Francouzská spojka

Dnes už klasická drsná kriminálka z dob, kdy si ještě policajti neříkali vyšetřovatelé a ve flitrových oblecích se za opičích zvuků neproháněli v naleštěných sporťácích ... Snímek Williama Friedkina (např.: The Excorcist -´73) natočený na motivy skutečného případu a u nás distribuovaný s podtitulem Štvanice,, nám představuje Gena Hackmana v roli Pepka Doyla, otrlého newyorského detektiva, který spolu s parťákem Buddym (výborně sekunduje lovec žraloků Roy Scheider) narazí při prohánění feťáků a překupníčků drog (Kdy ses naposledy v Poughkeepsie šťoural mezi prstama na nohách ?!!) po ulicích Brooklynu, na stopu francouzské spojky Charniera, elegantního záporáka, jinou ligu, chystajícího velký kšeft s heroinem. Pepek vycítí příležitost a zakousme se do případu jako buldog ... Geniální režie, přesné herecké výkony, syrová ruční kamera, hudební doprovod, a především reálnost a špína newyorských ulic dohromady vytvářejí atmosféru hustou, že by se dala krájet ... Nezapomenutelná Charniérova finta v metru spolu s asi nejnapínavější automobilovou honičkou všech dob pod dráhou nadzemky, udělaly z fimu kult. Při jejím natáčení se Friedkinovi zdála neustále málo drsná a pomalá, nakonec se posadil s kaskadérem do auta, aby jízdu vyzkoušel na vlastní kůži a po jejím absolvování byla bledým režisérem odsouhlasena jako dostatečně akční ... Společně s Mississippi Burning nejlepší kousek s Hackmenem. (03.02.2007)

Stejně jako "Drsný Harry", "Magnum Force" nebo "Bullitův případ" patří "Francouzská spojka" mezi nejlepší kriminálky staré drsné školy. Film, který je i po pětatřiceti letech po svém natočení stále atraktivní, drsný a syrový a nachází si stále nové obdivovatele. Gene Hackman ve své první velké roli podal skutečně excelentně tvrdého poldu Jima Pepka Doyla a zaslouženě za něho obdržel Oscara. Fernando Rey jako uhlazený dealer elegán Charnier je příjemně kontrastující s rozevlátým a bohémským Pepkem a je jedním z nejlepších záporáků, které jsem ve filmu viděl. O čtyři roky dříve než se pustil do boje s lidožravým žralokem, podal Roy Scheider perfektní výkon coby Pepkův parťák. Do filmové historie vstoupily též scény jako sledování zločince v převlečení za Santa Clause, honička s nadzemkou v protisměru, pokus o polapení Charniera v metru a otevřený konec, který prahl po pokračování. Dvaatřicetiletý William Friedkin stvořil svoje první velké dílo, za které získal Oscara a žádným svým pozdějším snímkem jej nepřekonal. (06.03.2005)

Čekal jsem drsnou akční detektivku s parádníma hláškama, krvavýma přestřelkama a s hláškujícím hlavním hrdinou prostě neco jako Dirty Harry. A co jsem dostal? Skoro po celý film nudnou sledovačku s Hackman, který si štourá mezi prstama a myslím že on to taky jediný zachranuje. Libila se mi honička jak pronásledoval to metro a přestřelka se sniperem. Nic víc mě moc nezaujalo. Snad jen prostředí a to je vše. Konec taky posrali, (13.02.2014)

Co dodat?! Klasika všech klasik. Krimi „ze staré dobré poctivé školy“. Syrové až do morku kostí, bez zbytečných (rušivých) naplavenin, jdoucí přímočaře od samého počátku až do úplného závěru jistojistě za svým cílem. Téměř se nechce věřit, že toto dílko se honosí značkou „made in USA“ a nikoliv France. Ovšem, již na druhý pohled, (když si člověk přečte jméno režiséra), to tak nepochopitelné již není. William Friedkin byl (je) mistr v budování a gradování atmosféry, který se musel nutně upsat krví samotnému ďáblu, o čemž nás ostatně dostatečně přesvědčil o 2 roky později. (Možná) by člověk mohl mít určité výtky k lehce odfláknutému finále, ale ten, kdo viděl pokračování, mi dá jistě za pravdu, že tomu tak není. A co že je hlavní devízou této krimi, vyjma již zmiňované bravurně gradovanné atmosféry, jisté Friedkinovi režie a parádně se doplňujícímu duu Hackman – Scheider, z nichž prvně jmenovaný přeci jenom hraje první housle?! Bezesporu jsou to (mnohými již zde zmiňované) památné scény sledování na ulici, v podzemce a automobilová naháněčka Hackmana s nadzemkou. Pokud pro nic jiného, tak min pro tyto scény se vyplatí tento nestárnoucí snímek shlédnout. P.s. doporučuji podávat s tataráčkem popř. krvavým steakem a šťopičkou tulamorky na ledu, jejíž příjemná chuť se vám rozlije po celém těle a spolu s gradující atmosférou se postará o nezapomenutelný zážitek. 88% výstižný komentář: uživ. Isherwood (19.05.2011)

Podobně jako u Bullitova případu, tak i u Francouzské spojky jsem skrze věhlas těchto snímků očekával něco víc a tudíž po sledování mám spíše rozpačité dojmy. Možná, že závěrečné scény mají nějaký ten až filozofický přesah, o kterém se mluví a píše, ovšem film jako celek mě rozhodně neposlal do kolen a jsem si jistý, že mi v paměti neutkví na dlouhé roky žádná ze scén. (09.08.2015)