Žaluji!

Předně: zoufale mi chyběla hudba. Desplatův štěk v závěru a jeden kankán to opravdu nevytrhli. Pokud by snímek provázela kvalitní hudba, měl by mnohem lepší spád a jiskru, čili tento tah Polanského za originální nepokládám. Jinak se jedná o výborně natočený, pravdivý, doslova šokující příběh, který mě zaujal celý. Dost pasáží mě vytáčelo až hrůza a vstoupit po tom všem zpět do armády, to snad nezasluhuje obdiv, nýbrž svěrací kazajku. Obsazení výborné- Dujardin je rolls royce a Garella vidím vždycky ráda, výprava, kamera, špionáže, intriky, justiční omyl, antisemitismus, neúcta k člověku, k dílu, ke spravedlnosti, proti tomu smysl pro čest a pravdu, vše pečlivě naváženo a postupně přidáváno do bublajícího kotle se zkostnatělou justicí, zaprděnou armádou, prospěchářstvím, odstraňováním nepohodlných, okořeněno jediným osobním setkáním pachuti všelijaké a přisoleno Zolovým fenomenálním novinovým článkem Žaluji!. Polanski si tímto kusem ostudu jistě neuřízl, ale maličko tomu chybělo a mohli jsme se tady rozplývat nad peckovním filmem. (28.04.2020)

Vypadá to jako béčková varianta obrazů Auguste Renoira a filmu s Jeanem Renoirem s těžkými kusy viktoriánského nábytku. Jako by to režíroval nějaký filmový znásilňovač. Ale Dreyfus má něco současného a má co říct i světu ve kterém žijeme. Polanski fakta z encyklopedie ilustruje pozorně, ale vlekle a s řadou zbytečností. Polanski dostal za film cenu rancouzské filmové akademie Cesar za pečlivost, důkladnost, důslednost dobové patiny, za politickou korektnost, za pozornost cizince vůči dějinám země, jež mu poskytla azyl. Ve filmu je polopaticky zdůrazňovaný antisemitimus – „Římané házeli lvům křesťany, my židy“, nanicovatá role Picquartovy milenky, již pochopitelně hraje režisérova manželka Emmanuelle Seignerová, i bezúčelné střídání časových rovin. Naopak účinkuje kresba prostředí od salonů po špeluňku, kde sídlí špionážní úřad, a také metodika vyšetřování, která mnohdy připomene seriál Dobrodružství kriminalistiky. Ovšem točí se vesměs kolem dopisů, což není zrovna strhující rekvizita, zvláště když se připočte úporná snaha, aby si vydatně „zahrál“ každý útržek papíru, každý klíč od dveří či od trezoru. Snímek Žaluji! je prostě hodně procedurální, konverzační a konvenční včetně stavby: jednu hodinu Picquart odhaluje pravdu, druhou hodinu se ji snaží zveřejnit navzdory odporu svých nadřízených, kteří se obávají blamáže. Aneb historické Tři dny Kondora, nicméně bez akce, bez tajemství a bez diváckých sympatií pro osamělého pěšáka čelícího spiknutí mocných. Jean Dujardin v hlavní roli zosobňuje až příliš hrdinský typ fešného oficíra, jediného spravedlivého mezi zaprodanci. Louis Garrel coby Dreyfus má zas poměrně málo prostoru a ostatní herci jen vyplňují příslušná políčka v modelové partii. Teprve zručně inscenované soudní divadlo vnese do akademické podívané vzrušení a napětí, zatímco vnější efekty v podobě šermířského souboje nebo digitální bouře nad Ďábelským ostrovem vyznívají uměle. Ještěže finální setkání obou klíčových mužů má pěknou pointu. Ale v tak popisném pojetí mohl Dreyfusovu aféru natočit kdokoli. Kdyby do případu nevinné justiční oběti zkusil Polanski propašovat paralelu s vlastním osudem „štvance“, byť sám se k vině za znásilnění nezletilé dívky přiznal, měl by film Žaluji! alespoň příchuť provokace. (22.04.2020)

Polanski nepolanski, väčšina sa bude nudiť. Dreyfussova aféra je niečo, čo je stredoeurópskemu divákovi na hony vzdialené. Ja som sa celkom tešil, ale postrádal som nejaké väčšie tempo, dramatizáciu i možno napätie. Cez dialógy sa preklenieme celým týmto nešťastným príbehom od podozrenia, až po vyšetrovanie, odsúdenie. Ale po tejto téme by Polanski nikdy nesiahol, keby Dreyfuss nebol jednoducho žid. A že chce poukázať na súčasný antisemitizmus? Tak ja fakt neviem, v akom svete ľudia žijete, ale západná civilizácia je celá ovládaná ľuďmi židovského pôvodu a žiadny antisemitizmus v Amerike ani Európe neexistuje, resp. len okrajovo v hlave pár bláznov moslimov. Široký antisemitizmus existuje len v islamských krajinách. Ale pre tie sa asi tento film netočil. (21.04.2020)

Samotný námět Dreyfusovy aféry by se dal určitě uchopit různými směry. V Polanského nejnovějším snímku jsem vnímal nejednou mnohem více politiky, justice a kriminalistiky, než toho silného lidského příběhu neprávem odsouzeného jedince, přesto jsem vnímal strhující film. Film Žaluji! se zabývá případem Dreyfusovy aféry do vyčerpávějící hloubky, nabízí až fascinující množství informací včetně zákulisních detailů, přesto si úspěšně po celý čas udržel nejen napětí, ale i mou plnou pozornost. Polanski si dokázal nejen pohlídat svižný střih, ale taky velmi dobře zvolil směr vyprávění, které zde začíná přímo Dreyffusovým odsouzením. Zatímco s postavou Dreyfuse se setkáváme spíše sporadicky a celistvý obraz o jeho aféře si vytváříme až postupně, do centra pozornosti se od počátku dostává postava velitele Picquarta a jeho boj za spravedlnost. Musím říct, že zejména druhá polovina snímku toho na poměrně malém místě dokázala přinést hodně i k zamýšlení, ať už šlo velmi kritické vykřeslení armády (zejména odporný postoj majora Lautha, který fanaticky slouží svým povinnostem a morální otázky viny či života lidí mu při tom zůstavají úplně lhostejné) či dilematická otázka pro Dreyfusse, do jaké míry má cenu přijmout milost i bez oproštění falešného obvinění. Celkově nádherná filmařina „ze staré školy“ v nové filmu, hutném obsahově, formálně i svým nadčasovým přesahem. K dokonalému zážitku jsem snad jen občas postrádal trochu výraznější hudbu. 85% (20.11.2020)

Ve chvílích, kdy se podplukovník Picquart snaží přesvědčit své nadřízené o Dreyfusově nevině, může divák jen bezmocně skřípat zuby. Totéž platí i o sekvencích ze soudní síně a u ukázkách, kam až snaha o prosazení spravedlnosti hlavního hrdinu dovedla. Nicméně pokud jde o samotné vyšetřování či chvíle z Picquartova osobního života, tak film trochu ztrácí a taktéž bych ocenil více prostoru pro Dreyfuse a jeho rodinu. Na to, že právě Dreyfus je styčným bodem celého filmu, je ho tu na můj vkus strašně málo. Každopádně slušná práce a člověku ten tupý antisemitismus, se kterým se ostatně setkáváme i dnes, prostě nejde na rozum. 75% (17.05.2020)