The Green Inferno

Pižmový gastrofyzik Jiří by řekl: „Nemáte řidiče buldozeru, dejte tam aktivistu.“, ale tady vaří Zdenda. Sice nám trochu zčernal, v obličeji zežloutl a zmenšilo se mu poprsí, ale je to on. Nabídne v kouři uzené filety z nasoleného aktivisty, aktivistku nadívanou zelím či syrového aktivistu al dente. Popřál bych vám dobrou chuť, ale to by číšníka nesměl dělat Eli Roth. Úvod s masivní letákovou kampaní, cirkusáky a alegorickými vozy zvládl v pohodě, s tím on problém nemá, ale jak už bývá u něho zvykem, nedokázal najít rovnováhu mezi černým humorem a porcovacím gore, které je sice explicitní a odvázané, ale v současné době, kdy je dekapitací a podobných prasáren plný internet, už jen těžko šokuje či vzbudí kontroverzi. Kdyby místo sraní v rohu klece a zkouřeného humoru zapracoval na atmosféře, hned by Zelené peklo lépe dostálo svému názvu i odkazu. U scény mezi závěrečnými titulky jsem nabyl dojmu, že při jejím vymýšlení nějaký peruánský domorodec zaměnil Eliho čelní lalok za vajíčko na hniličku.. (01.12.2015)

Nie som si istý, čo chcel Eli Roth povedať. Kanibalizmus je zlý? Je. Extrémni ochranári prírody môžu byť väčšie svine, než tí, ktorí denne zrazia k zemi stovky stromov v amazonskej džungli? Isteže, môžu. Alebo niečo iné? Neviem. Nie som si dokonca istý ani len tým, že on sám vedel, čo chce povedať. A či vôbec niečo. Azda by vari i bolo najlepšie, aby nechcel povedať nič. Lebo ak chcel „len“ šokovať, pobúriť, znechutiť a znepokojiť... tak nakrútil najlepší film svojej kariéry. Ak ním chcel aj niečo povedať... je naivný. Chvíľu trvá, kým sa to rozbehne, ale potom sa jatky už nezastavia. Vrtuľa, šípy, mravce, trhanie holými rukami, črevá... Tieto scény dokážu konkurovať aj peklu, ktoré v osemdesiatom rozpútal Deodato v hlavnom inšpiračnom zdroji The Green Inferna a to v Cannibal Holocaust. Dané pasáže si nikto normálny nebude užívať, ale svojím spôsobom sú fascinujúce. A to som sa ešte nerozpísal o rannej toalete. O scenáre v kanibalských teroroch nejde, ale toto bola bieda aj na ne. Prečo robil indiánsky kmeň obriezku cudzej bielej žene, keď to bol interný rituál na prekročenie prahu dospelosti? Odkiaľ hrdinka na konci vedela, že utečenkyňa svoju strastiplnú cestu k člnu neprežila? Veď to vedela len jej milenka a tá tesne po tom, čo to zistila, spáchala samovraždu. Prečo Indiáni neskonzumovali aj tých, ktorí zomreli pri havárii lietadla? Prečo tak nehospodárne narábali so zásobami živého jedla? Prečo na konci kryla kanibalov? A čo jej vlastne urobili v stane po nadrogovaní? Škoda, že o čo menej sa Eli držal v úzadí v gore, o to hanblivejší bol v oblasti sexu a nahoty. Dvojnásobne, keď mal k dispozícii kočky v čele s Lorenzou Izzo z Knock Knock. Niekedy je to až smiešne - dievča má nohavičky dve sekundy po tom, čo jej ich domorodci strhli a neskôr jej oblečením zakryjú spodnú časť tela, hoci idú robiť obriezku a to je jediná časť tela, ktorá by zakrytá byť nemala. Podozrivé je tiež to, že kanibalský film neobsahuje scénu znásilnenia. Viem, že to, čo tu píšem, môže nezainteresovanému divákovi pripadať zvrátené, ale toto je proste taký podžáner a ako každý podžáner, aj tento, či sa im to páči alebo nie, má svoje jasne stanovené pravidlá, ktoré by azda bolo fajn občas dodržiavať. (08.12.2016)

Podla mna uplne v pohode. Staci sa naladit na vlnu Eli Rotha a je hotovo. The Green Inferno urcite nerobi hanbu inym zanrovym filmom. Ti ktorym nevonia komedialna stranka filmu nemali po filme ani siahat.. ved to uz ukazovali trailery.. tak nebudte smiesny 70% Po Cabin Fever najlesi Roth. Take dobre 3 hviezdy, ale kedze je canibal filmov malo.. nadhonocujem. (17.10.2015)

Nič pre jemnocitné povahy. Aj napriek tomu, že som film ohodnotil silným priemerom si myslím, že má toho veľa čo ponúknuť. Eli Roth to skrátka vie, hlavne čo sa krvavých scén týka, momentálne podľa mňa v tomto smere patrí k absolútnej špičke. Páčilo sa mi aj, ako tu narábal s postupným charakterovým rozvojom jednotlivých postáv a to až do takej miery, že niektorým ten záverečný masaker divák aj podvedome želá. K tomu treba pripočítať výbornú kameru, super prírodné scenérie a zaujímavý domorodý habitat. Pozorný divák si tiež všimne veľmi šikovne zakomponovanú politickú satiru, iróniu osudu hlavnej postavy alebo čierny humor, ktorý aj napriek nepríjemnej situácii všetkých zúčastnených vo mne dokázal vyvolať úsmev na tvári. Škoda toho konca, ten mohol byť ešte dôslednejší, na to, na čo sa divák mohol po celý čas tešiť vlastne ani neprišlo a spravodlivá satisfakcia tak vyletela von komínom. 69/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (04.01.2016)

No podívejte-asi takhle: Pokud se rozhodnete vstoupit do specifického a kultovního subžánru o který se nikdo dobrých dvacet let pořádně ani neotřel, je tak trochu vaší povinností jít do toho takříkajíc s koulema, překračovat hranice, být odvážný, kontroverzní, zneklidňující a šokující. Roth je sice fajn chlapík, ale přes to všechno čím by chtěl být, vlastně nikdy opravdu nepřekročil hranice a svou filmovou “indie hru“ hraje v rámci standardů a systémových mantinelů. Green inferno není vyjímkou. Šok se nekoná. Roth přichází s několika nápadama které možná překvapí, ale ve výsledku je jeho invence spíše (skoro výhradně) černohumorná –což by v zásadě nevadilo, kdyby to nebylo na úkor atmosféry. Gore se ztrácí v hloupě uhýbavém střihu. Přestože kdosi pochopil, že kontrast rudých figur na zeleném pozadí je docela efektní, dále už z kmene film čerpat neumí. Jakákoliv zvířeckost, dravost, syrovost kanibalských rituálů, odlišná mentalita a vnímání spirituálního světa- prostě to všechno co je nutné vykreslit aby to uvnitř západního kinokonzumenta zabrnkalo na hluboko zakořeněnou strunu obav a odporu, to všechno chybí...... Možná mě pobavilo vyústění, pár zajímavých nápadů, celková koukatelnost a svižnost, ale očekávání to nesplnilo ani z poloviny. Roth se prostě vysral na to natočit poctu a novou legendu a vystačil si pragmaticky jen s tím vědomím, že na první pořádně kanibalský film po tolika letech mu diváci skočí jako psi po flusu i bez výraznější snahy.. A to je ostuda :/ (18.10.2015)