Vymítač ďábla

Jedna z vlajkových lodí hororového žánru a dnes již velká klasika. Líbila se mi hlavně závěrečná dvacetiminutovka s vymítáním a potom některé záchvaty, které měla malá Regan během filmu. Zejména její děsivý hlas a otočená hlava stojí za to. Mezitím však bylo několik nudnějších pasáží a během celého filmu jsem bohužel neměl ten správný hororový pocit, na který jsem se tolik těšil. V roce 1973 musel Exorcista nejednoho diváka vylekat, dnes už jde spíše pouze o zajímavý pohled na poničenou duši dívky, kterou ovládají démoni. Lehký nadprůměr. (17.02.2013)

Klasický a právem legendární horor. V době natočení vyvolal silné rozhořčení mezi kritikou i diváky, díky nechutným a tvrdým scénám. A přátelé, ty scény jsou účinné i dnes. Začátek sice vypadá úplně jinak, než z hororového filmu a horor jako takový nastupuje až zhruba v polovině filmu. Ale ten začátek je takový rozjezd a rozdýchávání na zbytek filmu. William Friedkin ho natočil jako svůj druhý a vlastně svůj poslední velký film. Ellen Burstyn výtečně zahrála vyděšenou matku, démonický Max Von Sydow zkušeného vymítače a Jason Miller excelentně ztvárnil otce Karase, tvrdého muže, který asistuje při vymítání. "Vymítač ďábla" je nezapomenutelný film, stejně tak i finální záběr na venkovní schodiště, záběr legendární a tolik napodobovaný. (19.08.2006)

Vymýtač ďábla natočil zjevně tvůrce, který rozuměl filmovému řemeslu, divákům i trhu. V době natáčení vrcholila vlna zájmu o módní satanistickou tématiku a publikum už bylo na ledascos zvyklé. K jedněm z mála tabu, které zbývaly, patřilo spojení satanismu s dítětem coby symbolem nevinnosti. Během krátké doby vznikly hned tři žánrové kousky, které se o to se zdarem pokusily a získaly status kultovních filmů. Vedle Omen a Rosemary má děťátko to byl právě Vymýtač ďábla. Šokovaní diváci se zatajeným dechem sledovali, jak se z křehké dívky stává vulgární monstrum plné zloby. Pro mě bohužel byl Exorcista vždycky film, kde funguje prolog a závěrečná scéna. To, co je mezi tím, a je toho logicky drtivá většina, jde pro svou přílišnou doslovnost mimo mě. Prolog, který vlastně ani dějově nesouvisí se zbytkem příběhu, je naplněný zlověstným očekáváním, napětím a hrozivou předtuchou. Něco není v pořádku, ale ještě netušíte, odkud přijde úder. V poslední scéně snímku kamera míří na schodiště před domem, kde krátce předtím zahynul člověk. V tom pohledu cítíte nevyřčenou otázku - bude ten děs pokračovat? Zbytek filmu hraje s natolik otevřenými kartami, je tak popisný, že je pro mě zkrátka nezajímavý. Režisér se mnou chce citově manipulovat, jenže nepíšeme počátek 70. let a už to nefunguje. Pro mě stále platí, že strach a napětí vyvolává nejlépe to, co nevidíš a neznáš. Tam, kde tě nechají tápat v nejistotě, bývá film nejsilnější. Takový snímek V moci ďábla je pro mě mnohem atraktivnější a působivější. Celkový dojem: 40 %. (08.11.2013)

To, že Vymítač ďábla je jeden z nejslavnějších hororů vůbec a naprostý kult, ví snad i naprostý filmový neznalec. Natěšeného diváka by však mohla zarazit poměrně nezáživná první část filmu, která trvá zhruba něco přes půl hodiny. Seznamujeme se s otcem Merrinem, který na své pouti v daleké zemi objeví děsivě vzhlížející sošku, o níž ještě netuší, že má nekalé plány s jednou dospívající dívkou Regan. Regan vede celkem poklidný život se svou matkou. Mezitím se také setkáváme s otcem Damianem, jehož jedinou náplní v první části příběhu jsou pravidelné bohoslužby, vycházky a obtížný vztah s matkou. Jinak se v podstatě neděje vůbec nic. Ovšem od chvíle, kdy matka Regan pořádá večírek, na kterém její dcera způsobí nemalé Faux pas, se, až do této chvíle docela klidný tón celého filmu změní a na diváka začne dopadat hustá atmosféra a ten pravý, ryzí, děs a strach. Již v tomto momentu, kdy kamera ze zadu Regan zabere, jsem pocítila nával strachu, seděla jsem jako zařezaná a tato pozice mě až do konce filmu téměř neopustila. Poté začíná to, na co většina diváků od začátku netrpělivě vyčkávala. Mezi nejděsivější pasáže rozhodně patří ten "devil scream" při němž tuhne krev v žilách a úplně "stačí", aby pronikal "jen" ze zavřených dveří. Linda Blair je démonická, ovšem perfektní masky také udělaly svůj velký, záslužný kus díla:) Myslím, že kdybych na tomto filmu byla v roce ´74 v kině, živá bych z tama nevylezla:) Tehdy to musel být pro diváky, i vůbec pro celou veřejnost i svět pořádný masakr:) (08.03.2013)

Juhůůůů... Tak tohle můžu. Není to ani tak horor, jako mistrovský příklad toho jak budovat atmosféru (v tomhle případě strašidelnou). Od začátku do (téměř) konce se v nás cosi nepříjemného probouzí a postupně to evoluje do lehkého znepokojení, upřímného strachu, v některých případech i hrůzy. Nechybí efektní lekačky (teď nevím jestli je to i v neprodloužené verzi, ale ten obličej, který se jen tak nediegeticky párkrát na setinu sekundy mihne filmem je šílený), zlo v těle dítěte (velice efektní), na svou dobu špičkové triky - nic naplat, dnes už se z nich nepoděláte - a výborné herecké výkony, což je vlastně alfou a omegou hororů, tak nevím, proč v nich většinou hrajou takové polena. Psychologie postav pracuje jak dynamo, charaktery jsou precizně vykreslené... opravdu, kouzlo Vymítače spočívá hlavně v tom, že krom toho, že se jedná o opracdu děsivý horor, jde zároveň o po všech stránkách velmi kvalitní film. Neviděl jsem Omen, ale desítky jiných hororů ano. Tenhle je pro mě numoro uno. V rámci žánru plní kotel. 90% (18.07.2006)