Vymítač ďábla

I přes možná zajímavé a pro mě kontroverzní názory některých ostatních komentátorů se v žánru hororových filmů těžko hledá lepší a i po tolika letech působivější film, než právě první Exorcist. Dnes se jistě dá zhlédnout plno krvavějších, extrémnějších, oplzlejších a drsnějších hororů, ale málokdy narazíte na to hlavní - atmosféru. Ponurou a temnou, místy až mrazivou, gradující a podmanivou... U jiných hororů to nezažívám, tady se nebojíte toho, kdo na vás kde vybafne či jaká vnitřnost kde vyhryzne, ale postupně se buduje komplexní obraz dítěte posedlého ďáblem. Do toho přichází typově přesný Max von Sydow a hlavní dějová osa filmu je daná - boj lehce zranitelného člověka s vyšší mnohem silnější silou, která je nebezpečná hlavně svým neznámem a nepředvídatelností. Metafora nejenom čehosi metafyzického, avšak především boje člověka s hlubinami vlastních temných stránek duše a chorých zákoutí mozku, psychických poruch, deviací, obsesí, posedlostí... Možná už nás tak dnes v éře South Parku nešokuje a nepobuřuje postava malé holčičky vykřikující oplzlá a vulgární slova a strkající si krucifix do rozkroku, ale přesto tu stále zůstává tenhle archetypální symbol dětské čistoty a její nedotknutelnosti. A jestli už ani tohle nepociťujete tak palčivě, pak tu zůstává alespoň výborný horor na čistě psychologické bázi. A scéna, jak malá Regan sbíhá v neanatomické poloze po vykloubených rukou ze schodů, je nezapomenutelná a dodnes mě při jejím vybavení mrazí... (19.01.2007)

"I think I've lost my faith..." Již knižní předloha vzbudila takovou vlnu pozornosti, že si to Warner Bros nemohli nechat ujít a práva na adaptaci zakoupili takřka ihned. K zrealizování byla krom autora zvolena vycházející režisérská hvězda. William Friedkin. O Exorcistovi se mluvilo a psalo všude, většinou v negativním smyslu. Což je jak známo ta nejlepší reklama. A davy se jen hrnuly, výdělek byl enormní. Avšak pod slupkou vší té kontroverze, zákazů promítání, zatýkání provozovatelů kin za neoprávněné projekce, omdlévajících diváků, rozhořčení mravokárců a zkazků o režisérově terorizování štábu se ve své době tak trochu zapomnělo na film jako takový a jeho přínos (nejen) žánru. Štědrá nominační pozornost Akademie na tom nic nemění. Sice Exorcista z dnešního pohledu zastaral po stránce děsu a šokování, ale stále perfektně funguje na zneklidňující bázi "co by kdyby". Takové to nahlodávání jistoty, že žádné paranormálno v našem světě přeci není. S velmi podobnými "strachy" přímého setkání našeho světa s iracionálnem pracuje i o pět let mladší, neméně fenomenální, Dotyk medusy. Ale asi si to myslím sám... Nejlepší momenty? Krom profláklého závěru mě nejvíce dostala zvukově utlumená snová pasáž. Naopak mě velmi mrzelo naprosté zazdění geniálního hlavního hudebního motivu. Naprosto nechápu proč je ve filmu takřka nevyužit. Exorcista je důkazem toho, že k dobrému horroru stačí "pouhé" tři věci. Režisér s uměním budovat a postupně zhušťovat atmosféru, dobrý scénář a především herci. Škoda, že taková kombinace se v tomto žánru poštěstí jednou za uherský rok. A to ještě v tom lepším případě. Je dobře, že Vymítač došel po filmařské stránce uznání alespoň časem. Film i Friedkin si to rozhodně zaslouží. (09.02.2008)

Horor? V určitém ohledu jistě ale o tom až později. Pro mě osobně především excelentní zamyšlení nad střetem racionálna/iracionálna. Film zachycující naše omezení při konstruování a chápání reality, a tím v konečném důsledku potvrzující krizi modernity a víry/idejí. Opus VYMÍTAČ ĎÁBLA/EXORCISTA prohlubující naše pochyby, jak to vlastně všechno bylo a je, právě proto považuji za jedno z nejlepších existenciálních/psychologických dramat. A teď k tomu hororu? Ano, film je zaobalen v hororovém hávu; ale pro mě osobně to má asi stejný význam jako hovořit o Jarmuschově MRTVÉM MUŽI jenom jako o westernu. Oba dva filmy si berou z daného žánru nezbytné ingredience, ale nekončí u toho. Nenechávají se zvoleným žánrem omezit; zvolený žánr dalece přesahují. Shrnuto a podtrženo: Nemusíte se u tohoto filmu zrovna bát, abyste si přesto na konci filmu řekli: "Páni, to byla jízda." (27.08.2004)

Poprvé jsem tenhle film viděl někdy v patnácti letech.... Tu noc jsem nespal. Pak jsem si pořídil knižní předlohu, přečetl ji a zjistil, že jde asi právě o tu výjimku z pravidla, kdy je adaptace lepší. No a director´s cut jsem si už šel vychutnat do kina. Vymítače jsem znal nazpaměť, věděl jsem, co od něho mám čekat, kdy přijde jaká scéna (těch pár vynechaných tam ale ani tak být nemuselo, stačil by jen digitální remaster), ovšem TAK POS**NÝ JSEM V KINĚ V ŽIVOTĚ NEBYL! Co se týče hororů, jde o nenapodobitelnou věc, díky níž se skoro u každého filmu, který si říká horor, usmívám. Scéna vymítání je na infarkt. Bez debat nejlepší horor všech dob. (15.01.2008)