Eden

V obsahu v úplnom závere užívateľ "sochoking" (ktorý mimochodom píše veľmi solídne obsahy k snímkom) navádza na polemiku, či hlavná hrdinka tohto čisto myšlienkovo drsného snímku, prepadne takzvanému: ''štokholmskému syndrómu''. Je to v podstate porucha vo vnímaní, kedy si OBEŤ vypestuje k PÁCHATEĽOVI určité citové puto, začne ho obdivovať, ochraňovať, ba dokonca to môže zájsť tak ďaleko, že sa stane závislou na fyzickom týraní touto konkrétnou osobou. Priznám sa, toto mňa osobne nalákalo viac ako samotný príbeh. A tak to napíšem alibisticky, čo mi nie je príznačné ani vlastné. Film je to dobrý, pomerne realisticky vyobrazený, no z pohľadu nastolenia otázky zo záveru obsahu, je ďaleko lepším snímkom: "The Poughkeepsie Tapes". (07.02.2021)

Příběh natočený podle skutečné události z roku 1994, s dobrými hereckými výkony (velmi mě bavil Beau Bridges, taky Matt O'Leary nehrál vůbec špatně…). Eden (v hebrejštině Rozkoš), jméno hlavní hrdinky, nomen omen zajisté není! Rozkoší tento příběh není! ~ Snímek Eden nám zprostředkovává realitu obchodování s bílým masem, realitu novodobého otrokářství za účelem sexuálních služeb, přičemž /následují spoilery/ hranice mezi otrokem a otrokářem se s přibývající stopáží ztenčuje a následně ruší… O stockholmském syndromu bych nemluvil, dívka – po počátečním vzdoru, který nikam nevedl – racionálně došla k závěru, že je třeba postupně a vytrvale budovat podmínky, aby se útěk a odstřihnutí se od věznitelů zdařil… (Samotné odstřihnutí sledovacího náramku patří k nejsilnějším momentům…) ~ O svobodě, o hodnotě lidského života,… (15.04.2013)

Otevřít si v dnešní době kurvinec s šestnáctkama, které nechtějí makat zrovna moc dobrovolně a se zanícením, je docela opruz! Kdo se má s těmi, co zvlášť hrubým způsobem porušily pracovní kázeň furt někde zakopávat, a to navíc tak, aby je nevyhrabali kojoti, střední management je musí pořád hlídat, aby nehryzaly platící zákazníky do svědomí, a to ani nemluvím o tom, nakolik přijde pravidelná údržba podvozků. Holt sehnat dneska loajální, samostatnou a kvalifikovanou pracovní sílu je těžká řehole. Naštěstí tu máme Korejce, co jsou od přirození schopni dřít dvanáctky bez nároků na přesčasy, a tak je zasloužený kariérní postup nemine. Poutavé, výborně natočené a zábavné, jen mi trochu vadilo, že takový megalomanský velkoobchod s masem tří barev a půjčovnu vagín je schopen ušéfovat dvacetiletý, vychrtlý narkáč bez MBA a vyšších manažerských kurzů řízení náctiletých otrokyň. (19.03.2013)

Není to špatný, ale čekal jsem to lepší. Na to, že je to kratší, tak mi přišlo, že na to čučím tak přes dvě hodiny. Docela hodně zamrzí, že v tom není skoro žádné násilí a už vůbec žádný sexík. Mohli toho předvést mnohem víc. Skoro žádný detaily, to je asi největší mínus. Herci mi taky nepřišli nějak zvlášť extra. Například ta střelba na (skoro) začátku byla hodně trapná, až amatérsky udělená. Některé scénky si opravdu zasloužily mnohem lepší napjatost. Na druhou stranu to má dost dobrou myšlenku (i když je podobných filmů mraky). Trochu se mi líbilo i to chování otrokyň. Bylo v nich vidět, že jsou fakt na dně a bezmocné. Kupodivu se mi líbila hudba, mohlo jí být o dost víc. Závěr snímku bohužel nic spešl. Jednou vidět to asi stojí za to, ale víckrát bych si to určitě nepustil. Aspoň to můžou promítat ve školách :D „Víš, jak jsem se přestala bát jehel?“ „Představím si někoho, kdo mi řeže ruku motorovou pilou, tahle malá jehla je oproti tomu nic“ (09.12.2018)

Neradno sa na prvom rande dávať dokopy s hasičom, najmä nie ak má odznak z hračkárstva... Spočiatku hnusne nechutný film o novodobom otrokárstve prosperujúcom priamo v USA, pričom okolo žijúci ľudia a „klienti“ to majú úplne v prdeli. Neskôr sa hranica medzi otrokom a otrokárom stenčuje až ju nevnímame a nakoniec nevieme, či pomsta vôbec príde alebo ani nepríde... (21.03.2013)