Pád Bílého domu

Tak jo. Přepadení v Pacifiku ode mně dostalo jednu hvězdu za Missouri. Ve světle Olympu si říkám, že by si možná zasloužilo i dvě, páč je v něm přece jen trochu toho nadhledu. Zato zde se díváme na dojemný záběr padající rozstřílené vlajky s hvězdami a pruhy a zcela vážně se po nás chce zaplakat nad pošlapáním symbolu svobody. Do toho padají inteligentní věty jako "nechtěli zničit jen nás, chtěli zničit náš způsob života" či "nepřítomnost amerických vojáků bude znamenat válku". Buch hlavou o zeď. Když zapomenu na patos k zeblití, zůstane film se spoustou pitomostí. Nejdřív jsou za pitomce všechny US bezpečnostní složky, přičemž banda teroristů připomíná bandity z Vinnetouovek (nehledě na to kolik jich padne, je jich pořád stejně), pak se to otočí a ti zlí teroristé se nechají porcovat jeden za druhým mezi správně emericky tvrdými hláškami tvrdého Skota v hlavní roli. Kde zláci nabrali AC-130 se nedozvíme. Logika v osobní motivaci postav neexistuje. Ovšem, to není důležité, Amerika, světový mír, víra a láska byly zachráněny. BTW když ta vlajka padala dolů, nešlo si nevzpomenout na Mars útočí a vlaječku Marťanů. Kde jsou časy Brooklyn's Finest... (29.06.2013)

Vždycky jsem chtěl být umělecky založený hnědoprc. Proto jsem v hloubi své červivé dušičky doufal, že film bude na dvě hvězdy - a ono jo! Za kvalitní akci, předváděnou nesympatickým šudlařem s xichtem, elastickým jako totem, a za vynikající trikovou stránku věci, jich totiž více dát nemůžu. Ku zbytku, tedy námětu, dialogům, celkovému vyznění nebo (chcete-li) přesahu komentovaného díla následující smutné věty. Gramsci přepracoval teorii hegemonie. Wallerstein vycizeloval teorii světového systému. Fuqua to uvedl na plátno. Znalí již vědí, co chci sdělit, neznalí nechť si načtou, nebo se na to vyserou, jak je libo.... scény, ve kterých jůes vlajka třepotá ve větru, americká ministryně zahraničí RUTH, jsa vlečena na smrt, drmolí přísahu věrnosti právě onomu symbolu, kde oddaná soldateska s úsměvy na tvářích chcípá pro adorovanou otčinu a její nejvíc hodně nejlepčejčejší ideály, jen nahrávají paranoidním NWO dementům typu Croft. Zkrátka - tento propagandistický bijáček raději neměl vzniknout. Když je něčeho moc, je toho příliš. A tady toho bylo nasráno až nad hlavu. (21.08.2013)

Kdysi jsem četl takové ironické popíchnutí, že herci jsou nejlépe placení prostituti na světě. Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale v tomhle filmu se to ukazuje náramně. To, co tady ve druhé půli s kamennou tváří pronášejí, zcela vážně a plni patosu, to by položilo i sebemrskajícího masochistu. A nejvíc mi bylo líto Morgana Freemana. Jeho účast, protlačena producenty jenom proto, aby si odškrtli aspoň jedno slavné jméno, je tu zredukována na stále stejný bezradný apatický výraz, kdy je zcela zřejmé, že Morgan tu vlastně nemá co hrát a jeden jeho rozčilený několikasekundový výraz už na tom nic nezmění. Americký prezident je tu vzor čestnosti, udatnosti a vědomí vážnosti svého postavení, kdy už jenom čekáte, až z toho všeho začne srát mramor. Všechny repliky, které lítají vzduchem mezi Butlerem, vojenským štábem a šéfem teroristů jsou pak ekvivalentem esence demence, že už i ty zpomalené scény s prostřílenou americkou vlajkou, ´Cerberus kód´ a hrdinný výkřik „Přísahám na vlajku Spojených států amerických!“ vám připadnou jako tím nejmenším prohřeškem na diváckém vkusu. Ten film měl prvních cca 45 minut našlápnuto dobře, díky staromódní ´osmdesátkové´ akci, kdy teroristi a bodyguardi padají na zem jak po zásahu vojína Matrixe (tímto zdravím Arnolda), ale pak všechny aktéry a zejména scenáristy obestoupil duch Chucka Norrise, bez sebemenší špetky nadhledu a všechno šlo do hajzlu. Zlatý Schwarzeneggerovo ´Komando´, to je proti tomuhle vtipná odlehčená komedie plná hlášek. (29.06.2013)

Jak se dá spojit ultrapatos rozstřílených vlajek v záři večerních červánků a "down to earth" thriller o špičkově vycvičeném buldozeru, který někdo hibernoval za časů Reagana? Dost blbě. O tom to celé je. Bavily mě odkazy na devadesátkové filmy podobného typu (rozevlátý steady cam, prezident family guy a soundtrack na pomezí táhlých smyčců a pompézních hradeb dechů), co mě fakt nebaví je totální absence nadhledu - nejen v té ódě na svrchovanou moc USA a bezchybnost jejích hlídacích psů (Butlerů), ale především v obrazu severokorejského nepřítele, který je tak nudně okleštěný na nenávistné a brutální jádro, že souboj s ním postrádá cokoli emotivního a on sám je naprosto nezajímavý (navíc držka jednoho z nejdementnějších bondovských padouchů tomu dělá medvědí službu). Střídání solidní akce s divadelními (a de facto naprosto odlidštěnými) proslovy záhy přestane bavit. Srovnání s Die Hard je mimo mísu, tenhle film působí v jádru mnohem zastaraleji - a tam, kde zkouší působit moderněji, se to s jeho prostotou tluče. Škoda, fakt jsem tomu šel naproti a první půl hodinu se výtečně bavil. [50%] (08.04.2013)

Koukám, že jsme měli s Gilmourem stejné déjà vu. Jsem na 100% přesvědčená, že tam byl použit nejméně jeden záběr z filmu 300. Každopádně, akční nářez byl skvělý, ale obsahově to stálo za píp. Stále nevím, co jsem si z toho filmu měla odnést za poselství. Pro Američana je to snadné, prezident je roven Bohu, je to vzor čestnosti a obětavosti, a jeho záchrana je to nejdůležitější na světě. Proto nevadí obětovat pravé křídlo, obětovat levé křídlo - nejlépe obětovat obě křídla, a to nejen Bílého domu. Pro ostatní? SPOILER Prezident je trouba, který by měl být zastřelen za blbost, aby blba zachránili, obětují spojence, a ve finále celý stát, čili na USA se absolutně nedá spoléhat. Členové ochranky jsou jak hmyz, který vylézá z jednoho otvoru a tam se postupně nechává masakrovat, patrně, aby svými těly ucpali vchod. Jejich bezpečnostní systém stojí za prd, ale zato mají uvědomělé členy strany, které by jim Kim mohl závidět (musím se, přiznat, že jsem při scéně s ministryní obrany přemýšlela, co by asi ječela Parkanová, co by asi zazpívala?). Ach jo. (05.07.2013)