Žaluji!

Roman Polanski je v okruhu filmových diváků těžce uchopitelná postava. Tento původem židovský francouzsko-polský filmař se za celý svůj život stal přeživším holokaustu, přišel o ženu Sharon Tate (a jejich nenarozené dítě), díky její vraždě kultem Manson Family a jako režisér stojí za klasikami Rosemary má děťátko či Čínská čtvrť a také je tvůrcem Oscarového Pianisty a za tento film i získal Oscara v kategorii ,, Nejlepší režie´´. Polanski se ale především proslavil faktem, že byl v roce 2009 zatčen na základě zatykače souvisejícím se zneužitím nezletilé dívky v roce 1977. Polanski tehdy nebyl zatčen jen díky tomu, že Švýcarsko i Polsko odmítlo Polanskiho USA vydat. Polanski tak zůstal na svobodě a mohl nadále točit nové filmy. A ten jeho nejnovější (a dost možná poslední) vznikl vloni. Žaluji! Polanski natočil ve Francii a tento film pojednává o Dreyfusově aféře, případu z roku 1894, kdy důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství na základě zfalšovaných důkazů. Tahle kauza následně obletěla celou Francií, Dreyfuse se zastala i známá jména jako spisovatelé Émile Zola nebo Jules Renard a rozsudek se několikrát změnil. Prostě zásadní francouzská událost, která se pochopitelně jednou musela dočkat filmového zpracování. Polanskiho Žaluji! rozhodně poté není prvním snímkem, který tuto událost zpracovává v celovečerní podobě, předchozí film ale vznikl už v roce 1960 a tak by to trochu modernější zpracování možná přece jen chtělo. A ujmul se ho právě Polanski, přičemž toto zpracování se nakonec dostalo i na Filmový festival v Benátkách, kde bojovalo s Jokerem o Zlatého lva za nejlepší film a nakonec se musela smířit pouze se Stříbrným lvem, přesto je ale druhé místo na tak prestižním festivalu pořád parádní. Bylo to ovšem zasloužené? Roman Polanski je možná pedofil a polák, přesto se mu ale musí nechat jedna věc.... i v 86 letech točil jako bůh a pokud se skutečně neinspiruje Clintem Eastwoodem a nebude točit klidně i po devadesátce tak si myslím, že je Žaluji! případnou důstojnou tečkou za jeho filmovou kariérou. Polanski v podobě Žaluji! natočil svižně výpravnou filmařinu, která by paradoxně mohla sednout i lidem, pro které historická kostýmní dramata představují peklo. Hlavním hrdinou Žaluji! poté není Alfred Dreyfus, ale Georges Picquart, který byl pověřený aby vypátral onoho špeha, který práskal Německé říši. Picquart je zde ztvárněn Jeanem Dujardinem, který je bezpochyby jedním z nejtalentovanějších francouzských herců současnosti a role Picquarta mu neskutečně sedne. Fanoušci historické přesnosti budou nejspíše spokojení, protože všechno kolem skutečně vypadá jako bychom byli na konci 19. století ve Francii. Velmi dlouhá a komplikovaná Dreyfusova aféra je v Žaluji! zpracována jen v podobě nejmenších detailů a samotný Polanski film natočil podle knihy Richarda Harrise a společně tito dva též napsali scénář. Harris sám toto téma při psaní knihy detailně nastudoval a i díky tomu si i on očividně uvědomil, které detaily této aféry jsou důležité a které vlastně zase tak ne. I díky tomu má Žaluji! opravdu svižné tempo a Polanski tu svou pověstnou schopnou vypravěčskou ruku neztratil ani na stará kolena. Navíc si povolal kameramana Paweła Edelmana se kterým od Pianisty pracoval na každém filmu a právě Edelman dokáže udělat tento velmi dějově zajímavý snímek i vizuálně vtahující. A Alexandre Desplat potvrzuje svou pozici jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Polanski víceméně točí jako ze (své) staré školy a přesto dokáže udělat Žaluji! skutečně filmařsky svižným snímkem a vygradování některých momentů je prostě lahůdkové. Krom naprosto bravurního Dujardina je tu také Louis Garrel, u nás téměř neznámé francouzské jméno, který je sice jako Dreyfus zamaskován, přesto i on ale dostává možnost se herecky předvést a tohoto víceméně tragického muže podat velmi zajímavým způsobem. A i takový Mathiue Amalric, pro kterého mám osobně slabost už bondovky Quantum of Solace je dle mně velmi dobrý. Žaluji! skutečně částečně připomíná filmy, které se už dnes netočí a zároveň tu osobně přece jen cítím náznaky jisté hipsterské filmařiny, která víceméně občas působí jako uhlazený Martin Scorsese bez Rock´n Rollového hudebního doprovodu.. Je to velmi zajímavé prozkoumání jednoho pro většinu světa dost možná neznámého soudního procesu, ve kterém lze též nalézt jisté paralely se současným světem a především je to opravdová vysoká filmařská. Není revoluční, není dokonalá a přesto jde o potencionálně důstojnou labutí píseň jedné kontroverzní filmové figurky, kterou můžeme soudit z různých úhlů..... Kvality jeho posledního díla ale prostě nelze hodnotit jinak než palcem nahoru! (25.10.2020) (méně) (více)