuální stránku (animované sekvence, kostýmy, atd.), tak ze všeho nejúžasnější jsou ty písně. Je jich zde opravdu hodně a jedna lepší než druhá. Potěší zejména diváky s rockovým cítěním, ale skladby mají jak úžasné texty, tak skvěle propracovanou strukturu a jsou hodně rozmanité (od vypalovaček až po balady) a tak se budou nejspíš líbit všem. Samostatnou kapitolu by si zasloužil John Cameron Mitchell, který kromě režie ztvárnil také hlavní postavu (ještě dříve ji hrál řadu let na Broadwayi) a také se na filmu podílel i v dalších ohledech (spolupráce na scénáři, napsal monology, složil hudbu). V roli Hedwig / Hansela je naprosto dokonalý, úžasně zpívá a jeho výkon je tou pověstnou třešničkou na dortu. Prostě nádherný film, který se může směle měřit s kultovním THE ROCKY HORROR PICTURE SHOW. (07.01.2007)

dal bych tak 4 a půl hvězdičky - ale těch pět si to zaslouží za dvě věci: 1) super soundtrack (hudba, animované "klipy", originální texty) 2) je to vtipné! trochu jsem se bál, že se bude tlačit na city, jak tomu často u filmů s podobnou tématikou bývá, ale hlavní postava je zábavná, skvěle zahraná... a brutálně hlásí :) velmi milé překvapení, které můžu s radostí doporučit. (05.11.2006)

Za každou cenu neotřelý pohled na problematiku hledání sexuální identity. V každém ohledu divný film o divných lidech, kteří dělají divné věci. John Cameron Mitchell, stvůrce toho všeho, zároveň představitel titulní role „sešité transky“, si nenárokuje naše sympatie, neatakuje naše city a zoufale vás nežadoní „buďte tolerantní“. Vypráví jeden příběh, možná příběh svého života (ujetou historku s gumovými medvídky a berlínskou zdí by nevymyslel ani Charlie Kaufman). Možná příběh, který vás bude bavit a dojímat. Nezanedbatelnou část filmu tvoří hudební čísla s nikterak geniálními texty. Tyhle videoklipy doplňují jednoduché animované pasáže, připomínající stylem i jednoduchostí chápání světa výtvory malého dítěte. Tím asi bude také Mitchell - malým zvrhlým dítětem, které na plátno rádo nanáší výrazné barvy, aniž by jim dodalo nějaký řád. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Eodeon, Sokkk_y (20.06.2008)