Hedwig a Angry Inch

Písničky v tomhle hudebním filmu (muzikál to opravdu není) byly vcelku průměrné, avizovaný kontroverzní děj mi nepřipadal vlastně kontroverzní ani trochu... Úchylárna to sice byla, ale mě nějak nechytla. Když už jetý muzikál, tak Rocky Horror Picture Show, který, ač už je přes tři desítky let starý, je stále jednou z nejúchylnějších a nejpraštěnějších věcí, jaké jsem kdy viděla. (24.05.2008)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. (03.11.2006)

Vydarený kúsok podľa divadelného muzikálu na téma zmeny pohlavia, ktorý nato zvolil ako charakteristicky vhodnú formu, tak skvelé hudobné čísla ((ako hud. fanúšika ma potešilo najmä legendárne "I put on some make up - kebych mal pamäť na názvy tak napíšem orig. názov songu, ktoré som počul v niekoľkých live verziách od Polyphonic Spree (ktorých koncert ma upozornil na tento film) až po NOFX a páčil sa mi aj v podaní Hedwiga, rovnako ma prekvapilo ako výborne odsýpali niektoré iné songy (neviem či by som inej kapele zožral text používajúci slová typu Hádes a Osiris /Origin of Love inak podľa Aristofanesa/). Páčil sa mi aj zvláštne poňatý koniec, ktorý sa aspoň pre mňa dá vyložiť v niekoľkých variantoch a sám je symbolom hľadania vlastnej sexuálnej identity. K tomu správna dávka nadsázky a kvalitní herecký ensemble dávajú vyniknúť osobitému filmu ďaleko za hranicov mainstreamu, ktorý má v sebe ešte jednu rovinu (underground vs. mainstream ala Hedwig vs. Tommy Gnosis). Silný film, ale nie pre každého. SPOiLER P.s.: Pôsobili iba na mňa Tommy a Hedwig ako jedna osoba?? (09.06.2005)

Za každou cenu neotřelý pohled na problematiku hledání sexuální identity. V každém ohledu divný film o divných lidech, kteří dělají divné věci. John Cameron Mitchell, stvůrce toho všeho, zároveň představitel titulní role „sešité transky“, si nenárokuje naše sympatie, neatakuje naše city a zoufale vás nežadoní „buďte tolerantní“. Vypráví jeden příběh, možná příběh svého života (ujetou historku s gumovými medvídky a berlínskou zdí by nevymyslel ani Charlie Kaufman). Možná příběh, který vás bude bavit a dojímat. Nezanedbatelnou část filmu tvoří hudební čísla s nikterak geniálními texty. Tyhle videoklipy doplňují jednoduché animované pasáže, připomínající stylem i jednoduchostí chápání světa výtvory malého dítěte. Tím asi bude také Mitchell - malým zvrhlým dítětem, které na plátno rádo nanáší výrazné barvy, aniž by jim dodalo nějaký řád. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Eodeon, Sokkk_y (20.06.2008)